Tento článek bude jistou formou slovíčkaření, kde se nad slovíčkaření povzneseme. Podstatný je význam, ne slova.

Možná se ptáte, jak by neutralita mohla být přirozeností, otevřeností a hravostí? Když nejspíš máme naučenou spojitost, že být neutrální znamená být nerozhodný, nejistý atd? Navíc, když každý den vnímáme tolik ‘zla’ a ‘negativity’.

Je to skutečně jen o tom, co si představíme pod významem toho slova. Takže, pro dnešek se uvolníme z našich naučených definic – a z pohledu neutrality se podíváme na to, jak ji chápat jako nedílnou součást naší duše, a také jak ji používáme pro vytváření všech těch barvitých zkušeností, které v lidském těle prožíváme.

Aby to bylo zřejmější, mohli bychom pro neutralitu najít i jiná pojmenování – nadhled, odstup, nepřipoutanost, perspektiva nezaujatého pozorovatele atd.
Být neutrální znamená mít přehled o celém spektru – od negativního, až po pozitivní.

Tím se dostáváme k jádru celé věci. V lidské formě máme ve výchozím stavu toto, čemu říkáme omezení. Z pohledu duše jsme se rozhodli se tak trošku fragmentovat a omezit svůj rozhled, abychom zjistili, jaké to je najít cestu zpátky k sobě.

V těchto limitech býváme natolik ztotožnění s tím, ‘že to jinak nejde’, až tomu uvěříme a v naší realitě pak všechno vypadá, jakože to tak skutečně je. A to je přesně stav, kdy jsme připoutaní k našim příběhům. K příběhům o tom, jací a proč jsme. Kdy vytváříme svoji přítomnost na základě něčeho, co jsme se naučili v minulosti. Kdy nejsme neutrální.

Takže, vzdor populárnímu přesvědčení, že být neutrální je ‘nemastné neslané’, je to vlastně jen poloha, kdy jsme naprosto otevření všem zkušenostem. Kdy nelpíme na takovém a takovém projevu života, ani na tom co ‘chceme’. To neznamená souhlasit s negativitou – to znamená nevytvářet prostředí, kde ji udržujeme.

Běžným projevem je také výskyt negativních zkušeností v našich životech jen proto, že jim klademe odpor. Když jsme jim otevření, umožňujeme těmto energiím jen tak proplout a s lehkostí se přesouváme do zkušeností, které jsou blíž naší pravé podstatě – a to je zvídavost, tvořivost a hravost. Vytvořili jsme neskutečně proměnlivé hřiště a v jeho rámci existuje bambilion možností. Eventuelně také jednoho dne narazíme i na limity tohoto hřiště a to nás bude ještě více stimulovat k dalším rozšířením a upgradům. Ale to je jiný příběh.

Umění neutrality v každodenním životě

Být neutrální v každodenním životě může být matoucí – zvlášť pro naše okolí. V neutralitě se neztotožňujeme ani se svým egem. Někdo nám nadává, nebo na nás křičí? Není problém, hraje si se svými věcmi. Není důvod toho druhého soudit za to, že se ztotožňuje se svými příběhy. Nemůžeme nikoho měnit ‘násilím’. Tím nejefektivnějším přístupem je být ve své vlastní přítomnosti něco jako maják. Prostě být. To je za hranicí myšlení. Nemyslíme na to, ‘nechceme’ takoví být – prostě tím JSME.

Samozřejmě, když do nás někdo ‘rýpe’, je k tomu důvod. Navzájem si takto poskytujeme stimuly pro expanzi. Něco z toho jsme nakousli už dřív, ve článku Jak vzniká utrpení. Můžeme tyto stimuly brát jako test našeho postupu nebo příležitost asistovat tomu druhému.

Neutralita nespočívá v tom, že nic nedělám, nikam nechodím, nic neřeším, ani že nemám zájmy. Umění neutrality spočívá v tom, že se nepřipoutávám k očekáváním toho, jaké by z toho měly být výsledky. Že se nezaměřuju na jednu část spektra, ale že vidím celek. Nebo aspoň největší část celku, co mi moje aktuální úroveň poznání umožňuje.

Ve stavu neutrality není vítězů, ani poražených – všichni jsou prostě hráči. Koneckonců, představa, že někdo může být ‘lepší’ nebo být ‘někým víc’ než někdo jiný, je jen lidský koncept. Jsou jen rozdílné úrovně poznání. Všichni jsme Jeden.

Duše a neutralita

Tak – jak že naše duše operuje v neutralitě? Jednoduše, je to prahnutí po dalších zkušenostech a expanzi. Někdy i takových, které označujeme jako negativní. Z lidského pohledu se to může zdát hloupé. Lidský pohled je omezený. Ale jak postupujeme, i pohled na negativitu se mění; integrujeme ji do našeho poznání. Utrpení nám sice umožňuje pochopit různé aspekty existence, ale není nezbytné. Vzniká proto, že neslyšíme/nevidíme/nevnímáme jemnější signály (kterých všichni dostáváme hojnost).

Z úrovně hlavy si kolikrát říkáme ‘proč já?’, ‘proč se tohle děje zrovna mě?’ atd.

No hádej – to Ty jsi tvůrce toho všeho. A tím slovem ‘Ty’ myslím Tvoje pravé Já – ne Tvoje příběhy, definice, programy, povolání, pohlaví, ani fyzické tělo.

Takže otázka není ‘proč se mi to děje’, ale ‘proč jsem si to vytvořil(a)’. A v tom leží uvědomění toho, co nám ta zkušenost přináší. Následuje absolvování lekce a pak posun někam dál. Jako nádech-výdech. Stejně jako nemůžeme být dlouho bez dechu, nemůžeme být dlouho ani ve stavu bez dalších zkušeností.

Být neutrální neznamená nemít touhy. Být neutrální znamená být nad věcí a uvědomovat si svůj tvořivý potenciál a možnosti, které z toho plynou. A to je uvědomění, které nás přibližuje k naší přirozenosti. Máme velice pestrou škálu pohybů, které můžeme v tomhle tanci života použít – stačí si je osvojit. A připravit se, že ani tam to nekončí

Díky za přečtení a tancuj vykrúcaj.

The post Umění neutrality appeared first on Jedno.Duchost.cz.

Pojďme vrhnout trochu světla na toto kontroverzní téma.

Na jedné straně duchovně založení lidé tvrdí, že jsme všichni propojení, na straně druhé materiálně založení lidé nechápou, jak může myšlenka fungovat na dálku a jak bychom jen pouhou myslí mohli ovlivňovat jevy fyzického světa a požadují exaktní výzkum.

Ptal jsem se na tyto jevy psychologa Mgr. et Mgr. Jana Mareše, Ph.D. a v základu je v těchto záležitostech hlavním problémem empirické ověření dat. Nelze totiž znovu vytvořit naprosto stejnou situaci, zkoušet měnit některé její aspekty a sledovat, jak to ovlivňuje výsledek. Nicméně existují statistická data, která potvrzují, že dochází k synchronizaci, když se mnoho lidí soustředí na stejnou věc.

Tohle je samozřejmě v rozporu s materiální vědou, která bere jednotlivé předměty a bytosti jako oddělené entity. Rozvoj kvantové fyziky a zkoumání světa částic ale poukazuje na to, že tahle oddělenost je jen iluze. Ve světě částic se totiž odehrávají velice neobvyklé jevy, kde Newtonovská fyzika selhává.

Cílem tohoto článku ale není rozebírat kvantovou fyziku. Záměrem, jako obvykle, je podívat se na celou věc z vyšší perspektivy a obsáhnout pokud možno co největší obraz bez nějakých dramat, kdy uspokojíme potřeby našeho rozumu a možná se dostaneme i trochu za něj.

Nejdřív se podíváme na jádro a příklady, pak čísla a statistiky, následně na argumenty skeptiků, no a snad z toho ke konci budeme moudří. Pro přehlednost je článek rozdělen na několik podčástí:

• Transcendentální Meditace, Maharišiho efekt a další konkrétní příklady
• Vzdor všem negativním zprávám, násilí ve světě klesá – grafy, čísla, statistiky
• Projekt Globálního Vědomí (Univerzita v Princetonu) – výzkum a výsledky
• Skeptici, závěrečné myšlenky a zdroje informací

Takže pojďme se podívat na základní tezi a konkrétní příklady.

Transcendentální Meditace, Maharišiho efekt a pokles násilí

Transcendentální Meditace (TM) je technika, kterou v západním světě začal od r. 1958 rozšiřovat Mahariši Maheš Jogi (1918–2008), původem z Indie. Slovo transcend znamená překlenout – tedy jde o to, dostat se svým vědomím za hranice fyzického těla.

Mahariši také předpověděl, že pokud odmocnina jednoho procenta lidí ve kterémkoli městě bude pravidelně provádět TM, tak to bude mít na celou populaci daného místa významný a měřitelný vliv – konkrétně na snížení zločinnosti (a celkově všeho negativního) a také povede ke zlepšení kvality života. Tento jev byl pojmenován Maharišiho efekt.

Pozn.: samotná TM vyžadovala 1 % lidí a následně novější technika TM-Sidhi vyžadovala pouze odmocninu 1 % lidí.

Poprvé byl tento fenomén pozorován r. 1974 a následně, r. 1976 vyšla vědecká studie, která ho potvrzovala. Ve 22 amerických městech s populací nad 25 000 lidí byla sledovaná míra zločinnosti a v letech 1972–1973 zde byl vypozorován pokles kriminality, vražd, sebevražd a počtu nehod oproti ostatním velkým městům až o 24 %. Následující studie ukázaly, že pravděpodobnost, že by šlo o náhodu, se dostala na 1:1000. To sice ještě pořád neznamená zaručenou jistotu, ale dál ve článku se podíváme na podstatně zajímavější čísla.

Samozřejmě, od r. 1976 byla provedena řada dalších výzkumů. Chcete-li se detailně podívat na některé další studie a jejich konkrétní výsledky, najdete je např. zde:
https://www.mum.edu/about-mum/consciousness-based-education/tm-research/maharishi-effect/Summary-of-13-Published-Studies

Jak meditace uklidnila válku v Mozambiku

V letech 1977–1992 zuřila v Mozambiku občanská válka a uvádí se, že v důsledku bojů a hladomoru si tento konflikt vyžádal až milion obětí. Země byla zdevastovaná a v takových případech bývá běžné, že vládu převezme zločinecká a zkorumpovaná vláda.

Nicméně, došlo k opaku. Podařilo se nastolit mír a postupně se Mozambik stal jednou z nejúspěšnějších afrických zemí. Mír se podařilo nastolit prezidentovi jménem Joaquim Chissano.

