Jedno.Duchost.cz » Jak to je

Lov zvířat, ochrana a ego

Tomáš / Jankoš — Sun, 10 May 2015 15:11:49 +0000

Tento článek je reakcí na aktuální události nejen u nás. Pojďme se podívat, jestli je lov zvířat zároveň i jejich ochranou a jak v tom figuruje ego.

Pokud bychom věřili učebnicím historie, dalo by se říct, že lovení zvířat patří k lidské rase od samého počátku. Oficiální verze historie naší lidské rodiny totiž většinou nebere v potaz období starší než asi 6000 let, kdy údajně vše započalo v Sumeru. Od té doby jsme se naučili obdělávat půdu a řadu dalších věcí, které nám měly zpohodlnit život. O civilizacích, které tu pobývaly dříve, se ale zatím tolik neví a nemluví, a tudíž není lehké vytvořit si jasný obraz o tom, zda to tu v souvislosti s “přirozeností lovu” někdy mohlo vypadat jinak.

Říkáme, že lovení je v přírodě zcela běžné, ale při tomto tvrzení už nebereme v potaz, jakou roli mělo na vývoj jednotlivých živočišných druhů také kolektivní vědomí lidstva. Když se podíváme do těchto posledních “oficiálních” 6000 let, nenajdeme jediný den bez ozbrojeného konfliktu. Co asi proudí do nefyzických částí reality, když v té fyzické je většina lidí ve stavu boje o přežití, potřeby se chránit před vnějším světem a touhy po moci nad ostatními? Jaký to asi má vliv na ostatní život? … ano, jsme spolutvůrci reality mnohem větším dílem, než si často uvědomujeme.

Byl jsem upozorněn na obsah přednášky Michaely Fialové na Mendelově univerzite v Brně s podtitulem:
Lov – nástroj ochrany ohrožených druhů zvířat
Lov – nezbytná součást hospodaření s přírodními zdroji
Lov – společenská událost
Lov – zdroj kvalitních potravin pro člověka
Lov – součást rodinného života

…a jelikož jde o záležitost, která vyvolává spoustu rozporuplných názorů a jelikož bydlím s myslivcem a jelikož jsem součástí tohoto světa, mám k tomu co říct. Pojďme se na to podívat v kontextu “většího obrázku”. Podám to tak jednoduše a srozumitelně jak to jen půjde, ale je třeba vzít v potaz spoustu dílků skládačky.

Pro ty z vás, kteří Michaelu neznají – je to nájemná lovkyně, která jezdí mj. do Afriky a na zakázku střílí zvířata na přání zadavatelů. Možná jste slyšeli i o jiné takovéto lovkyni jménem Kendall Jones, která má svůj pořad v TV, kanál na Youtube a také vyvolává rozporuplné reakce.

Jak vidíte, padají zde konkrétní jména což většinou nemám ve zvyku (my lidé máme v takových případech tendenci víc řešit konkrétní osobu, než o co ve skutečnosti jde) – proto dřív než se unáhlíte ve svých závěrech, dočtěte to prosím do konce.

Michaela uvádí pozitiva lovu:

lovení určitých druhů zvířat pomáhá chránit jiné druhy
lov má pozitivní dopad na zemědělství
maso z volně žijících zvířat je zdravější než maso ze supermarketu
většinu masa které získají z ulovených zvířat, rozdávají místním
lov je jejím smyslem života už od malička

Co je této dívce ale vytýkáno ze všech stran, je způsob jakým se prezentuje. Nechá se fotit s mrtvými zvířaty a má přitom úsměv od ucha k uchu, nebo se u toho líbá se svým (asi) přítelem a tyto fotky následně umisťuje na svoji Facebookovou stránku. Něco obdobného dělá i Kendall Jones.

Konzumace masa a zdraví planety

Pokud se o stravu zajímáte v širším kontextu, jistě jste obeznámení s tím, jak negativní dopad má celosvětová konzumace masa na zdraví planety. Abychom uspokojovali navyšující se poptávku po mase a mohli vykrmovat zvířata, která pak ve formě úhledných balíčků masa končí na pultech regálů, musíme každý rok zvětšovat plochu, ze které mohou být krmena. Proto každý den kácíme obrovské plochy lesů a pralesů, abychom tam mohli pěstovat obiloviny či sóju určené pro výkrm, příp. plantáže palem pro získávání palmového oleje. U nás se něco obdobného děje s řepkou.

