“Správně” nebo “špatně”, to je lidská perspektiva. Jak říkáte – jsou věci které jsou a které nejsou v souladu se životem, ale máme všichni svobodnou vůli a také svoji roli v tomhle grandiózním divadle jménem Život. Nenabádám nikoho k pasivitě ani k jednostrannému rozvoji, jen k tomu aby se spoléhal v prvé řadě na svůj vnitřní kompas. Zábavné je, že i ten má několik vrstev a ne vždy je snadné dojít k jeho jádru a ke své podstatě, právě kvůli naší mysli.

Jste si jistý že s tím uspokojováním tohoto jakéhosi pocitu důležitosti si na mě jen nepromítáte něco zevnitř sebe? Jsme všichni stejně “důležití” a přitom “nedůležití”. Poslední dobou mě slova moc nebaví, nabízejí mnoho prostoru k nepochopení Těmi přesvědčeními jsem myslel právě takové perspektivy, které nepramení z Absolutního poznání, mám-li použít Váš slovník. Klíčové v tomto ohledu je, že i když prožijeme Absolutní pravdu, jsme pořád v těle člověka a ten kompjůtr jménem mysl si rád myslí že tomu všemu rozumí. I rozum je ale poměrně omezený a vztahuje se ke hmotnému světu, tudíž je potřeba být otevřen i tomu o něj přijít, nebo se aspoň zkusit na věci podívat bez něj

To máte jako s mixerem. Když si koupíte mixer je dané, že si musíte přečíst návod na použití, že ano. Možná existují takoví ledé, kteří vědí, protože si už několik mixérů zažili, tak už tak nějak vědí které tlačítko k čemu funguje, a tak si myslí, že nemusí návod na použití šdržovat. Ostatně taky proto už těch mixérů vystřídali tolik. No když na to mají tak proti gustu žádný dišputát. Každopádně já jsem zastánce dělat věci tak jak se mají. Přečíst si manuál a pak aby mi mixer dlouho vydržel ho používat striktně podle návodu na použití. Stějně tak, když byl stvořet tento vesmír, tak jeho výrobce k němu dal návod na použití.

Víte, ona ta lidská forma má určitou zodpovědnost. Byla ji dána do vínku inteligence, která se musí používat v souladu s postavením bytosti obývající lidské tělo. Nikoliv pudově. Tenhle druh inteligence byl dán nižším formám života. Pes, kočka, kráva strom apod. nemají inteligenci nadanou k tomu, aby si mohly klást otázku o účelu, smyslu a konečnému cíli bytí. Nedovedou číst knihy, nedovedou dělat nic jiného než plnit účel toho, k čemu byli stvořeni. A můžeme vidět geniálnost svoření, že na nižších úrovních je inteligence mnohem víc rozvinutější, protože zvířata a rostliny dovedou žít v souladu s tímto svým postavením. A je tomu právě proto, že nemají inteligenci uzpůsobenou ke kladení si otázek, tak jako to máme v těle člověka my.

Takže když budeme jednat pudově, nebo jak píšete, že musíme taky prožívat bez uvážení a rozmylu,co se smí a co nikoliv, potom se nelišíme od forem bytí v nižších životních formách zvířat a rostlin. Samozřejmě, že musíme prožívat, jsme taky jen hovádka žijící v hmotných podmínkách, které stejně jako ostatní životní formy pocházejí od Boha. Nemám k tomu, abychom mohli poznávat svět taky nic jiného než naše omezené smysly. Určitá zvířata mají ten či onen smysl vyvinutý mnohem více než člověčí forma, že? A u člověka je to tak, že tím, že nemá zas až tak dokonalé smysly, tak má prozměnu dokonalou inteligenci, která jediná je ochotna se dotazovat na to kdo jsem, co tady dělám, a kam směřuji.

