Než se do toho pustíme: chcete-li si stáhnout infografiku ve větším rozlišením, najdete ji na tomto odkazu (kliknout pravým tlačítkem myši ->uložit odkaz jako).

Každý máme a používáme software zvaný mysl. Meditace (obzvlášť ta pravidelná) umožňuje snazší používání tohoto software a přináší celou řadu výhod, nejen pro mysl, ale i pro tělo a vztahy.

Záměrem tohoto článku je zvýšit povědomí o činnosti zvané meditace – nejen v osobním životě jednotlivce, ale třeba také při jejím použití ve školách – a případně poskytnout nějaké tipy do začátku. Článek je tedy určen především těm, kteří buď nemají o prospěšnosti meditace zatím žádné povědomí, nebo si ji představují jako něco nedosažitelného, případně určeného jen pro mnichy v Tibetu. Pokud tedy patříte k těm, kteří se meditaci věnují pravidelně, nejspíš jste se na tuto stránku ani nedostali

Meditace je něčím, co prokazatelně zlepšuje kvalitu života. Nemám v plánu zde opakovat, co už bylo řečeno jinde, proto bude tento článek (snad) jedním z těch kratších. Pojďme tedy na to.

Co že je to ta meditace?

Pokud se zeptáte 100 různých meditátorů co je meditace, je docela pravděpodobné, že obdržíte 100 trošku odlišných odpovědí. Obecně lze říct, že meditace je vědomé soustředění pozornosti. A tudíž meditací může být v podstatě jakákoli činnost.

Jedním z klíčových principů meditace je schopnost povystoupit z příběhů a emocí, které se nám každý den honí hlavou. Stát se pozorovatelem. Znovu se dostat do pozice řidiče, místo oběti. Zjistit, co skutečně znamená žít v přítomnosti.

Meditace nám pomáhá uvědomit si, že my nejsme našimi myšlenkami, nejsme našimi příběhy a nejsme ani našimi emocemi. Jsme někým, kdo to všechno prožívá. Jsme tvůrci a spolutvůrci toho všeho.

Použijeme-li fajnových vědeckých pojmů, během meditace se dostáváme do nižších hladin mozkové aktivity. S každou hladinou jsou spjaty určité procesy a schopnosti. Různými hladinami procházíme během různých životních etap, během spánku nebo ve změněných stavech vědomí. Byť je to zajímavé téma, tady se mu dnes věnovat nebudeme. Detailnější popis jednotlivých hladin naleznete např. zde:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Spánkový_cyklus

Použití meditace na školách

Především v zahraničí narůstá počet škol, které zavádějí meditaci na denní pořádek. Výsledkem je to, že výrazně klesá míra záškoláctví, agrese mezi studenty a zlepšují se výsledky v testech.

Jestli máš čas na Facebook, máš čas na meditaci. Zkus to na 5 minut denně. Tvoje duše Ti poděkuje.
~Karen Salmansohn

Např. škola ve Visitation Valley v San Francisku zavedla denní meditace, protože v okolí této školy mnohokrát došlo ke střelbě a děti byli buď ve vztahu k těm co stříleli, nebo k těm, kteří byli zranění nebo zabití. To vyvolávalo obecně stres a napětí, což zhoršovalo podmínky všem ve škole. Zavedení meditace napomohlo uklidnění situace ve škole a mělo za následek i další pozitivní projevy. Podrobnosti jsou v tomto videu (v angličtině):

Může být meditace nebezpečná?

Ano, může – pokud přestanete být nohama na zemi a ulítnete do oblak Meditace je nástroj pro vybalancování všech složek života, s důrazem na mentální rovinu. Neměli bychom ale zapomínat, že pořád máme i nějakou fyzickou schránku a (na chvilku) žijeme ve fyzické realitě. Jsme tu, abychom integrovali sami sebe jako celek.

Skeptici

Na internetu jsou k nalezení také různé skeptické úvahy o tom, že meditace nefunguje a že její účinky nebyly nikdy prokázány na velkém vzorku lidí. Upřímně, nevím kdo takové věci a s jakým záměrem píše. Jedno je ale jisté – pokud by na meditaci nebylo nic zajímavého, tak by se tím nezabývaly žádné z těch všech velkých zahraničních univerzit typu Harvard, Yale a mnoho dalších. Odkazy na tyto studie a jejich výsledky naleznete na konci článku.

Takže – myslíte si, že umíte dýchat?

Další z věcí, které nás v naší kultuře vůbec neučí používat, je práce s vlastním dechem. Všimli jste si někdy, že když jste ve stresu, případně se s někým hádáte, nebo vás něco naštve, tak dýcháte velice mělce a zrychleně? Jakmile uklidníte dech, uklidní se i myšlenky.

Když se podíváte, jak dýchá člověk ve spánku, nebo jak dýchají malé děti (dokud se nezačnou stresovat životem na téhle planetě), zjistíte, že dýchají pomalu, hluboce a do břicha. Mimo jiné to umožňuje obsáhlejší a efektivnější rozvod energie po celém tělesném systému.

Jednoduchá dechová technika

Takže, jak na meditaci? K dispozici je spousta různých technik a mým úkolem není je tu všechny rozebrat. Jednou z praktik z buddhismu je např. ‘posílání lásky’ všem živým bytostem. Jiné techniky obnášejí vizualizaci se světlem, které vás při nádechu naplní a při výdechu odplaví všechno negativní, třeba v podobě černé nebo hnědé tekutiny. A spousta dalších…

Tak či onak je zde klíčová práce s dechem. Hluboké a rytmické dýchání je v podstatě nutným počátečním krokem. Rytmický dech může vypadat např. tak, že si budete počítat na čtyři doby nádech, na dvě doby lehce podržíte, na další čtyři doby budete vydechovat a pak zase dvě doby necháte vydechnuto. Případně můžete zkusit vzorec 8-2-8-2, nebo jiný.