Všechny překvapil především svým citlivým a empatickým přístupem. Nešlo mu o prosazení vlastních zájmů, ani vnucení své autority. S povstaleckými silami, které chtěly svrhnout jeho vládu, začal vyjednávat s respektem a nabídl jim polovinu míst v mozambické armádě. Dal jim šanci získat moc diplomatickou cestou. Krom toho, v letech 1997–2003, se téměř 3 miliony lidí podařilo dostat z extrémní chudoby, což vedlo ke snížení úmrtnosti dětí pod 5 let o 35 % a a také 65% nárůstu dětí, které se vůbec dostaly do školy. Chissano a jeho schopnost dát stranou vzájemné rozdíly byly hlavním prvkem celé pozitivní změny.

Jak toho Chissano dosáhl?
V roce 1992 se Chissano naučil Transcendentální Meditaci a jakmile poznal její prospěšný vliv, naučil ji svou rodinu a představil ji i členům vlády a jejich rodinám. O dva roky později Chissano a generálové nařídili všem policistům a vojákům, aby meditovali dvakrát denně 20 minut. Navíc se TM naučilo dalších 16 000 vojáků a 30 000 civilistů. Podle ministra obrany, byl efekt naprosto fenomenální – došlo k poklesu kriminality, ukončení odporu mezi lidmi a nárust ekonomiky byl trojnásobný oproti všem předpokladům.

Výsledkem bylo příměří a rovnováha v přírodě i v mé zemi… Kultura válčení musí být nahrazená kulturou míru. Aby k tomu mohlo dojít, něco hlubšího musí být změněno v našich myslích a v našem vědomí, abychom předešli opakování války.
~Joaquim Alberto Chissano

Myslím, že není potřeba dále pochybovat o pozitivním dopadu meditace na uklidnění tohoto krvavého konfliktu.

Uklidnění hurikánu Patricia v Mexiku

23. října 2015 (ano před týdnem, v momentě psaní tohoto článku) zasáhl Mexiko hurikán Patricia. Podle zpráv šlo o nejsilnější zaznamenaný hurikán na západní polokouli vůbec. Hurikán kategorie 5, o rychlosti přes 250 km/h udělal všem Mexičanům nemalé vrásky.

Youtube: ‘Strongest Ever’ Hurricane Patricia Hits Mexico’s Pacific Coast | NBC Nightly News
Youtube: Worst Hurricane Ever Hitting Mexico – Here’s Why…

Hned po prvních zprávách se přes Facebook a další internetové kanály začala šířit výzva k hromadné meditaci pro zmírnění dopadu tohoto hurikánu. Není jasné, kolik lidí se meditace zúčastnilo, každopádně hurikán nebývale rychle ztratil na síle, nezanechal za sebou žádné oběti a celkově způsobil mnohem menší škody, než se původně předpokládalo:

http://www.usatoday.com/story/weather/2015/10/24/hurricane-patricia/74517864/

Mohla skupinová meditace způsobit uklidnění hurikánu? Kdoví… Někteří lidé předložili další ‘divokou’ teorii, že šlo o použití technologie HAARP. Možná se nám tahle událost ještě vybarví.

Woodstock

Legendární hudební koncert, kterého se v jeho první rok konání (1969) zúčastnilo podle různých odhadů asi 150 000 – 700 000 lidí, je také zajímavým příkladem ‘podezřele mírumilovných’ okolností. Z deníku jednoho z účastníků:

Pro srovnání se uvádějí ještě ročníky Woodstocku z nedávné minulosti, kde už docházelo k různým výtržnostem a násilí. Někteří hned začnou hlásat, že to způsobila konzumace drog, ale ta byla ‘standardem’ už na prvním ročníku. Novější ročníky Woodstocku, zdá se, jsou méně orientované na lásku – a podle toho taky nejspíš přitahují jinou sortu lidí.

To bychom měli pár příkladů. Teď se pojďme podívat na to, jak navzdory všem negativním zprávám, které se na nás každý den valí z médií, ve skutečnosti celosvětově klesá míra násilí.

Vzdor všem negativním zprávám, násilí ve světě klesá

Toto bude něco líbivého pro naše milé levé mozkové hemisféry, které mají tak rády čísla, grafy a statistiky. Je zajímavé podívat se např. na statistiky FBI, které jasně poukazují na to, že míra zločinnosti v USA klesá:

Když se podíváme na dlouhodobější vývoj v USA, sledujeme také pokles:

Pozn.: tady by se mohlo zdát, že je to v rozporu s poklesem násilí způsobeným počtem meditátorů TM, ale nezapomeňme, že tady jde o souhrnnou statistiku všech měst USA.

Naopak, v Evropě oproti USA, zdá se, došlo k nárůstu násilí, i když zhruba od r. 2002 je také vidět pokles:

Co se týče statistických dat o kriminalitě, jsou tu různé okolnosti, které mohou zkreslovat výsledky – např. to, že ne všichni daný zločin ohlásí. Nebo to, že v jednom státě může být ‘majetkový zločin’ definován nějak a v jiném státě už je to ‘násilný zločin’. Když jsme si to pojmenovali, pojďme se podívat na možná vysvětlení.

Existuje několik různých teorií pro tyto trendy. Mluví se o lepší kooperaci policistů a vyspělejších technologiích pro odhalování zločinu. Hovoří se taky o celkovém zlevňování elektroniky do takové míry, že už se ani zlodějům nevyplatí krást, nebo o možném vlivu gentrifikace. Pozitivní vliv by samozřejmě také mohla mít vyšší míra vzdělanosti.

Jedna z teorií hovoří taky o tom, že za to může zákaz olovnatého benzínu, protože olovo údajně poškozuje ty části mozku, které regulují agresivitu. Prý to také koresponduje s nárůstem zločinu od 20. let kdy se začala rozšiřovat auta a následnému poklesu zločinnosti od r. 1970, kdy se začala šířit kampaň proti olovnatému benzínu.

Úbytek válečných konfliktů

Podle zpráv Projektu Lidského Bezpečí, Projektu Dat Konfliktů v Uppsale a Mírového Výzkumu v Institutu Oslo, za posledních 70 let také dochází celosvětově k významnému úbytku válečných konfliktů. Povšimněte si zejména poklesu kolem roku 1974, o němž padla zmínka v souvislosti s rozšiřováním TM:

Většina těchto zdrojů nemluví o možnosti, že by pokles násilí mohl být způsoben něčím takovým, jako jsou hromadné meditace. Zdá se tedy, že ještě pořád nemají tyto ‘metafyzické’ jevy dostatek pozornosti a pochopení…

Až se věda začne zajímat o nefyzické fenomény, udělá během jednoho desetiletí větší pokrok, než během všech předchozích století své existence.
~Nikola Tesla

Jako zajímavost přihodím, že už mnoho let se v americkém městě Fairfield ve státě Iowa ve dvou meditačních halách dvakrát denně schází celkem 3000–4000 meditátorů a společně se věnují TM. Jakýpak je asi jejich vliv na tuto situaci? Hmm…

Teď se ale podíváme na výzkum, který v podstatě neprůstřelně potvrzuje synchronizaci vědomí, když se mnoho lidí soustředí na jednu věc. Seznamte se – Global Consciousness Project alias Projekt Globálního Vědomí.

Výzkum a výsledky Projektu Globálního Vědomí

Global Consciousness Project (dále jen GCP) byl založen r. 1998 Rogerem Nelsonem na Univerzitě v Princetonu. GCP zkoumá vztah mezi velkými světovými událostmi (které ovlivňují mnoho lidí ve stejný moment) a mezi generátory náhodných čísel.

Tyto generátory jsou rozmístěny na vzdálených místech po celém světě a náhodně generují proudy jedniček a nul za pomocí tzv. tunelového jevu (quantum tunnelling). Tunelový jev v kostce: existuje určitá pravděpodobnost, že kvantová částice se ‘protuneluje’ skrz bariéru, přes kterou by se podle klasické fyziky vůbec neměla dostat. Na základě toho z generátoru vypadne buď jednička, nebo nula.

Za dobu existence tohoto projektu vědci zkoumali více než 480 velkých světových událostí a zjistili, že vždy, když se většina populace soustředí na stejnou událost (krize, oslavy, Nový rok, atd.), dochází k nějaké synchronizaci a generátory začnou generovat stejnorodé výsledky.

I když se nedá hovořit o definitivním závěru, tak šance že by šlo o náhodu, je po tolika získaných datech víc, než jedna ku trilionu. Tento graf ukazuje míru pravděpodobnosti. Čím je červená křivka položená výš, tím méně pravděpodobné je, že jde o náhodu:

Aby byla nějaká teorie považována za ověřenou, statisticky by měla její pravděpodobnost jedna ku 3,5 milionu. Závěry GCP převyšují toto číslo už víc jak 285 000 krát. Zajímavé je podívat se např. na výsledky generátorů, když došlo k útokům na budovy World Trade Center a Pentagon 11. září 2001:

Dle Nelsonových slov: “Můžeme vyvodit závěr, že skutečně existuje vliv vědomí na svět, jak ukazují nečekané vztahy mezi našimi náhodnými zařízeními. K něčemu dochází a nejpravděpodobnější vysvětlení je, že existuje propojenost vědomí na hluboce skrytých úrovních mezi lidmi a napříč různými místy planety.”

Samozřejmě, u veškerých statistických výzkumů je problém zjistit, zda nejde jen o nějaký ‘náhodný šum’ a případně nakolik mohla být naopak relevantní místa ‘hluchá’. Nicméně, nebudu nás už dál zatěžovat čísly a grafy a další průzkum nechám na Vás – na konci článku je seznam zdrojů a další literatury.

A konečně se dostáváme k samotnému závěru – argumenty skeptiků a závěrečné myšlenky.

Argumenty a protiargumenty

K nalezení je celá řada protiargumentů, hádek a urážek. Odpůrci vesměs vytýkají, že předložené výsledky postrádají kauzalitu – vztah příčiny a následku – čili jednoznačné potvrzení toho, že skupinová meditace skutečně vyvolala změny.

Maharišimu bylo také vytýkano, že se na TM materiálně obohacoval (což mu vytýkali nejen lidé na západě, ale i v jeho rodné Indii), že používal pavědu a že manipuloval lidmi.

Výzkumům ohledně vlivu skupinových meditací je pak vytýkáno např. používání vágních pojmů a nepřesných termínů, nebo to, že za těmito výzkumy stojí samotní propagátoři TM.

Samozřejmě, pokud má dotyčný nějaké nekalé úmysly, je dobré si ho proklepnout. Nicméně všichni tu jsme od toho, abychom obnovili spojení se svým vlastním vnitřním vedením a utvořili si svůj vlastní názor.