Dochází tím ke ztrátě rozmanitosti živočišných i rostlinných druhů, úbytku rostlin a stromů, které nám produkují kyslík a také ke geologickým změnám. Řeky totiž pak bez stromů a jejich kořenů nemají zpevněné břehy, vylévají se, a to má opět negativní dopad na živočišné druhy žijící v daných oblastech. A nejen tam, samozřejmě – nezapomeňme, že jsme propojení víc, než oko může vidět.

Je také zřejmé, že maso z ulovených zvířat by samo o sobě nepokrylo dnešní poptávku. Jinak ale můžeme celkem spolehlivě předpokládat, že je zdravější než to ze supermarketů, které je většinou napuštěné vodou (pro větší objem) a vylepšené (nejen) antibiotiky. A to ani nezmiňuju otřesné životní podmínky zvířat ve velkochovech… Z druhé strany ovšem nelze odhadnout, co může mít lovení různých (zvlášť těch ohrožených) druhů na svědomí a jak skrz cestičky života může změnit celou řadu dalších věcí, které teď neumíme domyslet.

Ekonomický aspekt

K nalezení jsou také informace, že kontrolovaný lov má pozitivní dopady na ekonomiku dotyčných států. Především proto, že soukromí vlastníci na své půdě chovají tato lovná zvířata a lovci, kteří pak platí aby je mohli lovit, vlastně podporují ekonomiku dané země. Nehledě na to, že různá safari pak také přitahují více turistů. Takže tím, že jsou místní lidé finančně motivováni takováto zvířata chovat, pomáhají udržovat jejich populaci účinněji, než kdyby jen nezaujatě nechali lovce pytlačit.

Samozřejmě už je na diskuzi, jestli by chov zvířat neměl být spíš otázkou morálky a vědomí sounáležitosti, než vidinou zisku. Pokud to ale napomůže k zachování rovnováhy a rozmanitosti, OK. Další otázkou pak je, nakolik morální je chovat zvířata pouze za účelem jejich odstřelu a lovecké zábavy – tím se to dostává na podobnou úroveň, jako velkochovy.

Pokud se ale na celou věc podíváme z ještě vyšší perspektivy, je zajímavé zvážit, co vlastně představuje finanční systém a kdo tahá za jeho nitky. Nakolik je stávající finanční systém “spravedlivý” a ku prospěchu celku. Vzhledem k tomu, že jsou všechny státy světa zadlužené až po uši a že centrální bankovní systém je de facto soukromou institucí, tu ovšem pár věcí “nehraje”. Toto téma ovšem poněkud přesahuje rámec tohoto článku, a tak bych to nechal na jindy…

Myslivost u nás

Vzhledem k tomu, že bydlím s myslivcem, můžu podat ještě nějaké další informace ohledně situace u nás. Podám to tak, jak tomu rozumím, tak mě v případě nesrovnalostí opravte/doplňte.

Kdo by to byl řek, zase jsou v tom zapletené lidské zákony.

Zvířata žijící na území nějakého státu jsou brána jako majetek tohoto státu, ale zodpovědnost za ni mají myslivci. Pokud určitý druh zvířete nemá přirozeného predátora (např. medvěda) a napáchá škody zemědělcům, myslivci jim musejí zaplatit vzniklou škodu. Pokud ale někdo chce zvíře odstřelit, musí nejdřív získat povolení na odstřel, protože jen tak lovit majetek státu je nelegální.

Zvířata se samozřejmě nejprve spočítají v jednotlivých oblastech, počty se oznámí a následně se (ne)vydávají povolení k odstřelu. Pokud jsou ale v nějakém regionu např. přemnožená prasata a dělají škody zemědělcům, povolení k odstřelu dvou prasat toho příliš nezachrání, jak říkají myslivci.