Není až tak důležité, jak dlouho trvá ‘jedna doba’, důležité je, aby bylo počítání pravidelné. Od určitého momentu se pak už meditace spíš ‘tak nějak odehrává’ a tělo už si tempo dechu reguluje samo. Většinou vdechujeme nosem a vydechujeme ústy, ale jsou i techniky, kde je důležité dýchat pouze nosem.

Dalších pár tipů

Maximálního účinku dosáhneme, když budeme meditovat pravidelně. Např. ráno před odchodem do školy/práce a/nebo večer před spaním. Důležité je nenaučit se při meditaci usnout. Nechceme aby si mozek vytvořil nervové spojení typu ‘meditace=spánek’.

Určitě taky pomáhá, když si na meditaci vymezíme zvláštní místo a čas. Co se týče meditační polohy, podstatné je, aby byla rovná páteř. Tudíž můžeme ležet nebo sedět. Jedním z mýtů je, že musíme sedět na turka, nebo v lotosovém sedu, ale to není pravda. Sedět na židli, s nohama dole, je úplně v pořádku.

Co se týče meditace a načasování jídla, je lepší meditovat buď před jídlem, anebo s dostatečným odstupem po jídle. Energie, kterou naše tělo vyvine na trávení, nám totiž pak může při meditaci chybět a způsobit, že nebudeme tolik koncentrovaní, nebo že usneme. Samozřejmě, taky není dobré být úplně vyhladovělý, protože pak v průběhu celé meditace myslíme jen na to, kdy se znova najíme.

Většinou se meditace provádí se zavřenýma očima, ale jsou i druhy meditací, které apelují na otevřené oči, případně aby byl člověk v meditativním stavu 24 h denně.

Není ‘správný’ nebo ‘špatný’ výsledek meditace

Jako s čímkoli do čeho se pouštíme poprvé, nám naše mysl může začít generovat myšlenky typu ‘neděláš to správně’, ‘měl bys cítit/vidět tohle a tohle’, ‘mělo by se to projevovat tak a tak’ atd. Mějme s naší myslí trpělivost – od narození se musí potýkat s poměrně složitým světem a zprvu není snadné dostat se za bzukot všech těch myšlenek, co nám neustále skáčou do hlavy. Podstatné je pustit se do toho a vytrvat. Mnohonásobně se to vyplatí.

Taky se nenechejme ovlivňovat zkušenostmi ostatních. Určitě je užitečné si inspirovat a sdílet mezi sebou, jak meditovat a co to komu přineslo (nebo odneslo), ale stěžejní je tady vlastní zkušenost.

Máte-li nějaké další postřehy nebo chcete-li sdílet svoje zkušenosti s meditací, neváhejte se podělit v komentářích

Díky za přečtení a přeju nám všem čistou hlavu!

Volné pokračování článku:
Jak skupinové meditace mění svět

Další materiály

Andy Puddicombe – zabere to jen 10 minut (TED talk anglicky s CZ titulky):
https://www.ted.com/talks/andy_puddicombe_all_it_takes_is_10_mindful_minutes?language=cs

Podrobnější rozpis výhod meditace a odkazy na vědecké studie
http://liveanddare.com/benefits-of-meditation/

The post Výhody meditace pro tělo, mysl a vztahy appeared first on Jedno.Duchost.cz.

K napsání tohoto článku mě dovedly jednak informace, které sdílel Mgr. Michal Dubec na jedné ze svých přednášek o mezilidské komunikaci, jednak všední konflikty, které můžeme vidět každý den kolem sebe. V pozadí toho všeho je také celosvětový výzkum neurověd a jejich sumarizace v podání PhDr. Zdenka Matuly. Řadu tvrzení si tedy podepřeme vědeckými pojmy a zabrouzdáme do procesů v našem mozku.

Každý, kdo na sobě pracuje po duševní stránce, dříve nebo později vyčístí i své mezilidské vztahy a komunikaci. Asi netřeba zmiňovat, jak taková práce pročišťuje i další aspekty života. V první části článku se pobavíme o tom, co se děje na neurobiologické úrovni v našem mozku. Ve druhé části se podíváme na dopad těchto poznatků a jak s tím vším naložit – především z praktického hlediska.

Z nefyzické roviny

Někteří z nás neustále řeší konflikty a konfrontace – ať už vnější, nebo vnitřní. Vzhledem k tomu, že vnější konflikty jsou odrazem těch vnitřních, to znamená, že i kdybychom odebrali konkrétního účastníka/účastníky, konflikt by se projevil v jiné formě. Jsme natolik pohlceni nějakým příběhem, že zapomeneme kdo jsme — bezmezná tvořivá síla.
Význam slov začni od sebe má mnohem hlubší příčinu i důsledky.

Pole vědomí, které z nás sálá, ovlivňuje Vše Co Je.
A tuplem pak člověka, se kterým zrovna mluvíme.

Zábavné je, že si kolikrát neuvědomujeme, co se děje “na pozadí” naší komunikace – ať už z hlediska neuronů a elektromagnetických impulsů, nebo z hlediska emoce/energie, která v tom je.