Skeptici (stejně jako propagátoři) mohou často sklouznout ke slepému následování toho, čemu se naučili věřit (nebo selektivně vidí jen to co chtějí), aniž by měli otevřenou mysl. Což může být způsobeno např. velikostí vlastního ega, nebo vidinou zisku. Tahle infografika částečně pokrývá některé prvky toho, co se hodí mít při argumentaci na zřeteli:

Co si z toho vezmete, je zcela na Vás. Děkuji za přečtení

Zdroje

Skupinové meditace
https://www.mum.edu/about-mum/consciousness-based-education/tm-research/maharishi-effect/
http://maharishi-programmes.globalgoodnews.com/maharishi-effect/
www.bellinghammuse.com/meditation-is-activism/
http://peacefulwarriors.net/proof-that-group-meditation-can-change-the-world/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Transcendentální_meditace (pozn.: v české verzi není žádná zmínka o Maharišiho efektu)
https://en.wikipedia.org/wiki/Transcendental_Meditation

Válka v Mozambiku a Joaquim Chissano
https://en.wikipedia.org/wiki/Mozambican_Civil_War
https://en.wikipedia.org/wiki/Joaquim_Chissano
https://www.psychologytoday.com/blog/out-the-darkness/201212/can-meditation-change-the-world

Statistiky zločinnosti
https://www.fbi.gov/stats-services/crimestats
https://en.wikipedia.org/wiki/Crime_in_the_United_States
http://www.robinainstitute.org/wp-content/uploads/buonanno-article-draft.pdf
http://thinkprogress.org/security/2013/12/11/3036671/2013-certainly-year-human-history/

Woodstock
http://www.celticguitarmusic.com/woodstock.htm

Global Consciousness Project
http://noosphere.princeton.edu

http://www.wfs.org/blogs/richard-samson/signs-connected-consciousness-detected-global-scale

https://en.wikipedia.org/wiki/Quantum_tunnelling

Skeptické názory
http://skepdic.com/tm.html
http://skeptics.stackexchange.com/questions/19107/is-the-maharishi-effect-real
http://www.culthelp.info/index.php?option=com_content&task=view&id=851&Itemid=11

Úvodní obrázek
http://mindfulhappiness.org/2015/the-benefits-of-being-in-groups/

The post Jak skupinové meditace mění svět appeared first on Jedno.Duchost.cz.

Než se do toho pustíme: chcete-li si stáhnout infografiku ve větším rozlišením, najdete ji na tomto odkazu (kliknout pravým tlačítkem myši ->uložit odkaz jako).

Každý máme a používáme software zvaný mysl. Meditace (obzvlášť ta pravidelná) umožňuje snazší používání tohoto software a přináší celou řadu výhod, nejen pro mysl, ale i pro tělo a vztahy.

Záměrem tohoto článku je zvýšit povědomí o činnosti zvané meditace – nejen v osobním životě jednotlivce, ale třeba také při jejím použití ve školách – a případně poskytnout nějaké tipy do začátku. Článek je tedy určen především těm, kteří buď nemají o prospěšnosti meditace zatím žádné povědomí, nebo si ji představují jako něco nedosažitelného, případně určeného jen pro mnichy v Tibetu. Pokud tedy patříte k těm, kteří se meditaci věnují pravidelně, nejspíš jste se na tuto stránku ani nedostali

Meditace je něčím, co prokazatelně zlepšuje kvalitu života. Nemám v plánu zde opakovat, co už bylo řečeno jinde, proto bude tento článek (snad) jedním z těch kratších. Pojďme tedy na to.

Co že je to ta meditace?

Pokud se zeptáte 100 různých meditátorů co je meditace, je docela pravděpodobné, že obdržíte 100 trošku odlišných odpovědí. Obecně lze říct, že meditace je vědomé soustředění pozornosti. A tudíž meditací může být v podstatě jakákoli činnost.

Jedním z klíčových principů meditace je schopnost povystoupit z příběhů a emocí, které se nám každý den honí hlavou. Stát se pozorovatelem. Znovu se dostat do pozice řidiče, místo oběti. Zjistit, co skutečně znamená žít v přítomnosti.

Meditace nám pomáhá uvědomit si, že my nejsme našimi myšlenkami, nejsme našimi příběhy a nejsme ani našimi emocemi. Jsme někým, kdo to všechno prožívá. Jsme tvůrci a spolutvůrci toho všeho.

Použijeme-li fajnových vědeckých pojmů, během meditace se dostáváme do nižších hladin mozkové aktivity. S každou hladinou jsou spjaty určité procesy a schopnosti. Různými hladinami procházíme během různých životních etap, během spánku nebo ve změněných stavech vědomí. Byť je to zajímavé téma, tady se mu dnes věnovat nebudeme. Detailnější popis jednotlivých hladin naleznete např. zde:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Spánkový_cyklus

Použití meditace na školách

Především v zahraničí narůstá počet škol, které zavádějí meditaci na denní pořádek. Výsledkem je to, že výrazně klesá míra záškoláctví, agrese mezi studenty a zlepšují se výsledky v testech.

Jestli máš čas na Facebook, máš čas na meditaci. Zkus to na 5 minut denně. Tvoje duše Ti poděkuje.
~Karen Salmansohn

Např. škola ve Visitation Valley v San Francisku zavedla denní meditace, protože v okolí této školy mnohokrát došlo ke střelbě a děti byli buď ve vztahu k těm co stříleli, nebo k těm, kteří byli zranění nebo zabití. To vyvolávalo obecně stres a napětí, což zhoršovalo podmínky všem ve škole. Zavedení meditace napomohlo uklidnění situace ve škole a mělo za následek i další pozitivní projevy. Podrobnosti jsou v tomto videu (v angličtině):

Může být meditace nebezpečná?

Ano, může – pokud přestanete být nohama na zemi a ulítnete do oblak Meditace je nástroj pro vybalancování všech složek života, s důrazem na mentální rovinu. Neměli bychom ale zapomínat, že pořád máme i nějakou fyzickou schránku a (na chvilku) žijeme ve fyzické realitě. Jsme tu, abychom integrovali sami sebe jako celek.

Skeptici

Na internetu jsou k nalezení také různé skeptické úvahy o tom, že meditace nefunguje a že její účinky nebyly nikdy prokázány na velkém vzorku lidí. Upřímně, nevím kdo takové věci a s jakým záměrem píše. Jedno je ale jisté – pokud by na meditaci nebylo nic zajímavého, tak by se tím nezabývaly žádné z těch všech velkých zahraničních univerzit typu Harvard, Yale a mnoho dalších. Odkazy na tyto studie a jejich výsledky naleznete na konci článku.

Takže – myslíte si, že umíte dýchat?

Další z věcí, které nás v naší kultuře vůbec neučí používat, je práce s vlastním dechem. Všimli jste si někdy, že když jste ve stresu, případně se s někým hádáte, nebo vás něco naštve, tak dýcháte velice mělce a zrychleně? Jakmile uklidníte dech, uklidní se i myšlenky.

Když se podíváte, jak dýchá člověk ve spánku, nebo jak dýchají malé děti (dokud se nezačnou stresovat životem na téhle planetě), zjistíte, že dýchají pomalu, hluboce a do břicha. Mimo jiné to umožňuje obsáhlejší a efektivnější rozvod energie po celém tělesném systému.

Jednoduchá dechová technika

Takže, jak na meditaci? K dispozici je spousta různých technik a mým úkolem není je tu všechny rozebrat. Jednou z praktik z buddhismu je např. ‘posílání lásky’ všem živým bytostem. Jiné techniky obnášejí vizualizaci se světlem, které vás při nádechu naplní a při výdechu odplaví všechno negativní, třeba v podobě černé nebo hnědé tekutiny. A spousta dalších…

Tak či onak je zde klíčová práce s dechem. Hluboké a rytmické dýchání je v podstatě nutným počátečním krokem. Rytmický dech může vypadat např. tak, že si budete počítat na čtyři doby nádech, na dvě doby lehce podržíte, na další čtyři doby budete vydechovat a pak zase dvě doby necháte vydechnuto. Případně můžete zkusit vzorec 8-2-8-2, nebo jiný.

Není až tak důležité, jak dlouho trvá ‘jedna doba’, důležité je, aby bylo počítání pravidelné. Od určitého momentu se pak už meditace spíš ‘tak nějak odehrává’ a tělo už si tempo dechu reguluje samo. Většinou vdechujeme nosem a vydechujeme ústy, ale jsou i techniky, kde je důležité dýchat pouze nosem.

Dalších pár tipů

Maximálního účinku dosáhneme, když budeme meditovat pravidelně. Např. ráno před odchodem do školy/práce a/nebo večer před spaním. Důležité je nenaučit se při meditaci usnout. Nechceme aby si mozek vytvořil nervové spojení typu ‘meditace=spánek’.

Určitě taky pomáhá, když si na meditaci vymezíme zvláštní místo a čas. Co se týče meditační polohy, podstatné je, aby byla rovná páteř. Tudíž můžeme ležet nebo sedět. Jedním z mýtů je, že musíme sedět na turka, nebo v lotosovém sedu, ale to není pravda. Sedět na židli, s nohama dole, je úplně v pořádku.

Co se týče meditace a načasování jídla, je lepší meditovat buď před jídlem, anebo s dostatečným odstupem po jídle. Energie, kterou naše tělo vyvine na trávení, nám totiž pak může při meditaci chybět a způsobit, že nebudeme tolik koncentrovaní, nebo že usneme. Samozřejmě, taky není dobré být úplně vyhladovělý, protože pak v průběhu celé meditace myslíme jen na to, kdy se znova najíme.

Většinou se meditace provádí se zavřenýma očima, ale jsou i druhy meditací, které apelují na otevřené oči, případně aby byl člověk v meditativním stavu 24 h denně.

Není ‘správný’ nebo ‘špatný’ výsledek meditace

Jako s čímkoli do čeho se pouštíme poprvé, nám naše mysl může začít generovat myšlenky typu ‘neděláš to správně’, ‘měl bys cítit/vidět tohle a tohle’, ‘mělo by se to projevovat tak a tak’ atd. Mějme s naší myslí trpělivost – od narození se musí potýkat s poměrně složitým světem a zprvu není snadné dostat se za bzukot všech těch myšlenek, co nám neustále skáčou do hlavy. Podstatné je pustit se do toho a vytrvat. Mnohonásobně se to vyplatí.

Taky se nenechejme ovlivňovat zkušenostmi ostatních. Určitě je užitečné si inspirovat a sdílet mezi sebou, jak meditovat a co to komu přineslo (nebo odneslo), ale stěžejní je tady vlastní zkušenost.

Máte-li nějaké další postřehy nebo chcete-li sdílet svoje zkušenosti s meditací, neváhejte se podělit v komentářích

Díky za přečtení a přeju nám všem čistou hlavu!