Pokut si ale odpovídáme špatně, potom to způsobuje naši degradaci. Někdo řekne, že oto je přirozené. Ale co je na tom přirozené, že tím, že se s nás stávají stále civilozovanější a na vyšší úrovni společnosti žijící lidé, postupně strácíme naše lidství naši inteligenci a stáváme se otroky svých uměle vytvořených potřeb, protože nejsme ochotni se vzdát onoho prožívání na pudové úrovni zvířat. Existuje snad nějaké společenství rostlin či svířat, jehož inteligence a uspořádání pro splnění svéhu účelu, degradovalo? Viděla jste někde na světě, že by nějaká rostlina nebo zvíře trpělo hladem, nebo dokonce hlady umíralo. Neviděla, že? To je jen fenomém člověka. Když rozsypete hromadu obilí na zem, tak přiletí vrabec, sezobne dvě zrníčka, vyleze z díry myš sežere pět srníček, pak přiletí kos ten jich sezobne deset a všichni zase odletí. Budou přicházet a odcházet, dokud tam ta hromada bude. A když bude vskutku dostatečně veliká nebude mít nikdy nikdo žádný problém s hldem. Jen u člověka můžeme viděět, že v rámci jeho možnosti si ten přinese kýbl, ten kolečka, jiný přijede s náklaďákem, jiný podku disponuje železniční společnosti převeze si celý vlak s vagony a za chvíli tam nezbude nic.

Vemme si třeba fenomén ekologického uvažování. Všem nám je jasné, že musíme chránit vodu. Musíme vodou šetřit, protože to je život dávající tekutina, ba covíc, já s pohledu terapeuta vidím, že voda je součástí základního tkaniva v těle, z něho že vyvíjejí všechna ostatní tkaniva a tím je plazmy a lymfa, kteráje z drtivé většiny tvořena voudou a tam má nejen schopnost ředit určité látky, ale taktéž přenášet emoce. Tudíž i z tohoto pohledu se musíme k vodě chovat slušně a zbytečně jí neplýtvat. Tomu každý rozumí, že. Ale vemte si, když tedy v tom návodu na použití je napsáno, Nezabiješ, nejez maso zabítých zvířat, tak všichni začnou argumentovat tím, že oni k tomu ještě nedospěli, že to je otázka pohledu na věc, že je každého věc jestli bude nebo nebude maso jíst, dokonce zmanipuluje celou splečnost nesmysly o prospěšnosti masa pro lidský organismus, ale v návodu na použití je nezabiješ.

Takže teď mi řekněte co je správně, zda prožívat nebo vědět. V tomto okamžiku ještě nevíte, protže jsem vám ješě nevysvětlil souvislost tohoto pokynu z návodu na použítí. Tak můžete tvrdit, že rozhodně prožívat je důležitější a budete mít k tomu ten váš argument přivezete si tu svou nádobu, ve které si z té kupy, obilí, která tu je pro všechny, odvezete co vám vyhovuje a co vás uspokojí. Ve skutečnosti ale i my duše v lidské podobě musíme sloužit svému účelu.

Bylo výše řečeno, že lidská forma představuje stupeň dokonalosti inteligence, který je určen výhradně k duchovní seberealizaci. Co znamená seberealizace? Poznat kdo jsem – Duše, Co tady dělám – Mám poslání dovézt tuto formu života k dokonalosti, tj. žít v souladu s její inteligencí, která je schopna zrealizovat svou podstatu duše. Co je konečným cílem mého života – vrátit se zpět do původního postavení s duchovní identitou jako součástí duchovního světa Boha. Rozhodně ne užívat si jako bytosti na nižších úrovních existence. Když své poslání nenaplníme, budeme se muset do tohoto procesu neustále vracet. Ale existují i činnosti, které mohou karmu zastavit. A to jsou činnosti, které jsou popsané v tom návodu na použití.

Takže nakonec se tedy ve svém příkladu dostáváme k tomu, jak tedy souvisí to jedení masa s úctou vůči vodě. Není to vůbec žádný sentiment, že musíme se mít rádi. Sami vidíme, že když se dostanu do společnosti takových sentimentalistů a řeknu jim, že jsou hloupí, protože nevědí, najednou bude jejich láska pryč a já jsem pro ně ten nejhorší člověk na světě, Protože jsem podle nich negativista. Ale pravda je, že jsem jen nazval věci pravým jménem,a to jim to nevonělo. Já měl vůči nim jen soucit, protože jak vidno z nevědomosti nevědí co činí. Kristus na kříži když umíral nezvolal Pane Bože proč. To Kristus moc dobře věděl proč umírá, ale zvola Otče odpusť jim neb ve své nevědomosti nevědí co činí. V té situaci samozřejmě nidko Krista neviděl jako někoho špatného,ale když kázal jinde, pro mnohé nevědomé špatným byl, že? Kde je ta jejich láska. Je to jen senti=smysly ment=mysl.