Zhruba posledních 10-15 let jsou tu s námi obory jako kognitivní neurovědy, sociální neurovědy, neuropsychologie atd – souhrnně neurovědy. Díky souvisejícím technologiiím a zobrazovacím zařízením, které máme k dispozici relativně krátkou dobu (…hmm…) můžeme lépe chápat, co přesně se odehrává uvnitř nás.

Máme tak možnost nejen prozkoumat, co konkrétně se děje v mozku při konfliktní komunikaci, ale hlavně z toho odvodit, jak reagovat, aby vše zůstalo tak říkajíc v harmonii. Jinými slovy by se dalo říct, že to znamená dostat se nad své vlastní automatické reakce.

V čem je zakopaný pes?

Často kmitáme mezi spoustou myšlenek a možností a následně je posuzujeme a vybíráme mezi nimi a buďto je projevíme, nebo (se) cenzurujeme. A pročpak? Většinou proto, abychom dosáhli nějakých záměrů, nebo naopak, abychom nepůsobili “nevhodně”. Důvody pro obojí jsou různé, ale výsledek je stejný – že totiž často neříkáme, co si myslíme.

Roviny komunikace

Možná znáte rozdělení na verbální a neverbální komunikaci. Praktičtější ovšem je, když ji vnímáme z hlediska toho, kterým jejím aspektům dáváme jakou – vědomou i podvědomou – důležitost.

Obsahová rovina  – čili veškerá slova a zkrátka obsah toho, co říkáme. Kdo co kdy kolik čeho proč kde atd atd. Je zde jen 7-9 % informací, které pro nás mají váhu.

Vztahová rovina  – vztahy mezi komunikujícími a význam informace v tomto kontextu. V komunikaci pro nás tato složka představuje “zbylých” 91-93 % podstatných informací.

Za zmínku stojí, že děti jsou v tomto ohledu velmi vnímavé. Když je rozpor v tom, co vidí/slyší a v tom, co vnímají na vztahové rovině, může jim to v životě i na dlouhou dobu vyrobit v hlavě nekončící párty jakýchsi rozhádaných hlasů a protichůdných pochodů.

Proč vyhodnocujeme vztahovou rovinu jako tak důležitou? Je to výsledkem našeho dosavadního biologického vývoje. Zkrátka jsme potřebovali vždy prioritně vědět, jestli jsme v bezpečí.

Co se tedy děje uvnitř naší hlavy když něco vnímáme a vyhodnocujeme? Většinou preferuju nevyjadřovat se příliš vědeckými pojmy, ale pro zájemce tu dnes mám výjimku:

Jak to vidí neurobiologie?

Nejdřív se seznamte s hlavními účastníky: thalamus, hippocampus, amygdala (součásti limbického systému; podkorové části mozku, vývojově starší), prefrontální kortex (čelní lalok; vyvinul se později) a neurotransmitery (látky umožňující přenos vzruchů mezi neurony; např. dopamin či norepinefrin).

Stimuly, které vnímáme (ať už našimi smysly z vnějšího světa, nebo zevnitř nás) jdou nejdřív do thalamu, který si lze představit jako přepínač. Thalamus to pošle dvěma směry: jednak do smyslových korových struktur (podle smyslu, kterým stimul vnímáme), jednak do amygdaly (část mozku zodpovědná za spouštění emocí).

Do amygdaly je to ale o půl vteřiny kratší dráha, než např. do zrakové kůry (pokud vnímáme stimul zrakem). Co se tedy stane? Spolu s hippocampem se amygdala rozhodne, jestli je signál bezpečný nebo ne. Hippocampus totiž zaznamenává naše zkušenosti a jejich doprovodné emoce, a to s méně detaily a tudíž rychlejší odezvou. Amygdala tedy zjišťuje, zda už je podobná zkušenost uložena v hippocampu a pokud ano, jaká je související emoce. Pokud je odpověď “nebezpečí”, amygdala vyvolá nepříjemné pocity (strach a tzv. akutní stresovou reakci; čili “bojuj nebo uteč” reflex). Anebo, pokud je odpověď “bezpečí” spustí se nějaké příjemné pocity.

Toto vše se stane dřív, než signál dorazí do prefrontálního kortexu. Proto emoce vnímáme dřív, než vůbec můžeme stihnout začít myslet. Naše neustále vznikající nervová spojení totiž potřebují pro přemýšlení dodávky přesného množství dopaminu a norepinefrinu – tedy ani moc, ani málo. Norepinefrin je v podstatě mozkový adrenalin a dopamin asi budete znát jako hormon, který pro mozek představuje pocit odměny (humor, sex, jídlo, peníze, pozitivní interakce atd).

Dobrá zpráva je, že jakmile signál dorazí do prefrontálního kortexu, můžeme přistoupit k vědomému zpracování vjemu (zkoumat, potlačit, porovnat s dlouhodobou pamětí, vyhodnotit, …). Tím můžeme způsobit, že tento “vědomý” mozek vyšle signál do amygdaly, která může poplachovou reakci odvolat.

Pointou tady je, že když si něco uvědomíme, můžeme korigovat procesy v podkorových strukturách mozku a tím pádem přestat “reagovat automaticky”, resp. tak jak nám to předurčuje naše tělesná biochemie, náš pomyslný hardware.

Teď se tedy pojďme podívat na praktické využití těchto poznatků.

Druhy komunikační agrese v praxi

Byla provedená celá řada pozorování a pořízeno spoustu hodin záznamů reakcí různých lidí při různých každodenních situacích, a to i u nás v ČR. Po jejich analýze vyplynula spousta prakticky použitelných informací.