Volné pokračování článku:
Jak skupinové meditace mění svět

Další materiály

Andy Puddicombe – zabere to jen 10 minut (TED talk anglicky s CZ titulky):
https://www.ted.com/talks/andy_puddicombe_all_it_takes_is_10_mindful_minutes?language=cs

Podrobnější rozpis výhod meditace a odkazy na vědecké studie
http://liveanddare.com/benefits-of-meditation/

The post Výhody meditace pro tělo, mysl a vztahy appeared first on Jedno.Duchost.cz.

Neříkejme tomu ale lži, spíš přesvědčení. Skoro každý z nás má nějaká vnitřní přesvědčení, kterých je užitečné se zbavit. Proto se tento článek možná bude hodit spoustě lidí.

Většina z nás na této planetě má v sobě vrstvy a vrstvy a vrstvy naučených přesvědčení, která promítají ven. Tím významně utváří jak svou osobní, tak kolektivní realitu.

Spousta těchto přesvědčení ‘byla nainstalována’ před velice dlouhou dobou a díky nim je svět ve stavu, v jakém je. Proto vždy, když se nějakého takového programu zbavíme, otevíráme vrátka do nových úrovní života a rozšiřujeme vlastní možnosti toho, co můžeme v těle člověka zažít.

Tyto příběhy, programy a přesvědčení, jsou opravdu tím jediným co nás limituje. Tedy … dočasně limituje.

Vždy, když se zbavíme limitů, prospíváme sobě i všem. Z hlediska nelimitovaného vědomí je jejich ‘rozpuštění’ snadné:

Když je to tedy z hlediska nelimitovaného vědomí tak snadné, proč tak často máme obtíže se skutečně změnit? No jednoduše proto, že se ztotožňujeme se svou myslí a s tím, kým jsme se naučili být. Případně v sobě udržujeme přesvědčení, že zbavit se toho je těžké, nebo, že když se něčeho z toho zbavíme, přijdeme o kus sebe. Přitom nic nemůže být dál od pravdy!

„Dokonalosti není dosaženo tehdy, když už není co přidat, ale tehdy, když už nemůžete nic odebrat.“
~Antoine de Saint-Exupéry

Jedním dechem lze dodat, že si rádi necháváme své bolístky, dramata a výmluvy, protože máme (ne-až-tak-přirozený) strach z neznáma. A to ve finále znamená strach ze své vlastní esence.

Mít strach ze svého skutečného JÁ? To je na hlavu. A přece bych našel spoustu příkladů ve vlastním životě, kdy jsem to sám prožíval. A ano – i toto je program.

Program je zkrátka jen opakující se vzorec chování, automatizovaná reakce. My nejsme naše programy, my jsme programátoři.

Mít v sobě tato přesvědčení není ‘špatné’ nebo ‘dobré’ – je to prostě jen stav, který má své příčiny i důsledky. A je na každém, jak dlouho se rozhodne si kterákoliv tato přesvědčení ponechat a učit se z nich. Jedině až tento svůj stav nijak nesoudíme a se skutečnou zvědavostí a neutralitou prozkoumáme všechny jeho aspekty, vytvoříme prostor pro to, abychom se změnili.

A mimochodem, je rozdíl si jen říct: “jo jasně, tohle znám” oproti: “skutečně vidím celkový obraz? Nesekám se jen na nějakém detailu?”. Zkrátka jedna věc je použít vědění (lež #8) a jedna věc pak tu informací vzít hluboko do sebe a naplno ji použít na všech možných vrstvách sebe sama. Tak pojďme na to.

Lež #1: že jsme od sebe oddělení

Toto přesvědčení je založeno na mylné představě, že neexistuje jiná realita, než ta fyzická.

Naše mysl – kompjůtr, kterým duše zpracovává realitu a operuje s ní – nám momentálně díky stávajícím okolnostem dává iluzi, že vnější svět je oddělený od nás samých. Dává nám iluzi, že jsme oddělení od ostatních předmětů a bytostí. A proč?

Zaprvé proto, že to tak vypadá, a za druhé kvůli tomu, že nás to v naší kultuře naučili. Nevím co vám, ale mě ve škole nikdy neříkali, že všichni pocházíme z Jednoho Zdroje Vědomí a že všechny naše činy, všechny naše myšlenky, i všechny naše záměry, jsou zaznamenány a jsou nám zrcadleny v nejrůznějších formách. Ani mi něříkali nic o telepatii a nebo o tom, že jsou věci rychlejší než světlo. A nemluvili ani o tom, že všichni tvoříme jednu Bytost.

Samozřejmě, navenek to tak nevypadá.
Navenek se opravdu zdá, že jsme oddělení.
Navenek se taky zdá, že existují náhody.
A taky se zdá, že se před narozením a po smrti nic není.
A právě v tom všem je ten vtip.
Že se to tak jen zdá.
Je to jedna velká reality-show.

Žijeme v ‘uměle upravené’ realitě

V syntetické části materiálního světa v níž zrovna žijeme (no uznejte sami jestli se vám současný stav světa zdá přirozený), základy všeho NEjsou postaveny na tom, že jsme propojení s veškerým životem.

V této naší každodenní realitě se ve školách, v médiích, i v náboženských institucích vždy najdou nějací „oni“, kteří jsou nějakým způsobem „vadní“ a nějakým způsobem je potřeba je „opravit“.

Nebereme život jako jeden souvislý oceán složený z bilionů kapek, kde každá kapka je zároveň celým oceánem. Žijeme v mylné představě, že jednotlivé kapky jsou nejen oddělené, ale jsou i navzájem konkurencí jedna pro druhou a co se stane jedné, nemá vliv na ty ostatní.

A přesto, každý den stovky tisíc lidí po celém světě věnují úsilí tomu, aby obrátili toto paradigma. Nejsou to jen lidé, kteří poskytují vědecké důkazy o jemnějších dimenzích existence, o jejich obyvatelích i o tom, jak v tom všem figuruje lidstvo na planetě Zemi. Jsou to především ti z nás, kteří žijí ve Vědomí Jedno-Ty.

O naší vzájemné propojenosti věděly starobylé národy a kultury a ke stejným závěrům polehoučku docházejí i moderní vědní obory, kde pracují lidé s otevřenou myslí. Samozřejmě – stále to není dostatečně rozšířené téma (a detaily jsou mimo rámec tohoto článku). Ale důsledky toho, že existují podkladové vrstvy této fyzické reality a že na těchto vrstvách je všechno v permanentním spojení, se promítají (a budou promítat) do všeho co se nás týká – od stravy, přes medicínu, až po technologie.

Každý z nás je kapkou oceánu a každý z nás je zároveň celým oceánem.

Lež #2: že můžeme něco ‘vlastnit’

Toto je na první pohled možná zvláštní, ale když se na to podíváme do hloubky, spíš je zvláštní jak věříme tomu, že něco vůbec ‘vlastnit’ lze. Co tedy znamená něco ‘mít’?

Z následujícího textu možná budete mít dojem, že mám vysvětlovací nemoc, ale skutečně mi jde jen o zdůraznění toho, co je základem našeho počínání, které vidíme kolem sebe.

Jako lidi jsme vytvořili spoustu zákonů a podrobných definic, takže můžete dohledat, že něco ‘vlastnit’ znamená výhradní právo k užívání, měnění, zničení nebo opuštění věci. Jinak vlastnictví chápeme v souvislosti buď s hmotnými věcmi (dům, auto, telefon, pozemek, ale i umělecké dílo, vlastní tělo atd), nebo s něčím abstraktním (myšlenka, čas, charakterová vlastnost a podobně).

Pojďme ale o krok dál. Slovo výhradní znamená (uměle vytvořenou) záruku, že se to týká jen tohoto tzv. vlastníka. Záruku, že když by třeba náhodou někdo jiný chtěl s tou věcí něco dělat, tak s ním zákon může pěkně zatočit. Je to záruka založená na strachu. Na strachu z toho, že v případě nedodržení tohoto pravidla přijde někdo a použije různých prostředků (třeba i násilí), aby nás donutil to pravidlo dodržovat.
Energie většinové části zákoníků je postavená nejen na strachu, ale hlavně na předpokladu, že lidi jsou od přírody ‘zlí’, a proto je potřeba je krotit.

Zastavme se nad tím chvilku.

Máme tady: potřebu ovládat ostatní, naučený předsudek, strach a nějakou jakousi energii.

Je pravdou, že v genech obdržíme od našich předků (podle regionu a kultury) nějaké ty vstupní kódy do života. Část z toho je ale umělá – je to uměle vytvořený energetický otisk v naší DNA. Každý na této planetě totiž projde určitým stupněm ‘programování’, které je nechvalně známé jako manipulace mysli. Opakovaná slova a myšlenky se také v průběhu života vtisknou do naší DNA. Nesoustřeďme se teď na to, kdo všechno za tím je, ale spíš jaký to má reálný dopad na nás samotné.

V jádru – myslím v tom skutečném jádru – hajzlíci nejsme. Pokud tedy jádrem nepojmenováváte živočišné funkce našeho lidského tělesného hardware. Fyzické tělo je vytvořeno podle určitého schématu, ale skutečný tvůrce tohoto schématu je ten, kdo právě čte tyto řádky.

V jádru JSEM je živá, tvořivá a hravá Esence. Cílem je Cesta. Prostředkem je Expanze. Herním územím je planeta ZeMě i Vše Co Je.

Netvrdím, že jsme všichni svatoušci – každý si hrajeme s různými energiemi podle toho, co má zrovna pro naši cestu význam. Ale všechno to hajzlovství a vychcanost jsou také jen naučené vzorce. A taky způsob, jak sám sebe bránit před ‘zlým vnějším světem’. Tento svět je ale ‘zlý’, pouze pokud ho tak pojmenováváme a ‘energeticky krmíme’. Nic by nevzniklo bez naší vložené energie. Když se odstavíme od uvědomění, že jsme všichni Jeden, pak zapomeneme, že se bráníme jen stínům uvnitř nás samých.

Koukám, že jsem trochu odbočil od zákoníků. No každopádně, pointa toho byla, že je velký rozdíl, když své jednání a smýšlení zakládáme na strachu, nebo když ho zakládáme na lásce.

Takže to, že bychom se navzájem neokrádali, nezabíjeli, neznásilňovali, ani se nemlátili, by mohl být výsledek toho, že všichni jsme poznali sebe ve všem a vše v sobě. Navenek samozřejmě funguje, když někoho k něčemu donutíte zákonem nebo jinak, ale není to trvalé. Není to všeobjímající, protože se to snaží potlačit negativní programy uvnitř člověka, místo aby je vytáhlo na světlo a skutečně je transformovalo. Co se týče míst jako jsou věznice a jiná nápravná zařízení, je tam potřeba velmi vyspělých a láskyplných lidí. Ještě pořád před sebou máme kus cesty.

