Jsou zde velké snahy o to nás všechny neustále “masírovat” negativními zprávami a udržovat ve strachu. Ovšem ten, kdo ví kým je, nepotřebuje jiného, komu by odevzdával svou Sílu. To my jsme ta Síla a jen my si volíme co tvoříme.

Tip: ukotvovat energii míru.

Je sice vhodné se připravit na scénář, kdy by nějakou dobu byla nedostupná elektřina, internet, nebo i jídlo a voda, ale stěžejní klíč je v naší vzájemné kooperaci. Nikdo z nás by to nedal kdyby byl sám. Globalizace přestává sloužit a vše se více a více bude soustřeďovat na lokální úroveň. Je toho mnoho k dořešení a já nejsem ten, kdo zná všechny aspekty takového procesu, jen se dívám kolem sebe a vidím jak jsme všichni víc a víc konfrontováni s tím, co neslouží celku, nebo co bylo vytvořeno s negativními záměry.

Díky, ozvu se!

Ano ano – jako lidé jsme plní příběhů, se kterými se ztotožňujeme, které toužíme zhmotnit, nebo které i nenávidíme a potlačujeme. Klíčem je podívat se na všechny tyto příběhy a definice, bez připoutanosti k nim, pochopit zkušenost kterou přinášejí a posunout se blíž k sobě samému – protože my nejsme zdaleka jen naše příběhy.

Taky jsem dřív promítal spoustu věcí z minulosti do své stávající reality a tím si utvrzoval nějaké přesvědčení. Ovšem jako obvykle, až nám jistá zkušenost přestane sloužit, jsme vedeni k očištění se od ní.

Většinou se nepouštím do složitých a detailních rozborů tak jako v tomto článku, jen mě tyto informace zaujaly a přišlo mi, že budou užitečné pro všechny, kteří preferují logické návaznosti a exaktní výzkum.

Naše Vědomí, stejně jako paměť, dělají některým výzkumníkům potíže, protože je nedokáží lokalizovat. Nejsou umístěné ve fyzické rovině, nicméně popisem těch procesů v limbickém systému se vysvětluje fyzický aspekt toho všeho.

Mě se jako 13-tileté stalo, že dva slováci napadli mého vedoucího tábora. Myslely si totiž, že jim leze do zelí. My bili na discotéce. A já od té doby jsem si myslela že všicni slovenští bratři jsou divocí a nikdy nevíš co od nich čekat. :-)) Ano tekrát mě to šokovalo. Ale nemohla jsem to vyjádřit. A vždy když se někde objevil jakýkoliv člověk ze slovenska, první co mě napadlo musím si dávat pozor, kdoví co provede. Ten člověk by mohl být nervově labilní…

A tak jsem se pořád motala v kruhu svých přesvědčení… Po roveluci když se Československo rozpadalo, říkala jsem si jako 18-tiletá ať radši jdou jsou stejně tak divocí a divní…

No a kolem 40 jsem si uvědomila, co se to děje a změnila svůj názor a dnes mám spousty nádherných přátel právě na slovensku. Ale bylo potřeba si to uvědomit a dostat to ze sebe a Těm dvoum divokým pitomcům co napadly vedoucího tábora odpustit.

Tak to mám zas já.

:-))