• Většina komunikace v ČR (ať už ve školách mezi žáky a učiteli, uvnitř kancelářských budov, venku na ulici nebo doma v rodině) obsahuje nějakou skrytou agresi
• Z videozáznamů s reakcemi (jak dětí tak dospělých) je zřejmé, že na věku až tak nezáleží – mozkové funkce jsou už od útlého věku v tomto ohledu stejné u nás všech
• Lze hovořit o symetrii a asymetrii:
  • když mluvíme tak, že ve druhém člověku spustíme pocit nebezpečí, jde o asymetrii; ten druhý většinou odpoví rychle, bezmyšlenkovitě a také asymetricky
  • pokud tuto reakci nespustíme, odpověď trvá vždy o něco déle, protože jsme schopní přemýšlet – toto je symetrie
• Naší snahou ohledně těchto automatizovaných reakcí je tedy:
  • být si jich vědom uvnitř sebe a přetvářet je
  • mluvit tak, že je nespustíme ani ve druhém člověku
• Ve výsledku je to v podstatě upřímnost, ale spíš se to snáz řekne než udělá

Rozškatulkovat jednotlivé druhy komunikační agrese (a v návaznosti na to vysvětlit techniku řešení) je ale už brouzdáním do detailů, proto tuto část naleznete v samostatném rámečku:

Různé druhy komunikační agrese a jednoduchý postup jak je řešit naleznete podrobně ‘rozškatulkované’ v rozjížděcím rámečku:

Svým vědomím se tedy můžeme dostat nad své biologické procesy.
Jen to vyžaduje určitou námahu.

Hlavní pointa článku by se tedy dala shrnout asi nějak takto: pro konstruktivní komunikaci je nejužitečnější, když jsme upřímní, uvědomujeme si co ze sebe promítáme ven a záměrně nepromítáme negativitu. Záludné je, že to neznamená potlačovat své “temné stránky”, ale z pozice pozorovatele najít způsob, jak si je zvědomit a následně je přetvořit nebo jinak “využít” jejich potenciál. Dostat se nad své biologické pochody znamená stát se vědomým tvůrcem reality.

Díky za přečtení a ať je veškerá naše komunikace věcná, srozumitelná a jasná!

Zdroje
http://www.hrnews.cz/rozhovory/neurovedy-a-vzdelavani-znate-svuj-mozek-id-1844130
http://cs.wikipedia.org/wiki/Amygdala

Obrázky
http://commons.wikimedia.org/wiki/File:NIA_human_brain_drawing.jpg

The post Jak komunikovat bez agrese appeared first on Jedno.Duchost.cz.

Ať už něco plánujeme, stanovujeme si cíle, nebo jinak tvoříme očekávání ohledně budoucích situací, vymezujeme paprsek možností, které chceme a nechceme zažít. Podle cíle začneme některé možnosti vnímat jako ideální a jiné zase jako naprosto nepřijatelné. To k cílům a očekáváním patří, logicky.

Jde ale naše chtění opravdu zevnitř nás?

Je vhodné mít jasno v tom, jaká je naše skutečná motivace a z jakého prostoru svou realitu tvoříme.

Je totiž rozdíl když tvoříme z prostoru Rozumu oproti tomu, když tvoříme ze Srdce. Jaký je mezi tím rozdíl? Rozumem postupujeme zvnějšku dovnitř, ale Srdcem postupujeme zevnitř ven.

V této formě je pro nás důležité vyvažovat a rozpouštět protichůdné síly a obsáhnout je jako Jedno. Jedině pak máme svobodu se pohybovat po celém spektru možností.

Takovéto protichůdné síly a jejich cíle a motivace existují v různých měřítkách. Proto můžeme vnímat tolik rozporů – nejen na úrovni států, skupin, nebo dvojic ale i uvnitř nás samých.

Jsme naučení na jedno či druhé, ale už ne na to co je dostupné, když jsme “nad” tím.

Evidentně nejsme zatím zvyklí na takovou paletu barev. Je to jako bychom celý život malovali jen dvěma barvami a najednou dostali celou sadu dalších – nejen pestrých barev, ale i jejich rozličných odstínů. Ne vždy je snadné povolit uzdu a být opět tím svět-objevujícím dítětem. Tahle realita totiž umí být velice poutavá…

Skutečně svobodně tvořit znamená nepřipoutávat se k tomu, co očekáváme. Svobodně tvořit znamená umět přijímat co přijde a přijímat to jako dar. Dar, který se nám prezentuje z nějakého důvodu – ať už jako důsledek našeho předchozího plánu, nebo jako nápověda, abychom něco ve svém životě přehodnotili. Zpravidla na základě něčeho, co jsme v sobě pohřbili a tlačilo nás to – ať už jsme si to uvědomovali nebo ne.

V rámci naší situace nelze vědět, co přijde. Nejen kvůli tomu, že momentálně zdaleka nevyužíváme veškerý svůj potenciál, ale také kvůli faktoru svobodné vůle.

To, co dnes vidíme nějak, můžeme zítra vidět úplně jinak.
Co kritizujeme dnes, může zítra být to nejlepší co nás mohlo potkat.

Nenechávejme se chytit v síti očekávání toho, které věci by se jak měly odehrávat.

Nejsme rigidní… jsme život. A život je neustále v pohybu.

Ano, má smysl vymezit si směr – ale když přitom nejsme na své cestě ve stavu otevřenosti, tak vše, co následně nezapadne do našeho očekávání, nám způsobí škálu pocitů – od zklamání až po utrpení.