Když už jsme u toho donucování, nepřijde vám, že nás někdo (nebo něco) donutilo uvěřit tomu, že můžeme něco vlastnit? Jak dnes vnímáme vlastnictví?

S vlastnictvím se to dnes má tak, že spíš věci vlastní nás. Připoutáváme se k nim a necháme se jimi definovat.

Něco vlastnit v dnešním kontextu většinou znamená, že si připadáme tak nějak líp, když máme víc věcí, nebo když jsou novější atd. Příp. se pak s nimi můžeme někomu vychloubat a díky tomu se povyšovat a vytvářet tak další iluzi, že jsme někdo víc. Nebo používat různé tyhle zákony co jsme vymysleli, abychom vymáhali škodu a ještě více se materiálně obohatili atd. Taky se do toho promítá další přesvědčení, totiž že věříme tomu že musí být ‘něco za něco’. A když tomu věříme, tak se to samozřejmě projeví. A k tomuhle ztracení se v materiálním světě se uchylujeme vždy, když zapomeneme na to, kdo jsme.

Vezměte si třeba takovou půdu. Jak může někdo dojít a říct: tohle je moje půda? Chápu to v kontextu něčeho, co člověk vytvoří. Třeba postaví dům, tak řekne: to je můj dům. OK. Ale pořád je rozdíl mezi vyjádřením autorství a připoutáváním se (k něčemu dočasnému). Co se půdy týče, tu nevytvořil žádný člověk. Takže pokud ji člověk ‘zabere’ a chce si ji ‘udržet’, musí používat nějakou sílu, aby ji ‘nezabral’ někdo jiný. A už je jedno jestli ta síla je nějaký lidský zákon, nebo příp. vojenská síla. Uznání pramenící ze svobodné vůle je něco jiného, než vynucený požadavek.

Rozumím tomu, když jsme strážci a hospodáři půdy. Obděláváme ji a staráme se o ni. Ale jak ji můžeme ‘vlastnit’? Je to jen lidský pojem. V momentě kdy se sem narodíme, máme rovný přístup ke všemu, co planeta nabízí. Jak potom stát může chtít daň z nemovitosti, když ten stát prostě jen někdo vyhlásil na daném místě a silou a strachem se nás snaží přesvědčit že se mu máme podřídit? Jasně, nabízí nám nějaké ty jakože-jistoty, jako zdravotní péči a finanční zabezpečení v důchodě. Ehm… Ale je taky užitečné se podívat na to, kolik z těch nařízení podněcuje strach a kolik lásku.

Natolik se umíme připoutat k majetku a vnějším věcem, že se úplně zapomeneme dívat dovnitř sebe. Vše co tu ‘máme’, je jen dočasné. Oblečení, auto, dům a dokonce i to tělo. ‘Vlastnictví’ je těžkopádné a limitující. Až odsud odejdeme, nic fyzického si s sebou brát nebudeme.

Lež #3: že není dostatek zdrojů a že musíme bojovat o přežití

Toto přesvědčení nám zabraňuje volně sdílet to co ‘máme’. A navíc – je to přesvědčení vybudované na jiném přesvědčení, totiž že vůbec něco ‘mít’ lze.

Pokud se to bude zdát komplikované, nezoufejte – umí se to začmodrchat ještě víc. Naštěstí ale jen z úrovně mysli.

Jsme vedeni k tomu, že ostatní lidé jsou naše ‘konkurence’, že musíme mít ostré lokty a že musíme bojovat o své přežití v tomto ‘nepřátelském’ světě. Že bychom se neměli dělit s ‘cizími’. A taky, že bychom měli hromadit majetky, abychom se v budoucnu měli lépe a byli ‘zabezpečení’. Tohle všechno opět jen využívá strachu a znalosti pochodů lidské mysli, která má holt ráda pevnou půdu pod nohama a systém, o který se může opřít. Představa, že nic není jisté, totiž občas bývá děsivá, obzvlášť pokud opěrné body hledáme pořád venku, mimo sebe.

Země nás miluje a má dostatek zdrojů pro všechny. Většina světa, ve kterém teď žijeme, nás ale přesvědčuje o tom, že to tak není. Svým strachem a bojem to jen přiživujeme. A přitom ani není potřeba, abychom se se svými potřebami nějak uskromnili. Stačí brát jen tolik, kolik potřebujeme. Často si totiž bereme víc než potřebujeme – no a pak s tím přebytkem máme leda další starosti. Je to trochu opak lehkosti a jednoduchosti. Vychází to z nedůvěry, že Vesmír se o nás postará. A taky z nedůvěry, že přítomný okamžik nám přináší přesně to co potřebujeme. Z nedůvěry, že my sami jsme těmi, kdo to celé orchestruje.

Pokud bychom se soustředili na to co máme a byli za to vděční, místo abychom neustále hledali, čím se ještě obohatit, zjistili bychom, že je tu hojnost pro všechny. Samozřejmě, pořád máme i dost těch méně pozitivních zkušeností – například hladovějící nebo jinak strádající lidé….

Z pohledu lidské mysli je to nejspíš smutné – a z pohledu z jemnější perspektivy asi něco jako: hmm… asi to ještě úplně nepobíráte, o co tady jde?

Lež #4: že si musíme zasloužit uznání a že něco máme dělat, abychom si zasloužili žít

Už je to nějakou dobu, co zde byl zaveden finanční systém, a tak to vypadá jako jediná možnost. Tedy, od narození jsme v tom zapletení – dostaneme rodný list, staneme se komoditou nějakého státu a abychom se mohli mít ‘lépe’, máme se do toho zaplést ještě víc – vystudovat s co nejlepším titulem, najít si co nejlépe placené místo a stát se někým ‘hodnotným’. Celé to tedy staví na plíživé sugesci, že snad někdo může být bez hodnoty, nebo vůbec že někdo/něco může mít větší či menší hodnotu.

MY SAMI JSME TA NEJVĚTŠÍ HODNOTA.

Jednoduše.

Taky jsme tady úspěšně ukotvili informaci, že kdo nepracuje (příp. není jiným způsobem ‘produktivní’), tady nemá co dělat, nebo si nezaslouží žít, protože je to jakýsi příživník atd. Příroda taky nikomu nic neplatí – a přece žije. Půda neplatí slunci za světlo a teplo, ani neplatí mrakům za déšť. Žádné zvíře ani rostlina nemusí pracovat od 8 do 4, aby přežili, nebo aby se na ně ostatní dívali jako na někoho ‘hodnotného’.

Lidé, kteří v tomto systému žijí v hojnosti, aniž by museli vyvíjet nějakou výraznou námahu, na jednu stranu spoustu ostatních štvou, na druhou stranu tím jen ukazují, že ostatní se (mnohdy) dřou zbytečně. Ukazují, že ostatní jsou natolik zapojení v téhle umělé struktuře, že se vůbec nedívají okolo sebe, a hlavně – dovnitř sebe.

Když jednáme způsobem kdy si chceme zajistit větší uznání, jen tím vyjadřujeme, že uvnitř sebe věříme tomu, že toto ‘uznání’ nemáme. Všichni máme nevyčíslitelnou hodnotu už jen tím, že JSME. Pokud jste to v sobě ještě netransformovali, prosím, buďte té lásky.

Lež #5: že si lásku musíme zasloužit a že je někde mimo nás

Velmi často kolem sebe vidím lidi, kteří hledají někoho aby jim potvrdil, že jsou milovaní. Vysněného partnera/partnerku. Existuje přesvědčení, že když jsme ‘sami’, tak jsme nějak méně cenní – nebo neúplní – nebo nedokonalí.

Nikdo není více nebo méně hodnotný. Všichni jsme součástmi jedné existence. My sami jsme ten největší Zdroj Lásky. Samozřejmě, můžeme se pokusit najít lásku venku, mimo sebe, a do určité míry se nám to bude dařit, ale nikdy to nebude trvalé a všeobjímající, jako to, co máme uvnitř – pod vrstvami všech těch ‘nejsem si jistý’ a ‘nejde to’. Láska není něco co si musíme zasloužit. Není to ani něco romantického nebo naivního. Láska prostě JE. To jen my a naše mysl jsme mistry ve vytváření iluzí, že nás nikdo nemiluje, nebo že dokonce ani nemilujeme sami sebe.

Lež #6: že existuje vyšší autorita

Toto opět staví na iluzi, že někdo je ‘důležitější’ nebo ‘lepší’ než někdo jiný. Ať už jde o školství, církev, média, politiky, vojenskou sílu, naše Vyšší Já, tzv. mimozemšťany nebo dokonce Zdroj/Boha, nikdo není autorita nad nikým jiným. Všechny stávající hierarchie jsou uměle vytvořené struktury a jsme to my, kdo jim dělá tu službu, že věří v jejich existenci a tak je podporujeme. Ano, jsou tu už dlouho, ale hodí se nezapomínat (nebo spíš znovunalézt), že my jsme tvořivé a nelimitované vědomí. Resp. limity si vytváříme sami – spousta věznic je dnes především nefyzických – uvnitř mysli. Nikdo není nad nikým autorita.

Jak by to vypadalo třeba v těle, kdyby plíce chtěly dominanci nad žaludkem? Jsou součástmi stejného organismu – nedává smysl že by se navzájem měly ničit, nebo jeden druhého ‘ovládat’.

Kdo se nadřazuje, věří iluzi, že lze být nadřazený a sám má taky strach z nějaké vyšší autority. Ten kdo se podřizuje, většinou odevzdává svojí vlastní sílu.

Celé je to o tom, kolik toho vidíme. Když se ztratíme v uličkách města, můžeme reagovat jen na to, co je v naší bezprostřední blízkosti. Když ale vystoupáme na nějakou vysokou budovu, nejen že vidíme kde jsme a jak se dostat kam potřebujeme, ale můžeme taky navést ostatní, kteří bloudí dole. Jakmile se napojíme sami na sebe, ihned víme, co je pro nás nejužitečnější.

Když jsme spojení s naším vnitřním vedením, nepotřebujeme nikoho, kdo by nám kázal, ani nepotřebujeme nikoho, kdo by nás dovedl k vyššímu vědomí či osvícení. Může snad někdo za nás lépe vědět co dělat, než my sami?