Jiný příklad: bylo mi řečeno, že ve slovenských Nízkých Tatrách jsou přemnožení medvědi. Ti se potulují po okolí, páchají různé škody a nezřídka se stane, že zavítají i do místních ghett, kde odnášejí malé děti a pak se na nich nakrmí. Ne, toto opravdu není vtip a místní lidé zuří a chtějí tyto medvědy odstřelovat. Jenže medvěd je chráněné zvíře, tudíž ho odstřelovat nelze. I přesto se ale každý rok na Slovensku vydávají výjimky na odstřel určitého množství medvědů pod záminkou regulačního/ochranného lovu. Na místě je také podotknout, že informace o škodách způsobených medvědy nejsou vždy podložené a proto vůči těmto regulačním lovům ochranáři často podávají žaloby. Vzhledem k pravidlům se také většinou povede zabít mnohem méně medvědů, než na kolik je vydáno povolení.

Perspektiva vyššího vědomí

I přesto, že lidé jako Michaela Fialová nebo Kendall Jones argumentují, že jejich činnost je pro dobro celku, ze způsobu jejich prezentace je zřejmé, že jde i o jiné věci. Možná mají potřebu dokazovat si svou sílu? Možná nebyly vychovávány v láskyplném prostředí? Možná nerozumí podkladové vrstvě, díky které jsme všichni stvořeni? Možná je to jen jejich ego, které odmítá připustit, že by se mohlo mýlit?

Ať tak či onak, doporučuju nevytvářet další předsudky, ani násilí. Každý z nás je na různém stupni poznání a tím, že budeme odsuzovat ty kteří jsou jinde než my, prospějeme maximálně tak svému egu. Na internetu najdeme spoustu nadávek a nenávistných komentářů ze strany zastánců i odpůrců (nejen) těchto lovkyň. Často bez jakékoli snahy o vzájemné porozumění, nebo snahy přehodnotit svůj vlastní názor a najít konstruktivní řešení. Je fakt, že takovéto drama na jednu stranu není nezbytné, ale na druhou stranu pomůže na celou záležitost upozornit.

Existuje spousta věcí, které může Michela, Kendall i kdokoli z nás dělat pro skutečnou podporu celku:

stát se vědomým spotřebitelem a nekupovat nic, co podporuje odlesňování, ničení oceánů, ničení biodiverzity a co nutí lidi a děti pracovat v nelidských podmínkách (=používejte své peníze jako volební prostředek)
omezit nebo úplně vypustit konzumaci masa a mléčných výrobků z velkochovů
podporovat lokální zemědělství
jednat z lásky a ne ze strachu
rozšiřovat prospěšné informace
rozšiřovat své vlastní Vědomí a porozumění
sázet stromy
a spousta dalších…

Honit si ego a vymlouvat se na dobro celku je zkrátka jen další hra mysli. Možná není vždy lehké se dostat nad svůj vlastní fyzický aspekt, ale prozření, které následuje, je jedním z hlavních důvodů proč tu všichni jsme. Oddělenost je jen iluze.

Mohl bych tu argumentovat dál tím, jak NEjsme fyziologicky uzpůsobení na lov, ani na konzumaci masa, ale to už jsou jen další slovíčka, záminky pro hádky atd, takže se do toho pouštět nebudu.

Nemůžeme přímo změnit nic vnějšího, ale můžeme změnit sebe uvnitř. Změní se pak vše co děláme a právě tím pak změníme svět. Být ortodoxním veganem a nadávat všem masojedlíkům je stejně povrchní a neprozřetelné jako být masojedlíkem a vysmívat se veganům s argumentem, že jsme páni tvorstva a bez masa bychom byli hloupí a nepřežili.

Nejsme hloupí kvůli tomu co jíme, ale kvůli tomu, jaká přesvědčení kolem toho vytváříme.

Všichni jsme napojení na stejný Zdroj. A můžeme se ho snažit sebevíc ututlat a najít uspokojení ve hmotném světě, ale tohoto spojení se nikdy nezbavíme. A dřív nebo později ho znova všichni plně pochopíme.