K vyprodukování kila masa spotřebujete 25000 Vody. Kráva vážící 400 Kč obhasuhe nějakých dvěstě kilo masa. Pro vyprodukování dvěstě kilo pšenice spotřebujeme 250 litrů vody. Jak dlouho jatečný dobytek žije a kolik vyprodukuje fekálií. Masný průmyl stojí na prvním místě v tabulce hlavích znečišťovatelů vodních zdrojů. Dokonce i před těžkým průmyslem.

A výsledek?
Kolem talíře s dvacetidekovým stejkem můžeme položit 40-50 misek, které by mohly být naplněné rostlinnou potravou, bylo by znečištěno stonásobně méně vody, bylo by požito stonásobně nižší množství vody, najedlo by se místo jednoho človka 40-50 lidí, což by mohlo vyřešit spoustu věcí najednou od plýtvání vodou, přes její znečišťování až k vyřešení hladomoru na totmto světě, kdyby na tom talíři nebyi ten stejk.

Takže ten který je skutečně inteligentní začne žít v souladu s pokyny v návodu na použití, studuje aspekty prospěšnosti jednotlivých pokynů, realizuje je ve svém vlastním životě, stává se tak skutečně svobodným, protože dovede svou inteligenci používat v souladu s tím, k čemu je určena, tím že se pravdily řídí, mu dává svobodu vidět do věcí jasně a ržetelně, nemusí mít neustále rozrušenou mysl nad tím, že se mi zrovma stalo to či ono, že musím vidět i na těch špatných věcech jen to dobré a podobné nesmysly. Není nic dobrého na tom vidět ve špatných věcech dobré. Věci jsou buď špatné, degradující nás tzn.že nežijeme podle toho k čemu jsme byli určeni, a ty dobré, povyšující nás na úroveň duše.. Pouze na úrovni těla se musíme ztotožňovat s principy kauzální duality.

Pro kolik kuřáků výzvy ministerstva zdravotnictví na krabičkách cigaret jsou důvodem k tomu přestat kouřit. Kolik lidí ví, jaký dopad má na lidské vědomí užívání alkoholu, ale nidko hospody nezakáže, stejně jako pití alkoholu, protože by se ho musel vzdát. Přitom i malé dítě dovede bez akoholu žít. Hlupneme stále víc a víc. Ale budeme tvrdit, nestačí vědět, ael prožíta.

Jak bychom mohli vědět, když nevíme jak prožívat správně Tomáši? Je to jen hypotetická otázka , na kterou mi je jasné že si jen opět odpovíte tak, jak je pro vás výhodné, aby byl uspokojen pocit vaši důležitosti. Zaznělo zde, že přesvědčení je dobré k tomu, abychom se z nich poučili a nakonec se jich zbavili. Jak bychom mohli být o něčem přesvědčeni, kdy nevím jak je to správně.Když víme jak je to správně nikdy se svého přesvědčení nevzdáme, proč bychom to taky dělali, když nám přináší věčnst, blaženost a Absolutní poznání. Pokud to přesvědčení tyhle aspekty nepřináší potom to je jen důka,že to přesvědčení byla hloupost.

A je hlupák proto, že mu chybí poznání. Chybí mu poznání, protože nezná zdroj, z kterého absolutní poznání získat. Nezná tento zdroj, protože když mu ho někdo předloží je příliš zahleděný do pocitu své důležistoti a odmítne to. Tohle je přece velmi omezující a svazující. Mít možnost dovědět se absolutní pravdu a nemoci ji poznat jen proto, že mu jeho omezenost nedovolí ji přijmout.

Tady ani nejde o přesvědčení. Když máme poznání nemusíme být přesvědčení. Věřit musí jen ti, kterým chybí poznání. Kdo poznání mají, věřit už nemusí, protože ví, jak se věci mají. Což samozřemě ještě víc posílí jeho víru, která je tím, co postupně probudí lásku k dokonalosti pravdy o stvoření (návodu na použití, který se v podstatně neliší od výrobce).

Přeji všem hodně inspirace k seberealizaci. Duchovní mistr říká, je pošetilé být moudrý tam kde je nevědomost blažená. Najde se alespoň jeden, kdo by byl ochoten tento pohled na věc ochoten přijmout?