Lež #7: že jsme důležití nebo nedůležití

Pojmenovat někoho jako důležitého a někoho jako nedůležitého je výsledek víry v přesvědčení, že někdo může mít jinou hodnotu než někdo jiný. Škatulkujeme lidi v celé škále od užitečných až po naprosto nepoužitelné. Posuňme se ale ještě dál – jak chcete stanovit hodnotu, když všechno je Vědomí? Když všechno je součást nás samých? Na nějakou dobu je zábavné se ztratit ve všech těch číslech, počtech a strukturách, ale dřív nebo později každého přestane bavit hrát si s něčím co je uměle vytvořené. Dřív nebo později se každý začne posouvat k více organické zkušenosti a prozkoumávání dalších vrstev života. Považovat se za (ne)důležitého, je jen dalším nálepkováním a dalším limitujícím sebe-definováním.

Lež #8: že něco víme a že něco vědět musíme

Kolikrát v životě jste si mysleli, že máte o něčem jasno, a pak se ukázalo, že to je úplně jinak? Naše mysl má potřebu mít pevnou půdu pod nohama a něco, o co by se mohla opřít. Potřebuje mít nějaké jistoty a něco, na co by se mohla spolehnout. Něco, o čem by mohla smýšlet, že to je stabilní a trvalé a v čem získá pocit bezpečí. Vědomí toho, že vše se neustále mění, může být na jednu stranu frustrující, ale na druhou stranu taky velice osvobozující. Věděli jste, že v průběhu posledního století byly naměřené taky různé hodnoty rychlosti světla? Ano, i rychlost světla se mění! Jenže někteří vědci pak raději zkrátí (nebo prodlouží) jednotku jednoho metru, než aby bylo ohroženo to, čemu se naučili věřit.

Je rozdíl mezi znalostmi a poznáním. Znalosti umějí být jako zaseklá gramofonová deska. Jednou je načteme, a pak pouštíme pořád dokola. Naproti tomu poznání je jako přičichnutí ke květině. Stane se to jednou, zanechá to stopu, ale prostě pokračuje dál. Jde přičichnout k jiné květině a neočekává, že bude vonět stejně. Nesnaží se ji změnit, pokud květina nezapadá do nějakých naučených představ. Poznání je zkrátka otevřeným vnímáním skutečnosti v takové podobě, v jaké přichází.

Když říkáme, že něco víme, omezujeme tím svou vnímavost vůči všemu, co nezapadá do tohoto ‘vědění’. To neznamená, že máme zahodit vše co jsme poznali a co jsme se naučili. To znamená, že máme být připravení to udělat. Nepřipoutávat se k vědomostem.

Lež #9: že nejsme volní

Svět je ve velice zmateném stavu. Jsou tu vrstvy a vrstvy přesvědčení a někdy vůbec není snadné se dostat k jádru. Když se začneme vším tím děním zaobírat, mohli bychom dojít k informaci, že nejsme volní. Že jsme otroky systému. Že jsou tu nějací mocnáři, kteří tahají za nitky světového dění a pomocí iluze, manipulace, technologií i násilí nutí ostatní, aby skákali, jak oni pískají.

Dovolte mi, abych Vám připomenul, že nic se neděje bez našeho vlastního souhlasu – ať už na úrovni mysli, nebo duše. Vždy, když říkáme (nebo si jen myslíme), že jsou tu nějací lidé (příp. jiní tvorové), kteří nás ovládají, jen tím zase odevzdáváme svou sílu pryč.

Ano – jsou tu tajné skupiny, které se snaží o globální nadvládu. A ano, jsou tu i skupiny, které již dlouhá tisíciletí usilovně pracují na tom, aby zde obnovily rovnováhu a vědomí JednoTy. To jsou i ti z nás, kteří si ještě zcela nevzpomněli.

Jsme nelimitované vědomí a je naším neodcizitelným právem, abychom svobodně mohli tvořit a žít, když přitom neubližujeme druhým. Představa, že nejsme volní abychom to mohli udělat, je jen dalším omezujícím programem.

Lež #10: že nás bude nějaká síla soudit za to jak se chováme

Po celé věky některé systémy víry roznášejí informaci, že až zemřeme, budeme souzení za naše hříchy a za všechno špatné i dobré co jsme kdy provedli. A že když jsme nebyli ‘dost dobří’, tak že půjdeme do pekla, nebo na jiné místo kde nás čeká věčné utrpení. Na jednu stranu to možná je dobrá páka, abychom se nechovali jak hovada, na druhou stranu to ale zase celé staví na strachu, místo na poznání a pochopení.

Z vyšších sfér k nám proniká obrovská láska a obdiv za vše, čím v životě v této fyzické realitě procházíme. Nebudeme souzení za nic z toho co jsme provedli. Jen na to nahlédneme a prožijeme to celé znovu, z pohledu nás samých i z pohledu všech, kterých se to týkalo. Pro mě osobně tohle je dostatečný argument pro to, abych v lidech kolem sebe vyvolával nejen lásku, ale hlavně vzpomenutí se na svou pravou podstatu. Což, nutno dodat, není vždy provázeno láskyplnými reakcemi

Ale nelimituju se ani tím, že jsem to poznal. Pozitivně se nechovám proto, že bych očekával v budoucnu nějakou odměnu. Chovám se tak jednoduše proto, že je to příjemné v ten daný moment.

Lež #11: že jsme ti, kým jsme byli včera nebo jindy v minulosti

Kolem tohoto přesvědčení vzniká velká spousta utrpení a pocitů provinilosti. Ztotožňujeme se s naším fyzickým tělem a s příběhy, které jsme za tento život přijali za své. Žijeme v těchto tělech a vždy, když se podíváme do zrcadla, to vypadá, že jsme to pořád my – ti, kým jsme byli včera. Na základě toho, co o sobě ‘víme’, bereme své dočasné vlastnosti jako trvalé a říkáme, že s nimi nelze nic dělat. Jsme plní sebedefinic a pojmenování, kterých se držíme jen abychom nebyli vystavení strachu z neznáma.

Máme ale spoustu protiargumentů – na fyzické úrovni třeba ten, že buňky našeho těla se den za dnem střídají a mění. Po nějaké době jsme tedy v úplně jiném, novém těle, než jsme byli předtím. Na metafyzické úrovni je pak argument, že naši realitu střídáme miliardakrát za vteřinu. Že procházíme jednotlivými snímky našeho života a že každé TEĎ je nový okamžik, nová realita. To, že vše vnímáme návazně, v lineárním čase, to je jen způsob, jakým naše mysl zpracovává realitu.

Když věříme tomu, že jsme pořád těmi, kým jsme byli někdy v minulosti, tak jen opakujeme scénáře, které se nám v minulosti děly. Zprvu se to zdá nepřirozené a někdo to zcela jistě pojmenuje jako nezodpovědné, ale nemusíme dělat to stejné, co jsme dělali včera. Nemusíme opakovat vzorce, programy, ani rutiny, pokud necítíme, že je to v zájmu našeho nejvyššího rozvoje. Nemusíme se cítit provinile za to, když se nechováme podle očekávání našeho okolí. Každé TEĎ je nová realita a my jsme svobodná tvořivá síla a jsme to jen my, kdo (ne)ohraničuje svou (ne)svobodu.

Lež #12: že je třeba zažít bolest a že život nemůže být lehký

Mnoho z nás věří tomu, že za všechno ‘zlé’ přijde něco ‘dobré’ – a naopak. Zažil jsem spoustu lidí, kteří měli strach projevit radost, aby se ta radost nějak nepokazila. Aby nepřišlo něco ‘neradostného’. Mno, platí zde to co jinde – že když tomu silně věříme (aniž bychom si toho třeba i byli vědomí), tak to tvoříme. A pak dostaneme důkaz. Fyzická realita je hřiště, které podléhá jemnějším sférám. To znamená, že prvně se to vytvoří na nehmotné úrovni (prostřednictvím myšlenky) a pak se to projeví ve hmotném světě.

Ruku v ruce to jde s přesvědčením, že abychom rostli a dosáhli poznání, je třeba zažít nějakou bolest. Jak je libo – pokud vám to funguje, nikdo vás za to nesoudí. Bolest ale není nezbytná. Prostě na ni jen nejlíp slyšíme. Když stokrát řeknete malému dítěti, aby nesahalo na hrnec s vařící vodou, má to mnohem menší účinek, než když se dítě popálí a zapamatuje si to na základě vlastní zkušenosti. Nicméně, každý používáme prostředky, které jsou nejlépe uzpůsobené pro naši cestu.

A teď přihodím slovo do pranice. Mnoho lidí mluví o karmě. O zákonu příčiny a důsledku. Nějakým způsobem to asi vnímáme všichni – ať už proto, že jsme to dostali do vínku, nebo proto, že nás to někdo naučil. Máme taky možnost pozorovat, že akce opravdu vyvolá reakci. Závěrečná myšlenka: ani karma není neměnná. Je to zrcadlení našeho přesvědčení, že musí být něco za něco. To my jsme tvůrce a stejně jako jsme to stvořili, to můžeme i rozpustit.

Život může být lehký, radostný a nádherný – a ani přitom není potřeba prožívat bolest. Jakmile v sobě rozpustíme i tento program (přesvědčení, že bolest musíme zažívat nebo způsobovat), prokážeme velkou službu nejen sobě, ale i celku.

Co říci závěrem? Děkuji za přečtení a děkuji, že jsi tou úžasnou bytostí.

Jedeme v tom všichni spolu.

The post 12 lží, kterým věříme appeared first on Jedno.Duchost.cz.

Tento e-mail zaslal jeden nejmenovaný učitel, na jedné nejmenované škole, jednomu téměř nejmenovanému studentovi.

Je možné, že tento text bude užitečný více lidem, protože se týká otázky ‘práce’, ‘prokrastinace’ a tak trochu tvoření reality.

The post O práci a prokrastinaci appeared first on Jedno.Duchost.cz.

Oskar Pernefeldt je studentem Beckmansovy Univerzity Designu ve Stockholmu ve Švédsku a tento návrh je jeho absolventskou prací.

Na pozadí jeho návrhu je tato myšlenka: ‘Sedm prstenců uprostřed vlajky formuje květ – symbol života na Zemi. Kruhy jsou navzájem propletené jako reprezentace přímé i nepřímé propojenosti všeho na naší planetě. Modré pozadí představuje vodu, která je esenciální pro život – stejně jako i oceány pokrývají vetšinu povrchu naší planety. Vnější prstence květu tvoří kruh, na který lze nahlížet jako na symbol Země jako planety a modrý povrch může reprezentovat Vesmír.’

Pokud jste se kdy zajímali o posvátnou geometrii, jistě vám neunikl prastarý symbol Květu Života, o kterém se dá mluvit jako o základním vzorci Stvoření. Ne náhodou je používán i na tomto webu. A ne náhodou ho najdeme napříč různými kulturami v celé historii lidstva. Je v něm skryto mnohem víc, než se na první pohled zdá.

Zrušíme hranice?