Proč? Protože se zhmotní něco, co jsme v sobě uzavřeli a potlačili – čili něco z čeho máme strach, na co máme vztek, na co se nechceme podívat (byť nevědomky) atd…. zkrátka to, čemu uvnitř sebe klademe odpor.

Zhmotní se to, vůči čemu nejsme otevření.
A zhmotní se to proto, abychom si na to mohli posvítit.

Zdá se to možná jako paradox, ale má to jednoduchou logiku. Když něčemu klademe odpor, tak tomu dáváme energii, přiživujeme to a tím to také zhmotňujeme – v osobní i v kolektivní zkušenosti.

Naopak ale, když jsme otevření i tomu, co zažít nechceme – a tudíž nic nezadržujeme a necháme to odplout – znamená to, že to pro nás nemá žádný potenciál pro růst – a proto to nestvoříme. Jednoduše to k našemu růstu není vyžadováno.

Taky bychom neměli zapomenout, že nezřídka chceme řešení, ale nevidíme ho, protože mu nejsme otevření a protože je jiné, než naše očekávání.

Vidíte? Umíme být tak připoutaní k představě o průběhu či výsledku, že vůbec nevidíme ty ostatní barvité možnosti, které nám život přináší. Můžete to nazvat třeba selektivní vnímání.

Otevřít se všemu ale neznamená souhlasit se vším, nebo to podporovat.

Otevřít se znamená přestat klást vnitřní odpor a skutečně porozumět tomu, proč ten odpor vůbec kladu.

Znamená to vnímat, co to přináší pro mě i pro celek v širším kontextu uvědomění a růstu. Znamená to být pozorovatelem ve svém vlastním životním filmu a přestat být automatem. A taky to znamená zbavit se definic.

Kdybychom věděli, co všechno podporujeme svým chováním a myšlením,
už nikdy bychom si nemysleli nic negativního.

Zajímavé taky je, když si jen myslíme, že jsme otevření a ve skutečnosti nejsme. Triky naší mysli.

Ať už něco potlačujeme vědomě nebo nevědomě, dříve nebo později si to najde způsob, jak na sebe upozornit. A to ze stejného důvodu jako vždy – abychom se odporu (alias závaží) mohli zbavit a dostat se zpátky do stavu přirozeného otevřeného plynutí.

Takže v kostce: každý jsme tam, kde být potřebujeme a kde to je pro nás i pro celek (růst) nejvíce prospěšné.

Univerzální.

Slova někdy nestačí – vlastní zkušenost je to, oč tu běží.

Abych se tedy vrátil k otázce z úvodu:

Plánovat nebo neplánovat?

Jsme ve formě, v níž vnímáme lineární čas a kde máme potřebu se zabezpečit.

Jsme naučení, že když se nebudeme dívat dopředu, tak nebudeme v životě úspěšní. Jsme naučení, že musíme bojovat o své vlastní přežití, protože svět je prý nepřátelský a prý přežijí jen ti nejsilnější. Jsme naučení, že je nedostatek, a proto musíme shromažďovat a udržovat majetky a bojovat o ně.

Tím ovlivňujeme svět kolem nás a spoluvytváříme tento nedostatek v hmotné realitě. I když logicky – pokud tomu na nějaké úrovni klademe odpor, tak se toho asi chceme zbavit.

Když ale to, čeho se chceme zbavit přeorientujeme tak, aby se to odstranilo NE jen z toho co vnímáme jako sebe, ale hlavně z CELKU, dostaneme extra body!

Pokud v našich životech dochází ke konfrontacím, je to přesně to, co na sebe tak usilovně upozorňuje, abychom vyřešili.

Už ne “bojuj nebo uteč”, ale “zastav se a vyřeš to”.

Proto jsme se naučili plánovat a přemýšlet dopředu. Abychom své prostředí přetvořili podle našich představ. Abychom se zabezpečili, a to ideálně do budoucna. Pokud to ale děláme ze strachu o přežití, ovlivňuje nás to následně podstatně jinak, než když jsou naše záměry tvořivé a naší motivací je láska.

To co můžeme v současnosti většinou vidět kolem sebe je to, že postupujeme zvnějšku dovnitř. A že se pak uvnitř snažíme o tyto vnější věci opřít své pocity štěstí, bezpečí atd. Vnější okolnosti se ale mohou velice rychle změnit a my s tím nic nenaděláme. Tudíž pokud je to nutné pro upevnění vnitřních pocitů, o tyto vnější okolnosti přijdeme, abychom poznali, že zvenku se to netvoří.

Pokud to není v souladu se směrem zevnitř ven, dřív nebo později narazíme – nebo pocítíme, že “tudy voda neteče”.

Z druhé strany

Mohlo by to ale být i tak, že každý moment je o nás postaráno?

Že to co jsme se naučili o světě a nedostatku (času, peněz, zdrojů,…), vlastně tímto spolutvoříme a to zase zpětně naše přesvědčení ještě více utvrzuje?

Že tahle planeta nabízí přebytek pro všechny a čerpat z toho je bytostným právem všech, ne jen někoho?

Že na náš životní film se nemáme jen dívat, ale můžeme ho i měnit?

Jsme mnohem mocnější, než nás učili.

Když pomineme, že svět je náš vlastní výtvor a je odrazem toho co máme uvnitř sebe, máme svobodnou vůli dělat plány, stejně jako je dělat nemusíme.