Zkuzte si představit, že tento náš vesmír je jeden z nesčetně mnoha vesmírů. Ten náš je co do rozměru ten jeden z malých, protože existují mnohem větší. Představte si, že vesmír vzniká při výdechu jisté osoby, z jejichž úst zní okmara óm. Jakmile při tomto výdechu omkara dozní vesmír zanikne. Když om začne vesmír vznikne, a když dozní zanikne. Zkuste si to jak dlouho vám zabere vyslovení těchto dvou písmen. Okamžik.

No a z pohledu světa, který je nad všemi hmotnými dimenzeni, které všechny fungují na stejném principu vymezeným časem plynoucím trošku odlišně a podmíněně dvojností příčin a následků než v tom světě, odkud pocházíme a kde všechny hmotné i ty subtilní neviditelné jemnohmotné vesmíry vznikají. Princip kauzální duality v prožívání užívání a vládnutí je dokonalé pouto. Přestavte si že jsme bytosti pocházející z toho vyššího světa, kde je vše věčné, neustále blažené a plné Absolutního poznání, které pojali pochybnost o tom, zda bychom mohly být v postavení Zdroje, z něhož se v důsledku toho oddělujeme a z něhož pro tyto naše potřeby a svůj jistý účel vznikají všechna ta nápravná zařízení.

Představte si, že se z tohoto neomezeného prostoru projevíme z výše popsaných důvodů do níže postaveného kauzálními podmínkami duality omezeného prostoru. V tomto prostoru ovšem zapomeneme na to, že tento náš svět trvá jen zlomek okamžku a připadá nám tudíž jako věčnost. Získat postavení subtilní bytosti nám přijde jako vysvobození, ale jakmile vyčerpáme kredit činností, který nás do této subtilní úrovně povášil, opět, se budeme muset vrátit na hrubší úroveň hmoty. Neustále musíme migrovat z jednoho těla do druhého, aniž bychom si uvědomovali, že tohle vše můžeme zastavit. Sice pomalu začínáme rozumět tomu, žese věci dějí nad rámec jednoho života, přemýšlíme o karmě, přemýšlíme o tom, že jsme zde z nějakého důvodu, ale vždy odkryjeme jen kousek pravdy, kterou pak když realizujeme vydáváme za pravdu naší absolutní relativní úrovně. Dosáhneme moudrosti, která nám pak brání přijmout, že tohle je jen půl pravdy o podmínkách jin a jang. Pokud existuje kauzalita, tzn. princip příčin a následků, pak musí logicky existovat bezpříčinnost, princip věčné blaženosti. Způsobů jak karmu zastavit a dostat se zpět do svého původního postavení ve světě bezpříčinné milosti,

V různých dobách existence vesmíru, v důsledku míry znečištění živých bytostí iluzí vědomého ztotožňování se s materiální podmíněností své “hmotné existence”, existuje mnoho způsobů, jak se vymanit z pout této iluze. Představte si že pro každou dobu je předepsaný jiný postup. Pro tento věk svárů a hádek, existuje také pouze jediný způsob. I když by vám o něm někdo řekl, nebudete ochotni to přijmout, protože se ztotožňujete s věčností tédle naší bublinky, ve které jsme se už trilionkrát narodili a umřeli, abychom se ještě trilionkrát narodili a zemřeli. Museli bychom se vzdát toho čeho si nejvíc ceníme, pocitu své vlastní důležitosti. Dokud nepochopíme své skutečné postavení a nezačneme následovat zásady a plnit si předepsané povinnosti z našeho postavení plynoucí, odpovídající tomu, či onomu věku existence vesmíru, budeme si jen myslet, že máme svobodu myšlení a dostaneme k rtomu mnoho důkazů. Jak jinak účelem iluze je mást nás a odvádět od našeho původního postaení, dokud neprojevíme skutečnou upřímnost a odhodlání vzdát se pocitu vlastní důležitosti. Pak pochopíme, proč ve skutečnosti svobodu dává výhradně přijetí a následování Pravdy, nikoliv naše mentální spekulace o Ní prostřednictvím informací získávaných našimi nedokonalými smyly. Senti=smysly, ment=mysl. V tom je zakopaný pes naší tendence neustále podvádět sebe sama, dopouštět se neodvratných omylů a utvrzovat se v iluzi, která je pro nás vším. Připomíná mi to toho hovnivála, který si celý život buduje tu svou kuličku trusu, pro kterou je ochotný zemřít.

Hodně inspirace k duchovní seberealizaci vám přeje služebník služebníka jeho služebníka
Jan Samiec