Drtivá většina historie naší planety je zahalena do různých konfliktů a bojů o území. Zapomínáme nebo si neuvědomuje, že s každým člověkem máme z 99,9 % stejnou DNA. Díky rozdílnosti kultur můžeme zažívat rozmanitost a neustále si rozšiřovat obzory, ale existence hranic nás nezřídka zavádí do mentality nedostatku a potřeby se bránit. Jsme tu, abychom se naučili sdílet své talenty i vše, co planeta Země nabízí. Jak zvládneme tento posun? JednoDuše – když se budeme soustředit na to, co nás pojí, místo na to, co nás (zdánlivě) rozděluje.

Mezihvězdná interakce - v úvahách o krok dál

Je užitečné se neunáhlovat a příliš se neztotožňovat ani s identitou pozemšťana.

Nevykládejte si to mylně – tato planeta je nádherným a jedinečným místem pro život. Ale v důsledku našeho vývoje by se mohlo stát, že budeme promítat naši minulost do budoucnosti, a to ve spoustě případech postrádá význam. Proto by bylo přínosné, kdybychom jakékoli nadřazování se nebo podřazování se nepromítali do interakce s našimi bratry a sestrami ze vzdálených planet a hvězdných soustav

A nakonec pár dalších obrázků použití tohoto návrhu:

Zdroj

http://www.flagofplanetearth.com/

The post Meziplanetární vlajka planety Země? appeared first on Jedno.Duchost.cz.

Pokud bychom věřili učebnicím historie, dalo by se říct, že lovení zvířat patří k lidské rase od samého počátku. Oficiální verze historie naší lidské rodiny totiž většinou nebere v potaz období starší než asi 6000 let, kdy údajně vše započalo v Sumeru. Od té doby jsme se naučili obdělávat půdu a řadu dalších věcí, které nám měly zpohodlnit život. O civilizacích, které tu pobývaly dříve, se ale zatím tolik neví a nemluví, a tudíž není lehké vytvořit si jasný obraz o tom, zda to tu v souvislosti s “přirozeností lovu” někdy mohlo vypadat jinak.

Říkáme, že lovení je v přírodě zcela běžné, ale při tomto tvrzení už nebereme v potaz, jakou roli mělo na vývoj jednotlivých živočišných druhů také kolektivní vědomí lidstva. Když se podíváme do těchto posledních “oficiálních” 6000 let, nenajdeme jediný den bez ozbrojeného konfliktu. Co asi proudí do nefyzických částí reality, když v té fyzické je většina lidí ve stavu boje o přežití, potřeby se chránit před vnějším světem a touhy po moci nad ostatními? Jaký to asi má vliv na ostatní život? … ano, jsme spolutvůrci reality mnohem větším dílem, než si často uvědomujeme.

Byl jsem upozorněn na obsah přednášky Michaely Fialové na Mendelově univerzite v Brně s podtitulem:
Lov – nástroj ochrany ohrožených druhů zvířat
Lov – nezbytná součást hospodaření s přírodními zdroji
Lov – společenská událost
Lov – zdroj kvalitních potravin pro člověka
Lov – součást rodinného života

…a jelikož jde o záležitost, která vyvolává spoustu rozporuplných názorů a jelikož bydlím s myslivcem a jelikož jsem součástí tohoto světa, mám k tomu co říct. Pojďme se na to podívat v kontextu “většího obrázku”. Podám to tak jednoduše a srozumitelně jak to jen půjde, ale je třeba vzít v potaz spoustu dílků skládačky.

Pro ty z vás, kteří Michaelu neznají – je to nájemná lovkyně, která jezdí mj. do Afriky a na zakázku střílí zvířata na přání zadavatelů. Možná jste slyšeli i o jiné takovéto lovkyni jménem Kendall Jones, která má svůj pořad v TV, kanál na Youtube a také vyvolává rozporuplné reakce.

Jak vidíte, padají zde konkrétní jména což většinou nemám ve zvyku (my lidé máme v takových případech tendenci víc řešit konkrétní osobu, než o co ve skutečnosti jde) – proto dřív než se unáhlíte ve svých závěrech, dočtěte to prosím do konce.

Michaela uvádí pozitiva lovu:

• lovení určitých druhů zvířat pomáhá chránit jiné druhy
• lov má pozitivní dopad na zemědělství
• maso z volně žijících zvířat je zdravější než maso ze supermarketu
• většinu masa které získají z ulovených zvířat, rozdávají místním
• lov je jejím smyslem života už od malička

Co je této dívce ale vytýkáno ze všech stran, je způsob jakým se prezentuje. Nechá se fotit s mrtvými zvířaty a má přitom úsměv od ucha k uchu, nebo se u toho líbá se svým (asi) přítelem a tyto fotky následně umisťuje na svoji Facebookovou stránku. Něco obdobného dělá i Kendall Jones.

Konzumace masa a zdraví planety

Pokud se o stravu zajímáte v širším kontextu, jistě jste obeznámení s tím, jak negativní dopad má celosvětová konzumace masa na zdraví planety. Abychom uspokojovali navyšující se poptávku po mase a mohli vykrmovat zvířata, která pak ve formě úhledných balíčků masa končí na pultech regálů, musíme každý rok zvětšovat plochu, ze které mohou být krmena. Proto každý den kácíme obrovské plochy lesů a pralesů, abychom tam mohli pěstovat obiloviny či sóju určené pro výkrm, příp. plantáže palem pro získávání palmového oleje. U nás se něco obdobného děje s řepkou.

Dochází tím ke ztrátě rozmanitosti živočišných i rostlinných druhů, úbytku rostlin a stromů, které nám produkují kyslík a také ke geologickým změnám. Řeky totiž pak bez stromů a jejich kořenů nemají zpevněné břehy, vylévají se, a to má opět negativní dopad na živočišné druhy žijící v daných oblastech. A nejen tam, samozřejmě – nezapomeňme, že jsme propojení víc, než oko může vidět.

Je také zřejmé, že maso z ulovených zvířat by samo o sobě nepokrylo dnešní poptávku. Jinak ale můžeme celkem spolehlivě předpokládat, že je zdravější než to ze supermarketů, které je většinou napuštěné vodou (pro větší objem) a vylepšené (nejen) antibiotiky. A to ani nezmiňuju otřesné životní podmínky zvířat ve velkochovech… Z druhé strany ovšem nelze odhadnout, co může mít lovení různých (zvlášť těch ohrožených) druhů na svědomí a jak skrz cestičky života může změnit celou řadu dalších věcí, které teď neumíme domyslet.

Ekonomický aspekt

K nalezení jsou také informace, že kontrolovaný lov má pozitivní dopady na ekonomiku dotyčných států. Především proto, že soukromí vlastníci na své půdě chovají tato lovná zvířata a lovci, kteří pak platí aby je mohli lovit, vlastně podporují ekonomiku dané země. Nehledě na to, že různá safari pak také přitahují více turistů. Takže tím, že jsou místní lidé finančně motivováni takováto zvířata chovat, pomáhají udržovat jejich populaci účinněji, než kdyby jen nezaujatě nechali lovce pytlačit.

Samozřejmě už je na diskuzi, jestli by chov zvířat neměl být spíš otázkou morálky a vědomí sounáležitosti, než vidinou zisku. Pokud to ale napomůže k zachování rovnováhy a rozmanitosti, OK. Další otázkou pak je, nakolik morální je chovat zvířata pouze za účelem jejich odstřelu a lovecké zábavy – tím se to dostává na podobnou úroveň, jako velkochovy.

Pokud se ale na celou věc podíváme z ještě vyšší perspektivy, je zajímavé zvážit, co vlastně představuje finanční systém a kdo tahá za jeho nitky. Nakolik je stávající finanční systém “spravedlivý” a ku prospěchu celku. Vzhledem k tomu, že jsou všechny státy světa zadlužené až po uši a že centrální bankovní systém je de facto soukromou institucí, tu ovšem pár věcí “nehraje”. Toto téma ovšem poněkud přesahuje rámec tohoto článku, a tak bych to nechal na jindy…

Myslivost u nás

Vzhledem k tomu, že bydlím s myslivcem, můžu podat ještě nějaké další informace ohledně situace u nás. Podám to tak, jak tomu rozumím, tak mě v případě nesrovnalostí opravte/doplňte.

Kdo by to byl řek, zase jsou v tom zapletené lidské zákony.

Zvířata žijící na území nějakého státu jsou brána jako majetek tohoto státu, ale zodpovědnost za ni mají myslivci. Pokud určitý druh zvířete nemá přirozeného predátora (např. medvěda) a napáchá škody zemědělcům, myslivci jim musejí zaplatit vzniklou škodu. Pokud ale někdo chce zvíře odstřelit, musí nejdřív získat povolení na odstřel, protože jen tak lovit majetek státu je nelegální.

Zvířata se samozřejmě nejprve spočítají v jednotlivých oblastech, počty se oznámí a následně se (ne)vydávají povolení k odstřelu. Pokud jsou ale v nějakém regionu např. přemnožená prasata a dělají škody zemědělcům, povolení k odstřelu dvou prasat toho příliš nezachrání, jak říkají myslivci.

Jiný příklad: bylo mi řečeno, že ve slovenských Nízkých Tatrách jsou přemnožení medvědi. Ti se potulují po okolí, páchají různé škody a nezřídka se stane, že zavítají i do místních ghett, kde odnášejí malé děti a pak se na nich nakrmí. Ne, toto opravdu není vtip a místní lidé zuří a chtějí tyto medvědy odstřelovat. Jenže medvěd je chráněné zvíře, tudíž ho odstřelovat nelze. I přesto se ale každý rok na Slovensku vydávají výjimky na odstřel určitého množství medvědů pod záminkou regulačního/ochranného lovu. Na místě je také podotknout, že informace o škodách způsobených medvědy nejsou vždy podložené a proto vůči těmto regulačním lovům ochranáři často podávají žaloby. Vzhledem k pravidlům se také většinou povede zabít mnohem méně medvědů, než na kolik je vydáno povolení.

Perspektiva vyššího vědomí

I přesto, že lidé jako Michaela Fialová nebo Kendall Jones argumentují, že jejich činnost je pro dobro celku, ze způsobu jejich prezentace je zřejmé, že jde i o jiné věci. Možná mají potřebu dokazovat si svou sílu? Možná nebyly vychovávány v láskyplném prostředí? Možná nerozumí podkladové vrstvě, díky které jsme všichni stvořeni? Možná je to jen jejich ego, které odmítá připustit, že by se mohlo mýlit?

Ať tak či onak, doporučuju nevytvářet další předsudky, ani násilí. Každý z nás je na různém stupni poznání a tím, že budeme odsuzovat ty kteří jsou jinde než my, prospějeme maximálně tak svému egu.  Na internetu najdeme spoustu nadávek a nenávistných komentářů ze strany zastánců i odpůrců (nejen) těchto lovkyň. Často bez jakékoli snahy o vzájemné porozumění, nebo snahy přehodnotit svůj vlastní názor a najít konstruktivní řešení. Je fakt, že takovéto drama na jednu stranu není nezbytné, ale na druhou stranu pomůže na celou záležitost upozornit.