Než to zakončím, mám pro vás nevšední představu: svět, kde všichni žijí vedle sebe harmonicky. Kde můžete jít do lesa, strávit tam celou noc a beze strachu interagovat s jakýmkoli zvířetem. Naplno cítit vzájemné propojení. Kde vás ani ten komár neštípne. Kde rostliny, zvířata i lidé, jsou na stejné úrovni. To ostatně jsme tak jako tak – to jen my lidi tohle většinou neradi slyšíme, protože si rádi myslíme, že jsme nadřazená forma. Jak byste se cítili, kdybyste o svém kamarádovi říkali, že se o něj staráte jen proto, abyste ho mohli zabít a sníst? Nebo si z jeho kůže udělat kabát? Nebo si jeho hlavu pověsit na zeď?

Velký podíl má na tom všem i způsob jakým jsme “naprogramováni” – vemte si, s jakou samozřejmostí zabíjíme každý den v gigantických počtech prasata, krávy a drůběž, ale když se doslechneme o násilných rituálech některých skupin nebo o tom, že někdo jí psy, začneme horlivě poučovat o nehumánnosti takového aktu. Zapomínáme přitom, že nejúčinnější je začít od sebe. Dokonce i Kendall má psa, na kterého by asi nedala dopustit.

Raději než mentalitu typu “kdo je víc a kdo vládne komu”, pojďme spíš vybudovat kulturu porozumění a vzájemné podpory. My lidi před sebou máme ještě kus cesty.

Zdroje

Na závěr přihodím info o činnosti organizace PROJEKT GREEN LIFE – OS Prales dětem:

INICIATIVA PROTI PROPAGACI ZABÍJENÍ ZVÍŘAT KVŮLI LIDSKÉMU POTĚŠENÍ A PRO LÁSKU A RESPEKT K VŠEM ŽIVÝM BYTOSTEM
https://www.facebook.com/events/1076519982364105/

Další zdroje:

Facebooková stránka Michaely Fialové
https://www.facebook.com/pages/Michaelkas-hunting/1435450223341188

http://www.myslivost.cz/Casopis-Myslivost/Myslivost/2014/Leden—2014/Zachrana-ohrozenych-druhu-africke-zvere-jejich-lov

http://euro.e15.cz/archiv/lov-je-klicem-k-zachrane-1008146

http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/309181-zabijak-v-sukni-mlada-ceska-provokuje-snimky-s-ulovenou-zveri/

http://www.litomericko.severoceskydenik.cz/aktuality/bojuji-proti-brutalni-nevzdelanosti-rika-lovkyne-michaela-fialova.html

http://www.reflex.cz/clanek/zajimavosti/62765/ceska-sexy-lovkyne-vyvolala-bouri-odporu-kvuli-strileni-zvirat-v-africe.html

Video v angličtině – A Response To Kendall Jones – The Truth About Hunting

The post Lov zvířat, ochrana a ego appeared first on Jedno.Duchost.cz.

Jak vzniká utrpení

Tomáš / Jankoš — Sun, 20 Jul 2014 17:19:13 +0000

Utrpení a násilí, fyzické a citové. Málokdo ho nezažil. Moc se ale nemluví o tom, že tyto intenzivní zkušenosti si vytváříme sami. Jak tedy vzniká utrpení?

Než se naplno ponoříme do tohoto tématu, rád bych zmínil jeden “citát”

Když eliminujete vše co není možné, tak cokoli co zbyde, musí být Pravda. A je jedno, jak nepravděpodobná.
–Sherlock Holmes

Následující text budete vnímat různě, podle toho, “kde jste”. Tyto informace jsou sdíleny v zájmu podpory našeho společného vývoje a v zájmu pochopení toho, co se děje mimo rozsah našich základních pěti smyslů.

Pozastavíme se taky nad tím, jak utrpení a násilí odstranit. Pokud se vám to bude zdát přitažené za vlasy, ujistěte se prosím, že to není jen automatická odpověď, nebo kognitivní disonance. Jinak kritiku, nesouhlas i návrhy na doplnění samozřejmě vítám, ať už na mailu nebo v diskuzi pod článkem.

Vzhledem k tomu, že tyto informace nejsou (zatím) přijímány širokou veřejností, jsou umístěny v rozjížděcím rámečku, tak jako v jiných článcích na tomto webu. Pokud svoji mysl považujete za dost otevřenou, stačí rozkliknout rámeček:

Iluze utrpení a role oběti/násilníka

Než se narodíme

Než se narodíme, vytvoříme si něco jako seznam všeho intenzivního, co chceme v tomto lidském těle a na této planetě prožít. Domluvíme se s tisícovkami dalších duší, jak si v určitých bodech v čase zasáhneme do života. Bez limitů fyzického těla se totiž všechno zdá tak snadné a jasné.

