Comments on: Bezpodmínečná Láska – nebuďme naivní

By: Jirka

Jirka — Thu, 16 Sep 2021 11:22:54 +0000

Ahoj, Bibi. Trefila jsi hřebíček, ale jen jistým způsobem. Vlastně se na ten hřebíček díváme zespoda. A souvisí to i s omylama kolem náboženství. Mnozí křesťanství nahlížejí jako morální systém, při jehož dodržování je člověk odměněn věčným nebem a při nedodržování věčným peklem. Ale křesťanství o tomhle není. Je to objev toho, že Bůh člověka miluje a že je tu příležitost v té lásce navěky žít a nebo jí pohrdnout a to tím, jak se prakticky v životě stavíme. Jak to ale, že když je to o lásce, tak že je to plné všelijakých přikázání? A odpověď je to, co jsi sama napsala. Kdo podvádí, lže a nerespektuje hranice toho druhého, ubližuje té lásce a ničí ji. A pak záleží na tom podvedeném, co to s tou jeho láskou udělá. On nezodpovídá za chování toho, kdo ho podvedl. Zodpovídá jen za to, jestli on vůči druhému se bude chovat v bezpodmínečné lásce i tehdy, když jím byl zrazen. To neznamená pošetile se vystavovat podvodníkům a doplácet na to. Udělat rozumné protiopatření je v pořádku. To opatření ale přece nutně nevyžaduje, abychom toho podvodníka začali nenávidět. A to je pohled z té Boží perspektivy. Apoštol Pavel propagoval tu lásku a brojil proti takovému skutkaření, kterým si člověk chce sobecky vylepšovat svoje skóre. Jakub ale dodává, že právě naše skutky prozradí, jak to s tou naší láskou je. Špatná cesta je snažit se dělat skutky a nemít lásku. Ale špatná cesta je taky nevěnovat pozornost tomu, jak se chovám, a namlouvat si že přitom mám nějakou tajemnou mystickou lásku. Dobrá cesta je, všímat si, že mé skutky nesvědčí o dokonalosti mé lásky a hledět s Boží pomocí něco dělat se svým srdcem. Skutky jsou jako teploměr. Může ukázat, že v člověku něco je — nějaká nemoc. Je ale taky možné jeho teplotu zfalšovat, aby se zdálo, že ta nemoc tam je nebo není a přitom to neodpovídalo skutečnosti. Tak i dobré skutky mohou být jen falešné. Pokud někdo věří tomu, že v lásce došel dokonalosti a má se za dokonalého, že se stal “láskou samotnou”, jsem zdrženlivej tomu uvěřit. Aniž bych ho chtěl obvinit z pokrytectví nebo z pózérství, raději zůstanu u biblického tvrzení, že všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy. Nebo že soustředění se na sebe samého je Bohu nepřátelské. A když by i někdo nakrásně už dokonalosti došel, nebude o tom asi ani vědět, protože se na sebe nesoustředí a ostatním to nebude předvádět.

By: Martin Vobořil

Martin Vobořil — Tue, 07 Apr 2020 00:31:48 +0000

Nenáboženská dochuvnost, spiritualita či bezpodmínečná láska je stav, kdy člověk si uvědomuje životní rozměr v praxi “co je tady a teď”. Netrápí se či neohrožuje se minulostí, budoucností nebo něčím co ve chvíli nedokáže ovlivnit. Jsme součástí všeho a vždy. Máme všichni možnost volby. Není dobré ani špatné, prostě jenom je a existuje. Jsme existencí věčnosti všemožné reality. Žádná snaha, práce, zaméstnání tohle všechno jsme se jako většina za život naučili. Vše co jsme učinili je naše volba a můžeme se kdykoliv změnit. Ať už si na něco stěžujeme a prstem ukazujeme, tak vždy můžeme odejít a nepodvolovat se umocňujícím myšlenkám či předsudkům které nás brzdí v té volbě. Je to o nás a naší odpovědnosti kdo drží v rukou svůj život, nikdo jiný. Mějme se rádi takový jací jsme nenarcisticky a pracujme na myšlenkách které posouvájí vás samotný a potom i ostatní. Život s touto realitou sdílíme a nic nevlastníme i po smrti těla. Je to všechno jen jízda. Smysl života neexistuje, jen to co jsme si sami vytvořili a čím se stáváme v odrážejicí realitě ve které žijeme.