Můžeme věřit tomu, že plánování a změna vnějšího prostředí nás udělají šťastnějšími, ale pokud tomu tak je, bude to nejspíš “jen” vnější reprezentace vnitřního procesu.

Dokonalost můžeme vnímat a vytvářet Tady a Teď.

Potřeba plánovat vychází z potřeby ovládat vnější okolnosti. Ty ale stejně nikdy zcela pod kontrolou mít nemůžeme. Největším mistrovstvím je ovládání sebe.

Navíc, když něco “chceme” či “potřebujeme”, podvědomě tím tvoříme realitu, ve které to nemáme (proto to “chceme”, že) … místo abychom se s tím prostě sladili a zjistili, že už je to Tady a Teď.

Chvilku to zabere naučit se malovat s tolika barvami.

Děláme skvělou práci, když prosvětlujeme takovéto neprozkoumané části sebe samých.
Je to práce, ze které mohou čerpat všichni – nejen ti, kteří přímo prochází stejnou zkušeností.
Jsme propojení mnoha tvořivými způsoby…

Cítíte to jinak? Dejte vědět dole v komentářích

P. S. Tento článek vzniknul neplánovaně.

The post Svoboda ne-plánování a ne-očekávání appeared first on Jedno.Duchost.cz.

Odkazy na stažení jsou dole pod tímto návodem k použití, tak si ho prosím nejdřív přečtěte

Aktualizace 25. 8. 2014 – dostal jsem další upřesňující informace, jsou zvýrazněné zelenou barvou. Doporučuju též přečíst si komentáře pod článkem.

Jak tabulka funguje?

Testování ukazuje, že díky specifickému způsobu uspořádání čísel tabulka přistupuje k vyšším energiím a tím harmonizuje a zvyšuje vibrace okolí – na klid, mír a lásku. A také opravuje DNA.

Tisk

Doporučený způsob použití je vytisknout tabulku na laserové tiskárně (údajně je pak efekt mocnější, než na inkoustové, právě díky “vypálení” do papíru).
Po přímém dotazu na autora mi bylo sděleno, že není rozdíl mezi tiskem na laserové a inkoustové tiskárně. Ta předchozí informace byla od jeho kolegyně (Antonia Hagens), tak nevím – je možné, že oba došli k jiným výsledkům. Nicméně jsem dostal jen velice stručnou odpověď “no difference” (=žádný rozdíl), bez dalšího vysvětlení.

Co se týče ručního přepisu, čísla v tabulce nebyla napsána řádek po řádku, ale podivným způsobem, “na přeskáčku”. Pokud to chcete přepsat ručně, můžete to zkusit, ovšem uvědomte si, že vaše myšlenky můžou způsobit přenos vašeho záměru na papír, a tím pádem takováto tabulka nemusí mít shodný efekt jako ta vytištěná.

Jak tuto tabulku používat?

Způsobů je více.

1) Nošení na těle

Primární způsob užití je přilepit si ji na tzv. “centrum zpráv” čili srdeční čakru tak, aby se čísla dotýkala těla. Pokud nevíte kde to je, tak si představte spojnici mezi bradavkami v předpubertálním věku – zhruba někde uprostřed hrudníku. Toto centrum můžete najít tak, že si s polohou tabulky zaexperimentujete – správné místo máte, když ucítíte uklidňující chladivou energii; nemělo by vás to pálit. Jako obvykle, Vaše tělo napoví nejlíp.

2) Umístění pod polštář – klidnější spánek

Při umístění pod polštář způsobuje hlubší a kvalitnější spánek (i zvířatům).

3) Na vodu a jídlo

Tabulku lze použít také na jídlo a pitnou vodu – přiložit na sklenici nebo ji dát pod ni, zkrátka aby čísla posílala energii do vody. Představte si to jako když voda čísla “čte”. Takto upravená voda je pak sladší/svěžejší a její pití bude zvedat i vaši energii. Obdobně můžete harmonizovat vodu v akváriu.  Dejte pozor na materiál – pokud energii stojí v cestě nějaký plast (není to dobrý materiál pro přenos energie), tak to nebude fungovat, stejně tak to nebude fungovat ani přes kov. Nejlepším materiálem je sklo. Pijte takto upravenou vodu jen dokud se Vám bude zdát svěží a sladká – v opačném případě už Vaše osobní energie povyrostla natolik, že Vám voda nebude připadat dobrá. Vaše tělo napoví nejlíp.

Jaké učinky má tabulka?

• uklidňuje a harmonizuje energie v těle
• odstraňuje bolest hlavy
• při emoční rozrušenosti Vám rychleji umožní dostat se zpět do přirozené neutrality
• asistuje při léčení fyzické bolesti (přiložením na postižené místo)
• napomáhá aktivaci šišinky mozkové  (alias epifýza / třetí oko / šestá čakra)
• prohlubuje meditaci
• zvyšuje/zjemňuje vibrace člověka a tím i lidstva

Důležité poznámky k používání

• zásadní je koncept “nejen pro mě”, tzn nepoužívejte tabulku jen abyste pomohli sobě, nahlížejte na to jako na asistenci CELKU – všem spoluobyvatelům na planetě. Tím je myšlen stav kdy nejste jen Vaše ego, ale uvědomujete si propojenost se Vším Co Je – dovolte sami sobě při nošení tabulky být v rozpoložení “nejen pro mě”
• tiskněte vždy na jeden papír jen jednu tabulku (ale jinak si jich můžete vytisknout kolik potřebujete)
• když máte tabulku na těle, dejte čísla tak, aby se dotýkala Vašeho těla; pokud dáte čísla ven, bude Vám energie “utíkat”
• při nošení na těle mějte tabulku vodorovně (tedy ne vzhůru nohama ani jinak natočenou)