Pak si vybereme rodiče podle toho jakou mají DNA i podle jejich jména. Svou vlastní DNA si nachystáme podle toho, jaké chceme vlastnosti a podle toho, co chceme aby pro nás v životě bylo výzvou. Chceme mimo jiné také přetvořit/rozpustit určité vzpomínky a vzorce chování, které se předávají formou genetické informace z generace na generaci, nezřídka po stovky let – ať už v rámci naší konkrétní rodiny, národa nebo celé lidské rasy. DNA je něco, co z lidí dělá jednu velkou rodinu. Nakonec rodičům vnukneme i naše jméno, protože jde o určitou vibraci, která přímo souvisí s energetickým otiskem naší Duše.

V momentě, kdy přijdeme na tuto planetu ale všechno záměrně zapomeneme. No řekněte sami – jaký význam by mělo jít do zábavního parku, který jste vybudovali a kde znáte všechny atrakce?

Co se děje pak?

Prostě to znamená, že velké události v našich životech máme předem domluvené. Ovšem nic není “na jisto”. Všechno je proměnlivé – podle toho, co zrovna má sloužit přímo nám, nebo celku.

Funguje to na bázi pravděpodobnosti. Jednoduše, pokud se chováme určitým způsobem pořád dokola (buď díky předpokladům DNA nebo vzorcům chování které přijmeme v průběhu života), zvyšujeme pravděpodobnost, že se nám jedna z těchto událostí přihodí. To ale není vyžadováno pokud lekci (kterou díky tomu máme absolvovat) pochopíme ještě před událostí.

Pokud lekci nepochopíme, tak to zkrátka aktivujeme. A tahle aktivace má nejrůznější podoby – od “náhodných” setkání, přes zlomená srdce, velká životní zklamání nebo úrazy a rakovinu, až po smrt nebo vraždu.

Ale kdo by chtěl zažívat bolest a utrpení?

Z pohledu, který nám celý život vtlouká do hlavy naše západní civilizace (nebo severní polokoule atd – nazvěte si to jak je libo) se zdá, že nejsme nic víc, než fyzické tělo a hromada chemických procesů. Že smrtí všechno skončí.

Ve škole už nás nenaučí, že fyzické tělo je jen vnějším projevem našeho vyššího JÁ, naší Duše. Že všechny vibrující částice našeho těla spolu nekooperují jen tak náhodou. Že za tím vším stojí vyšší inteligence. Že Duše “nesoudí”, nevnímá něco jako “dobré” a něco jako “zlé”.

Popravdě, když se narodíme, tak jsme s naším vyšším aspektem ve spojení. A je to právě (současná) společnost, která nám tvrdí, že máme vyrůst a přestat fantazírovat. I když to spolu úzce souvisí, nechme tohle na jindy a vraťme se k iluzi utrpení.

Z pohledu z vyšší perspektivy nic takového jako utrpení ani ubližování není – takové pojmenování pochází z lidské mysli. Abychom mohli říct, že něco je nebo není ubližování, musíme mít nějaký příběh se kterým to srovnáváme. Příběh, který říká: tohle je správně, tohle je špatně, tohle je násilí a tohle je pomáhání. Z vyššího pohledu prostě všechno JE. A je to dokonalé už jen proto, že to JE.

Ve skutečnosti jde o role – někdo hraje roli “oběti” a někdo roli “násilníka”. To se ale nikdy neděje bez toho, aniž by na to obě strany přistoupily. Ne na fyzické úrovni, ale na té duševní. Zhruba takto: potřebuju nastartovat tenhle a tenhle proces, můžeš mi s tím trochu asistovat? Jinak budu pořád v záseku tam kde jsem teď. Vše co se nám v životě děje je vždy pro nejvyšší rozvoj a růst všech, kteří jsou v dané situaci zapojení.