By: Herbert Wraczlavski

Herbert Wraczlavski — Sat, 07 Dec 2019 12:11:21 +0000

Láska je naprosto vždy podmíněna, jinak by člověk musel rovným dílem milovat somráka v Harlemu, a svou matku. Podmínka je vždy kompatibilita a pokrevnost subjektů.

By: Josef Kamjdu

Josef Kamjdu — Thu, 10 Jan 2019 23:03:51 +0000

Není pravda, že Bůh miluje bezpodminečně. To je pomýlené tvrzení různých církví nebo i některých jogínů. Pokud někdo z vás tvrdí, že již miluje bezpodminečně, tak jej vidím jako pokrytce, co se chce zalichotit Bohu na kterého však promýtá své mylné představy a také se povýšit nad duchovně zaostalý plébs, který je u něj stále ještě v hloupém egu.

By: Marek Volf

Marek Volf — Thu, 28 Dec 2017 13:53:27 +0000

Ano, většina lidí žije život, jak to odkoukali z prostředí (rodina, škola,…), ve kterém vyrůstali. Nicméně jsou i tací lidé, kteří se od těchto kulturně-náboženských šablon oprostí a jdou více do podstaty. Vaše “podmínka bezpodmínečností” je dosti hloupá. Bezpodmínečnost lásky nelze tak úplně diktovat, tu člověk buď pochopí a přijme, nebo nikoliv. To, že to zřejmě není v možnostech všech lidí, především od 30 let výš (kde už se mozek co se týče komplexnějších “úloh” nevyvíjí).

By: Joker

Joker — Mon, 25 Dec 2017 12:53:37 +0000

Kriste pane, to jsou zase bláboly, každý žije svůj život jak umí, ne všichni máme stejnou úroveň chápání, i bezpodmínečná láska si klade podmínku, bezpodmínečnost….

By: Anonymous

Anonymous — Fri, 01 Sep 2017 19:47:50 +0000

…nevím,jestli svými slovy nebudu opakovat již zde zmíněné příspěvky,když tak se omlouvám.Chtěl jsem jen říct svů pocit a názor na lásku,hlavně tzv. bezpodmínečnou.Všichni jistě víme,co je láska podmínečná a proč nemůže trvat dlouho.Ale bezpodmínečná,ta je věčná,podle toho jí také poznáme.Protože ať chceme,nebo ne,nezbavíme se ji,i kdyby jsme chtěli sebe víc.Je jak sektrizovaný předmět,kterého se nemůžeme zbavit,vždy si na nás sedne znovu a znovu…Nakonec se v drtivé většině pro nás stane(ať dřív nebo později)osudnou a jedině s takovou může člověk být šťastný,to mi věřte…