Co s tabulkou NEDĚLAT

• nenechávejte ji na mobilním telefonu
• nedávejte ji na peníze (ani do kapsy/tašky s peněženkou)
• papír nesříhejte ani neřezejte a na tabulku nepište – můžete ale papír přehnout podél hran čísel (můžete si ji i zmenšit na počítači, důležité je aby tabulka zůstala v celku)
• neskenujte ani nekopírujte tabulku – oslabuje to efekt; stačí ji znova vytisknout
• nezalaminovávejte tabulku – plast oslabuje efekt; když se poškodí, jednoduše ji znova vytiskněte
• nepoužívejte tabulku abyste ublížili jiné bytosti – tenhle záměr Vám jen bude vysávat energii

Autor Sifu James Foo

Tuto tabulku vytvořil Sifu James Foo v březnu 2014 a od té doby ji ještě několikrát vyladil do dnešní podoby. Je možné, že ji ještě bude upravovat, aby byla plně funkční i po laminaci.

James Foo je léčitelem, který se narodil se schopností vidět energie v lidském těle. Během svého života tento dar vypiloval – je schopen upravovat tok těchto energií a odstraňovat tak zdravotní problémy lidí, se kterými pracuje. Používá systém Qi-Gong (čchi-kung). Vystudoval Vědu na univerzitě v Sussexu a má též titul v oboru IT z Imperial College.

Je vyhledávaným znalcem v oblasti Qi-Gong a Feng-shui; dává přednášky po celém světě – např. v Kanadě, Velké Británii nebo příležitostně v Číně. Jeho schopností je mimo jiné demystifikovat složitá témata a vysvětlit je jednoduše a srozumitelně. Řada jeho posluchačů byla po jeho lekcích schopná identifikovat příčiny svých problémů a transformovat svůj život.

Jak a proč to funguje?

Vše, co nám vytváří dojem fyzické reality, jsou miniaturní částice kmitající na určité frekvenci. Existuje spousta způsobů jak ovlivňovat tyto frekvence a tím měnit realitu – od mikrovlnek, přes krystaly, různé “nabité” předměty a zvláštní technologie až po soustředěné myšlenky či vyřčená slova. Čísla na této tabulce jsou poskládána způsobem, který umožňuje tyto frkevence harmonizovat.

Vizuální důkaz působení této tabulky

James provedl čtyřměsíční experiment, na jehož začátku uvařil trochu rýže a rozdělil stejné množství do dvou sklenic a obě uzavřel. Na jednu sklenici přilepil prázdný papír a na druhou sklenici tabulku s čísly. Jediné co krom toho udělal, tak že se otevřel tomu, co přijde. Párkrát sklenice zrakem zkontroloval, ale nijak jinak s nimi nemanipuloval. Tady vidíte výsledek po čtyřech měsících – vlevo je sklenice s prázdným papírem, vpravo sklenice, na kterou působila tabulka s čísly:

Dvě verze tabulek

Existuje “silnější” a “slabší” verze tabulky. Rozdíl mezi nimi je ten, že “slabší” verze rozděluje tok energie na dva proudy – jeden jde do epifýzy a druhý tam, kam jej nasměrujete (myšlenkou). Vizuálně vypadají téměř stejně, jen ta silnější má na třetím řádku úplně vpravo čísla “3960″ a ta slabší “3396″.

Stáhnout silnější energetickou tabulku

Stáhnout slabší energetickou tabulku

Jednejte podle intuice – pokud jste vnímavější a ta silnější verze se Vám bude zdát příliš intenzivní, používejte nejdřív tu slabší. Testujte tak, že vytištěnou tabulku nejdřív prostě budete držet v ruce.

Doporučuje se mít na sobě tabulku přilepenou celý den a sundat ji jen na koupel, příp. na spánek (a dát ji pod polštář). Pokud ji používáte na nějakou těžší zdravotní kondici, po 3 dnech nošení si ji vytiskněte znovu.

Díky za přečtení a přeju hodně zdaru – v případě užívání tabulky se neváhejte podělit o zkušenosti dole v komentářích

Zdroje
http://masterpiecelife.com/energypaper/
http://jamesfoo.ca/about/

The post Léčivá energie čísel appeared first on Jedno.Duchost.cz.

Člověk nemůže dosáhnout menšího nebo většího mistrovství,
než je mistrovství nad sebou samým.
-Leonardo da Vinci

Škála emocí, které zažíváme každý den, je neoddělitelnou součástí našeho života. Jsme tvorové, kteří jsou řízení svými potřebami a pocity. A když někdo ví jak to funguje, může tím nejen snadno ovlivňovat co si budeme myslet, ale i to, jak budeme jednat.

Rozlišit, co je automatická reakce a co vědomá odpověď je přinejmenším prospěšné, a možná právě proto nás to ve škole ani v televizi neučí. Ostatně proč taky – sebevědomého člověka, který se umí kontrolovat, nelze nijak snadno předvídat, ani s ním manipulovat. Ve společnosti kde si toto každý uvědomuje, není prostor pro podvádění a klamání. Napadá vás, kdo by tím něco ztratil?