Samozřejmě, mysl často nevěří, že existuje něco mimo rozsah našich pěti smyslů, kterými vnímáme tento tzv. 3D hologram-matrix, ale to je v pořádku. Je to jedna z lekcí. Rád bych to rozebral víc, ale je to téma samo pro sebe takže ho taky nechme na jindy.

Právě tahle nedůvěra v existenci nehmotného světa je tím hlavním, co nám brání tyto situace přijímat a vidět je pro to, čím jsou ve skutečnosti – totiž zdroj zkušeností, učení a chápání.

Duše ví, že je věčná a toto tzv. utrpení používá jako jeden z prostředků aby se rozvíjela. A aby také rozvíjela celek. Vemte si třeba, když někdo dostane rakovinu. Okamžitě začne přehodnocovat celý svůj život, přestane dělat věci, které jsou zbytečné a začne víc žít a víc si taky života vážit. Pak, když podnikne patřičné kroky, se rakoviny může zbavit. A tím nemyslím zrovna chemoterapii… V opačném případě Duše použije rakovinu jako prostředek pro opuštění této fyzické reality.

Jakkoli se vám to možná bude zdát surové, do autobusu vás taky nepustí bez jízdenky.

Zkrátka když se Duše rozhodne jít pryč, nějaký způsob už si najde. Vemte si taky, jakou dynamiku to vyvolá v rodině daného člověka. A ve všech, kteří s ním byli ve styku. Často je to pro všechny zúčastněné tzv. “prober se!” volání. Něco díky čemu začnou brát v potaz i jiné aspekty života. V dnešní době se běžně smrti bojíme a vzdorujeme jí a pak nás to dovádí ke spoustě zajímavých situací.

Stejně jako může Duše upravit svůj plán a prodloužit svůj pobyt tady, tak se může naráz taky rozhodnout “to tu zabalit”. Uvedu příklad s autonehodou. Jedna Duše se rozhodne, že chce zkušenost v opilosti za volantem někoho srazit.

Posílá pak signál na styl: potřebuju tuhle a tuhle zkušenost, je tady poblíž někdo, kdo chce zkušenost smrti přejetím? Věřte nebo ne, hned se začnou hlásit dobrovolníci. To znamená, pokud by tyto zkušenosti stále nebyly potřeba pro rozvoj všech koho se týkají, tak by k nim jednoduše nedocházelo.

No, pak k nehodě dojde a asi si dokážete představit, co se může dít se všemi zúčastněnými.

I dobro a zlo je jen úhel pohledu

Duše nesoudí zkušenosti jako dobré nebo špatné. To je pojmenování, které pochází z lidské mysli. Opět totiž musíme mít příběh, vzhledem ke kterému to porovnáváme. Z vyšší perspektivy je vše dokonalost.

Uvedu další konkrétní příklad: Hitler (a všichni kolem něj) věřili, že dělají velkou a dobrou službu lidstvu, když odstraní všechny, kteří podle nich nejsou dost silní. Oni to opravdu viděli jako dobro a jako posílení lidstva. Chápete? Dobro a zlo jsou jen úhel pohledu. Je to vždy souzení/odsuzování/škatulkování a tím pádem omezování sebe sama. Odstřižení se od možnosti na to nahlížet z vyšší perspektivy.

Abych to ucelil a ujasnil – nepodporuju zabíjení, fyzické násilí, ničení planety, ani omezování svobody. I pro mě osobně byla výzva tuhle vyšší perspektivu do svého života zakomponovat. Ale časem jsem zjistil, že jsem nemusel nic “zakomponovávat” – šlo o to, abych odstranil “programy” a přesvědčení, které jsem v tomto životě přijal. Přesvědčení, která jsem si (tak jako spousta z nás) předpřipravil, abych lekci z nich mohl absolvovat tím, že se jich zbavím.

Buddhův dodatek

Samotný problém nemůže způsobit utrpení. Je to naše mysl a připoutanost k problému, co způsobuje utrpení.

Jak už jsme zmínili, utrpení je úhel pohledu. Někdy ho není lehké změnit. A vždy vychází z našich přesvědčení a k připoutanosti k myšlence, že věci se mají odehrávat takhle nebo onak. Když se odehrávají jinak, jsme zklamaní, smutní, trpíme, atd.