By: Kris

Kris — Mon, 17 Jul 2017 13:38:52 +0000

Děkuji za článek. Normálně jsem si ho vygooglila dneska, protože jsem potřebovala nějaký úhel pohledu a jsem dojatá, jak moc se ten váš shoduje s tím co v poslední době prožívám. Neděje se to jen mě, ale už mám ve svém životě další 3 podobné příběhy lidí kolem sebe. Jednoduše jsem v určitý moment pocítila lásku k člověku, který již má vztah i s dětmi. Přišlo to nenápadně. Nejdřív jsem si nemyslela, že to je něco vážného, ale za několik měsíců jsme se skrze upřímnost k sobě a jeho ženě dostali do vztahu ve třech. Jeho žena mě uvítala a otevřela mi i své srdce. To co nyní prožíváme je obrovská láska a podpora navzájem. Chtěla bych upozornit na důležitost upřímnosti. Od začátku jsem byla upozorněna na to, že svou ženu a děti miluje a chce s nimi zůstat. Nelhal ani své ženě. Nakonec mě pozval i do své domácnosti, abychom se setkali. Bylo mi nekonečně trapně, ale něco mě nedovolilo utéct. Věděla jsem, že by to byl jen strach, kterému bych podlehla a tak jsem se odhodlala vyjít ze své komfortní zóny a setkat se i s ní. S jeho ženou jsme se sblížili a je mi to moc blízká duše. Raději jsem jí hned upřímně řekla vše co jsem měla na srdci a požádala jí, aby mi předem řekla své hranice a pokud by jí moje přítomnost jakkoliv vadila, tak aby mi to řekla. Nikdy to neudělala. Dnes mi oba vyjadřují ohromnou lásku a chtějí, abych se k nim nastěhovala. Před nějakou dobou mi řekli, že se chtějí vzít -tedy plánují svatbu. Doteď nebyli oficiálně sezdáni. To se mnou otřáslo a najednou jsem se setkala s obrovskými pochybami, strachem a emocionální bolestí. Rozhodla jsem se na to podívat zblízka a není moc co dodat… vše je v tomto článku již napsáno. Láska není vlastnictví. Pokud někoho miluji a ten/ti se mnou chtějí být, tak utrpení z jejich svatby není vůbec objektivní bolest. Cítím, že se na to mohu podívat s nadhledem a být s nimi šťastná z oslavy jejich vztahu, který nakonec již dlouho trvá. Abych si takový nadhled udržela ale potřebuji přeprogramovat svou mysl, která bolest dokáže vyvolat myšlenkami. Vidím to jako dar z nebes, abych se spolu s nimi mohla posunout na vyšší úroveň a spočinout prostě v lásce, která se nabízí…bez názoru a umělé morálky na kterou jsem zvyklá. Vyžaduje to velkou vůli, ale podporují mě právě i velice podobné příběhy lidí kolem mne. Moje sestra se též zamilovala do jiného muže. Má manžela a děti a vše doma přiznala. Švagr nejdříve pociťoval bolest, ale podařilo se mu na to podívat též z ´nadhledu´, seznámil se s tímto mužem, spřátelili se a umožňuje sestře žít, to co potřebuje. Jemu samotnému to přineslo velké spektrum nových pocitů, které vítá. Jejich vztah se tím i velice prohloubil. A nakonec i mě nyní pomáhá zůstat v pravdě se svým srdcem. I proto jsem se rozhodla tento příspěvek sem napsat. Třeba si to někdo přečte a pomůže mu to přestat ulpívat na bolestech a dovolit si proudit lásku a pravdu svého srdce.

By: Marek Volf

Marek Volf — Sat, 09 Apr 2016 11:10:32 +0000

Dovolím si na Vás reagovat, pane Anonymní,
stav, který jste popsal, láskou není ať už v jakékoliv formě. A to, že ho vůbec nějak k lásce přirovnáváte, značí, že článek jste možná četl, ale zřejmě ne zcela vstřebal jeho obsah. Pan autor je mladý, stejně tak Vy můžete být příliš opotřebovaný zkušenostmi ze vztahů obsahujících pouze ony romantizovanou formu.

By: Anonymous

Anonymous — Fri, 08 Apr 2016 02:41:34 +0000

Tato definice lásky je jistě pravdivá a krásná, ale pouze v případě, že stejnou láskou milujeme sami sebe. Upřímně milovat někoho, kdo nás např.soustavně podvádí, bije nebo ponižuje a žít s ním např. 20 let v bezpodmínečné lásce je úsměvné. V takovém případě sice milujeme druhého, ne však sebe a musí to mít následky, navíc tím druhého poškozujeme, jelikož mu tím dáváme najevo, že jeho chování tolerujeme z lásky, tak je to vlastně v pořádku. Nic není černobílé, ani láska ne. Jste mladý a sympatický muž a nemáte asi ještě potřebné životní zkušenosti. Ale na vašem webu je hezky. Díky L.