Aby to nebylo tak snadné, někdy je zádrhel v tom, že si pouze myslíme, že se ovládáme, ale přitom pod povrchem vlastně pořád jen automaticky reagujeme. Jsme holt lidi a ne vždy je lehké vidět situaci s nadhledem a jednat vědomě. Obzvlášť když jsme natolik vtažení momentálním pocitem, ať už je to zamilovanost, euforie, nadrženost, hlad, smutek, vztek, anebo třeba závist.

Naše konání vzniká jednoduše

• buď nevědomě reagujeme (máme zautomatizované vzorce chování a opakujeme je)
• nebo vědomě odpovídáme (jsme naplno v daném momentu a vidíme všechny možnosti)
• nebo je to kombinace těchto dvou

Vždy, když reagujeme, dáváme svoji sílu pryč – událost nebo člověk, na kterého reagujeme, nás ovládá.

Naproti tomu, když odpovídáme, jsme plně ve své síle a nejsme nijak vázaní na to, co se nám děje. Máme vnitřní klid, kontrolu a svobodu jednat jakkoli.

Zkuste nad tím popřemýšlet:
Máte někoho (nebo něco), kdo (nebo co) ve vás zaručeně vždycky spustí nějakou emoci, ať už pozitivní, nebo negativní?
Jste naštvaní hned, jakmile vám někdo řekne nějakou nadávku, nebo vás pomlouvá? Nebo to vidíte jako názor jiného člověka a vy sami stojíte plně ve své síle, bez potřeby dokazovat, že se ten druhý plete?
Když vaše tělo signalizuje nějakou potřebu, jdete ji hned bezmyšlenkovitě ukojit?

Dosáhnout plné kontroly nad svými myšlenkami i činy, znamená nejen sílu, ale taky zodpovědnost.

Reakce jsou naučené

Vemte si třeba média a reklamu. Ti, kteří za nimi stojí si dobře uvědomují, že jednáme na základě našich emocí. Když vám na konci večerních zpráv ukážou roztomilé zvířátko a hned pak naservírují reklamu, podvědomě si spojíte příjemný pocit s daným výrobkem. Když jste později v obchodě, sepne vám příjemný pocit a výrobek si koupíte, mnohdy bez pozastavení se nad tím.

Když přebíráme informace odněkud zvnějšku, je možné, že jen přejímáme názor někoho jiného, aniž bychom ho zpochybnili a sami uvnitř sebe se rozhodli, zda to je reálné, nebo ne.

Když bereme informace ze svého nitra, je třeba si uvědomovat, zda to náhodou zase není něco naučeného, co si opakujeme celý život nebo o čem nás někdo přesvědčil.

Buď tedy máme přejaté názory, nebo si věci sami dostatečně prozkoumáme a ujasníme, případně je to opět kombinace obojího. Nic není “horší” nebo “lepší” – jedeme v tom všichni spolu a jsme tu proto, abychom si navzájem asistovali v růstu. Co souzní s jedním člověkem, nemusí souznít s druhým. Ve finále se ale dřív nebo později všichni dobereme k tomu hlavnímu – totiž že každý máme svoje vnitřní vedení a že nemusíme přebírat nic zvnějšku. Jsme každý moment otevření všemu co přijde a jednáme intuitivně.

Jak se tedy zbavit reakcí?

Někdy chceme být v plné kontrole nad svými vlastními pocity, nebo se dokonce některých zbavit ale zapomínáme přitom na jednu základní věc – totiž že vše co prožíváme, je určitou formou lekce a dostalo se nám jí abychom se z ní poučili a taky díky ní povyrostli. Kdybychom ji nepotřebovali, tak ji prostě nedostaneme.

Jde taky o to, že někdy když se chceme zbavit nepříjemných pocitů, zaměřujeme se jen na odstraňování následků (tedy těchto pocitů), ale už nejdeme hlouběji, abychom opravdu zjistili, co v nás v prvé řadě tyto reakce spouští. Obnáší to vystoupit ze své komfortní zóny a zpochybnit vlastní ego, ale když už to podstoupíme, vyjdeme z toho zase o něco vyspělejší.

Cokoli, s čím bojuješ, to posiluješ. Cokoli, čemu kladeš odpor, to přetrvává.
-Eckhart Tolle

Klíčem je naučit se být pozorovatelem. Když v nás něco začne vřít, je to skvělá příležitost se pozastavit, pozorovat to a nezareagovat stejně jako jindy. Jádrem reagování totiž je, že vždy probíhá stejně – automaticky a bez kontroly. Pokud něčemu klademe odpor, pořád to živíme a nedovolujeme tomu odejít. Pokud umíme pozorovat, rušíme tím “staré myšlení” a budujeme cestičku pro to “nové”.

Kolikrát třeba v duchu poděkujete někomu, kdo vás naštve? Negativní emoce jsou jednoduše ukazatelem toho, v čem je potřeba na sobě zapracovat. Nejvíc mě na tom baví uvědomění, že – díky tomu jak jsme všichni propojení – tím vlastně nepracuji jen sám na sobě, ale na celém kolektivu.

Být pozorovatelem neznamená nemít pocity. Znamená to nebýt k nim připoutaný a vidět všechny dostupné možnosti. Znamená to mít svou sílu a zodpovědnost ve svých rukách a nebýt vláčen okolnostmi.

Život na Zemi je jedna velká škola. Škola, která nás učí jak se chovat nejen sám vůči sobě, ale taky vůči všem našim „spolužákům“ – a taky vůči škole samotné.

Je zajímavé, že často lépe chápeme význam citů až když prožijeme jejich pravý opak. Být člověkem je opravdu pestrobarevná zkušenost.

The post Reakce versus odpověď appeared first on Jedno.Duchost.cz.