Utrpení vzniká jako důsledek odporu. Odporujeme nějakým způsobem situaci. Nejsme ve stavu, kdy bychom ji přijímali. Jsme emočně stržení a automatizovaně reagujeme, místo abychom z pozice neutrality vnímali všechny dostupné možnosti. Možná už jste slyšeli o tom, jak pouhým rozhovorem někteří lidé donutili násilníka odstoupit od jeho záměru (“ublížit”) – právě proto, že nereagovali automatizovaně (bojuj nebo uteč). Byli v neutralitě.

Takže, jak se zbavit násilí a utrpení?

Když se dostanete do situace, která se opakuje a ve které jste dřív “trpěli”, zastavte se. Soustřeďte se na dýchání. Pozorujte svoje emoce a nereagujte automaticky.

Je to jako sval – když reagujete pokaždé stejně, jen tu reakci posílíte. Klíčem je zareagovat jinak. A to pak posilovat.

Můžete si být také jistí, že takové lidi a situace k sobě přitahujete právě z toho důvodu, že se na to máte zaměřit. Pokud byste se na to uvnitř sebe totiž zaměřit neměli, buď se do té situace vůbec nedostanete, nebo v dané situaci budete naprosto klidní a neutrální a tím pádem se vám ani nic nestane. Vděk je taky vysokovibrační emoce, která může příznivě ovlivnit snad každou situaci. Důvěřujte chodu Vesmíru a začnou se vám dít kouzla.

—Konec proudu vědomí—

Minibonus – osobní zkušenost

Původně jsem nechtěl sdílet tuhle svoji osobní zkušenost, ale nakonec jsem k tomu byl doveden. Nechci tenhle web příliš zatěžovat svými osobními věcmi, takže pokud si to opravdu chcete přečíst, musíte si to zase rozkliknout v rámečku Navazuje to na horní rámeček, ale funguje to i samo o sobě jako malý uzavřený celek.

Osobní zkušenost - dokonalost místo zklamání

Jednou jsem byl až po uši zamilovaný do jedné dívky. Takovou tou “lidskou”, podmíněnou láskou. Čekal jsem, že mě bude milovat zpět a zároveň jsem měl strach jí svoje city vyjevit, protože jsem se bál odmítnutí. Pořád jsem čekal na vhodný okamžik. Což zhruba znamenalo moment, kdy se rozejde se svým stávajícím přítelem.

Tou dobou jsem taky už řešil všechny tyhle -nazvěme to duchovní- věci a osobní rozvoj. Zakomponovával jsem nový pohled na svět. Nebo se spíš odnaučoval ten starý. Začal jsem vidět krásu tam, kde jsem ji předtím přehlížel. Začal jsem se soustředit na “tady” místo na “tam”. No a pak se to stalo. Rozešla se se svým přítelem.

Ovšem já se to dozvěděl až v momentě, kdy se ke mě doneslo, že má přítele nového.

Pff.

Pamatuju si, jak jsem v podobných situacích dřív býval zádumčivý a nešťastný, neochotný se vůbec s někým bavit a někdy se do toho míchal i vztek. Ale teď to bylo jiné.

Prostě jsem na sobě odvedl určitou práci a stalo se mi něco, co pro mě v tu dobu bylo úplně nové. Cítil jsem dokonalost.

Jo.

Dokonalost.

Znáte to – když za sebou zavřete jedny dveře, otevřou se vám jiné. Zkrátka, i když jsem se chvilku snažil cítit něco negativního, tak to prostě už nebylo dostupné. Vstřebal jsem lekci.

Vážně to byl na jednu stranu divný pocit. Pokaždé zareagujete stejně a najednou to tam není. Cítil jsem se dokonce trochu nepohodlně. Zajímavý moment.

Když říkám zavřel jsem jedny dveře, tak tím nemyslím, že bych v sobě něco potlačil, nebo tomu kladl odpor. Právě naopak – přijal jsem myšlenku, které jsem se dřív bál. Konkrétně tu, že nepotřebuju lásku někoho, abych se cítil úplný. Abych se cítil milovaný.

Pozoruju, jak podobné přesvědčení omezuje spoustu lidí. Že hledají důkaz, že za něco stojí nebo že jsou milovaní – a hledají to někde mimo sebe. Že potřebují někoho/něco, co jim to potvrdí.

Všem z nich bych chtěl teď něco vyřídit: Už jste úplní. Už jste dokonalí. Odnaučte se všechno, co vám vytváří iluzi, že nejste. Vše co potřebujete, máte uvnitř.

Přeju nám všem hodně zdaru při absolvování dalších lekcí.

Zdroje obrázků
http://www.manataka.org/page1486.html
http://www.datacosmos.com/
http://inkrose98.deviantart.com/art/Car-Crash-2-254652116

The post Jak vzniká utrpení appeared first on Jedno.Duchost.cz.

Stá opice a propojenost všeho

Tomáš / Jankoš — Sat, 14 Jun 2014 11:45:21 +0000

Všichni jsme propojení – fyzicky skrz planetu a také energeticky a myšlenkově skrz kolektivní vědomí. Víte jak naše propojenost pracuje “zpoza scény”?

Pokud jste ještě nesylšeli o tzv. “fenoménu sté opice”, bude to pro vás zajímavá informace – protože jde o důkaz, že jsme každý den ovlivňováni tím, co si myslí ostatní lidé této planety. Dokážete si představit, jak by to tu vypadalo, kdyby většina lidí viděla v ostatních součást svojí rodiny, místo konkurenta, kterého je potřeba se zbavit?

Fenomén sté opice

Informace se rozšířila díky knize Lifetide, kterou napsal Dr. Lyall Watson koncem 80. let minulého století.

Skupina vědců v Japonsku v letech 1952-1958 došla k velice překvapivým závěrům při pozorování kolonií Makaka červenolícího na ostrově Kōjima. Kolonie těchto opic žijí na několika (mořem oddělených) ostrovech. Opicím na ostrově Kōjima vědci házeli do písku sladké brambory (alias batáty) a pozorovali, jak budou reagovat. Zatímco opicím tyto hlízy chutnaly, písek už nikoli.

Jedna slečna-paní makaková (jmenovala se Imo) se naučila jednoduchou vychytávku: opláchnout si batáty ve vodě a zbavit se tak nepříjemné chuti písku. Posléze to naučila svoji matku a postupně i další opice v kolonii.

Na podzim roku 1958 vědcům tak trochu spadla čelist.

Když došlo k této události, neví se kolikátá opice přesně se tuto dovednost naučila, ale předpokládejme, že to byla stá opice. Zkrátka bylo dosaženo kritické masy.

Samovolně, bez kontaktu s opicemi na ostrově Kōjima, makakové na ostatních ostrovech najednou začali oplachovat batáty od písku.

Prostě najednou věděli, jak zbavit brambory písku, aniž by to odkoukali od jiných opic. Znalosti se přenesly éterem.

Pravda nebo mýtus?

Tento příběh je populární v kruzích “New Age” a často se dokládá jako důkaz, že v naší propojenosti hraje důležitou roli nejen fyzická realita, ale i jemnější reality, lidskými pěti základními smysly nezachytitelné. Podle všeho se zdá, že tento příběh není smyšlený. K přenosu informací došlo po dosažení kritického množství. Odpůrci této teorie uvádějí možnost, že jedna opice přeplavala na jiný ostrov a ostatní se to naučily od ní.

Vynálezy, ke kterým došlo ve stejný čas

Lidská historie je plná příkladů, kde více lidí, aniž by spolu komunikovali, došli ke stejným objevům zhruba ve stejný čas. Zažili jste někdy telepatii? Třeba že si na někoho vzpomenete a najednou vám zvoní telefon a vidíte na displeji jméno toho člověka? Nebo že se dvěma lidem zdá ve stejnou noc jeden a ten samý sen? Příkladů je spousty, ale když poodhalíte oponu “tohlenenímožné”, uvidíte spoustu “podivných náhod”, které mimosmyslovou komunikaci znova a znova potvrzují.

A jakými myšlenkami plníte kolektivní vědomí vy?

Zdroje (anglicky)
http://en.wikipedia.org/wiki/Hundredth_monkey_effect
http://en.wikipedia.org/wiki/List_of_multiple_discoveries

The post Stá opice a propojenost všeho appeared first on Jedno.Duchost.cz.