Existuje spousta věcí, které může Michela, Kendall i kdokoli z nás dělat pro skutečnou podporu celku:

• stát se vědomým spotřebitelem a nekupovat nic, co podporuje odlesňování, ničení oceánů, ničení biodiverzity a co nutí lidi a děti pracovat v nelidských podmínkách (=používejte své peníze jako volební prostředek)
• omezit nebo úplně vypustit konzumaci masa a mléčných výrobků z velkochovů
• podporovat lokální zemědělství
• jednat z lásky a ne ze strachu
• rozšiřovat prospěšné informace
• rozšiřovat své vlastní Vědomí a porozumění
• sázet stromy
• a spousta dalších…

Honit si ego a vymlouvat se na dobro celku je zkrátka jen další hra mysli. Možná není vždy lehké se dostat nad svůj vlastní fyzický aspekt, ale prozření, které následuje, je jedním z hlavních důvodů proč tu všichni jsme. Oddělenost je jen iluze.

Mohl bych tu argumentovat dál tím, jak NEjsme fyziologicky uzpůsobení na lov, ani na konzumaci masa, ale to už jsou jen další slovíčka, záminky pro hádky atd, takže se do toho pouštět nebudu.

Nemůžeme přímo změnit nic vnějšího, ale můžeme změnit sebe uvnitř. Změní se pak vše co děláme a právě tím pak změníme svět. Být ortodoxním veganem a nadávat všem masojedlíkům je stejně povrchní a neprozřetelné jako být masojedlíkem a vysmívat se veganům s argumentem, že jsme páni tvorstva a bez masa bychom byli hloupí a nepřežili.

Nejsme hloupí kvůli tomu co jíme, ale kvůli tomu, jaká přesvědčení kolem toho vytváříme.

Všichni jsme napojení na stejný Zdroj. A můžeme se ho snažit sebevíc ututlat a najít uspokojení ve hmotném světě, ale tohoto spojení se nikdy nezbavíme. A dřív nebo později ho znova všichni plně pochopíme.

Než to zakončím, mám pro vás nevšední představu: svět, kde všichni žijí vedle sebe harmonicky. Kde můžete jít do lesa, strávit tam celou noc a beze strachu interagovat s jakýmkoli zvířetem. Naplno cítit vzájemné propojení. Kde vás ani ten komár neštípne. Kde rostliny, zvířata i lidé, jsou na stejné úrovni. To ostatně jsme tak jako tak – to jen my lidi tohle většinou neradi slyšíme, protože si rádi myslíme, že jsme nadřazená forma. Jak byste se cítili, kdybyste o svém kamarádovi říkali, že se o něj staráte jen proto, abyste ho mohli zabít a sníst? Nebo si z jeho kůže udělat kabát? Nebo si jeho hlavu pověsit na zeď?

Velký podíl má na tom všem i způsob jakým jsme “naprogramováni” – vemte si, s jakou samozřejmostí zabíjíme každý den v gigantických počtech prasata, krávy a drůběž, ale když se doslechneme o násilných rituálech některých skupin nebo o tom, že někdo jí psy, začneme horlivě poučovat o nehumánnosti takového aktu. Zapomínáme přitom, že nejúčinnější je začít od sebe. Dokonce i Kendall má psa, na kterého by asi nedala dopustit.

Raději než mentalitu typu “kdo je víc a kdo vládne komu”, pojďme spíš vybudovat kulturu porozumění a vzájemné podpory. My lidi před sebou máme ještě kus cesty.

Zdroje

Na závěr přihodím info o činnosti organizace PROJEKT GREEN LIFE – OS Prales dětem:

INICIATIVA PROTI PROPAGACI ZABÍJENÍ ZVÍŘAT KVŮLI LIDSKÉMU POTĚŠENÍ A PRO LÁSKU A RESPEKT K VŠEM ŽIVÝM BYTOSTEM
https://www.facebook.com/events/1076519982364105/

Další zdroje:

Facebooková stránka Michaely Fialové
https://www.facebook.com/pages/Michaelkas-hunting/1435450223341188

http://www.myslivost.cz/Casopis-Myslivost/Myslivost/2014/Leden—2014/Zachrana-ohrozenych-druhu-africke-zvere-jejich-lov

http://euro.e15.cz/archiv/lov-je-klicem-k-zachrane-1008146

http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/309181-zabijak-v-sukni-mlada-ceska-provokuje-snimky-s-ulovenou-zveri/

http://www.litomericko.severoceskydenik.cz/aktuality/bojuji-proti-brutalni-nevzdelanosti-rika-lovkyne-michaela-fialova.html

http://www.reflex.cz/clanek/zajimavosti/62765/ceska-sexy-lovkyne-vyvolala-bouri-odporu-kvuli-strileni-zvirat-v-africe.html

Video v angličtině – A Response To Kendall Jones – The Truth About Hunting

The post Lov zvířat, ochrana a ego appeared first on Jedno.Duchost.cz.

Poslední aktualizace z 28. 5. 2015 na konci článku.

Všechno budu popisovat jak jsem to vnímal a jak mi to bylo zjeveno a opravdu neřeším co si o tom všem a o mně budete myslet. Pochopil jsem, že v zájmu sdílení prospěšných informací bych se neměl tolik držet při zemi.

Nestává se mi často, že po nějakém víkendu bych mohl říct, že to byl ten nejintenzivnější zážitek, co jsem kdy zažil. Tentokrát ale jednoznačně ano. Od pátku 24. do neděle 26. 4. jsem byl účastníkem celovíkendové terapie s touto rostlinou a co jsem tam prožil a pochopil, se zdaleka nedá popsat slovy.

Než se ponoříme do toho, co chci dnes sdělit, si jen v krátkosti tuto výjimečnou rostlinu představme.

Iboga

Podle pygmejských pověstí vznikla iboga z těla roztrhaného muže, aby s ním jeho manželka mohla rozmlouvat. Iboga je používaná africkým kmenem Bwiti při léčení, vstupu do dospělosti, vítání stáří a pro kontakt se světem duchů. Ve světě se úspěšně používá na léčení závislosti na opiátech či alkoholu, a to s plným efektem během pár dnů léčby. Je to jedna z nejsilnějších detoxikačních rostlin na planetě.

Na iboze je nesmírně zajímavé, že vás po požití nenechá usnout, ale přesto jste ráno odpočatí (i když podle toho kolik toho čistíte, můžete pak taky být pěkně vyřízení). Oproti známým substancím jako alkohol nebo THC je pak pozoruhodné, že jste bdělí a schopní vnímat. Zkrátka nemáte “vypatláno”; iboga dělá vše pro to, abyste si uvědomili veškerý bordel co jste nabrali (nejen) v tomto životě.

Začátek terapie

Samotná terapie začala vlastně už několik dnů předtím – když si každý z účastníků začal ujasňovat, v čem potřebuje asistenci a čeho chce dosáhnout a ladil se na své nitro. Bylo potřeba připravit a očistit tělo – formou lehké stravy, sexuální, alkoholové a drogové abstinence a vysazením jakýchkoli látek ovlivňující psychiku. V pátek jsme všichni měli půst pouze o vodě.

Při terapii nám oba večery bylo podáno v hodinových intervalech několik dávek. Naši pečovatelé pustili dlouhý hudební playlist a my se postupně začali nořit do sfér, kde neexistují slova a přesto je všechno krystalicky jasné a srozumitelné.

Ačkoli každá dávka začala zabírat až dvě hodiny po požití, zhruba po první půlhodině jsem začal pociťovat, že s ibogou navazuju kontakt a i ona se mnou. Na začátku jsem ji požádal, aby všechno co se mi chystá zjevit, bylo srozumitelné a abych to pochopil. Překvapilo mě, jak silně jsem pak vnímal přítomnost, sílu, moudrost, ale i vřelost a láskyplnost této entity. Její odpovědi byly zřetelné jako by vedle mě stála. Věděla o každém mém strachu, o každé skryté myšlence a rozhodně s tím nešetřila. Dokonce občas přihodila i nějaký vtípek.

Zpětně nedokážu popsat, v jaké časové posloupnosti se všechny ty věci odehrávaly, ale mělo to několik rovin. Jednak jsem pociťoval fyzické příznaky, čištění, pohyby kundalini energie a aktivaci epifýzy, jednak jsem měl vize, telepatickou komunikaci s různými bytostmi a cestoval na fantastická místa. Informace které jsem obdržel byly jak všeobecného rázu, tak vztahující se k této mé konkrétní inkarnaci.

Jak to tedy probíhalo

Nejdřív se mi jakoby začaly rozostřovat hranice těla. Jako bych se začal uvolňovat do prostoru kolem sebe. Zároveň mi začalo brnět ve všech buňkách těla a já se s naprostou důvěrou odevzdal moudrosti ibogy. Viděl jsem jak se mi objevují “póry” na mozku a jak se rozšiřuje spektrum toho, co jsem schopný vnímat. Mysl se do toho snažila kecat, ale v tom stavu jsem zcela zřetelně viděl, co jde odkud. Co je v těle, co je v mysli a co přichází “zpoza scény”.

Mohl jsem vyslat myšlenkovou vlnu kamkoli do prostoru a prozkoumávat. Vnímal jsem energie ostatních účastníků a velice snadno jsem mohl prozkoumat každé zákoutí svého těla zevnitř. A taky uvolnit kódy a vzorce, které se tam za ty roky nastřádaly a které mi doposud unikaly.

Zajímavé bylo, jakým způsobem mě iboga vedla. Vždy, když se moje mysl snažila nějak řídit ten proces, bylo mi sděleno něco ve stylu “nenene, já vím líp co dělat”. Nabízela mi odpovědi jako na talíři, pomohla mi rozklíčovat moje skryté programy a porozumět víc tomu, kdo a proč tu jsem.

K brnění těla se postupně přidaly mohutné proudy energie – od špiček chodidel až po vrcholek hlavy. Jasně jsem viděl jak mi skrze páteř vystupuje hadí síla; jak se ovíjí kolem šišinky a “hladí” ji a tím ji aktivuje. Zajímavý, příjemný a do té doby ne příliš poznaný pocit.

Na druhé straně

Pak jsem se dostal někam hodně, hodně “daleko”. Někam, kde to vypadalo diametrálně odlišně od všeho co jsem kdy viděl, nebo si vůbec kdy dokázal představit. Komunikoval jsem se světelnou bytostí a později mi došlo, že to byl Duch ibogy. Že “na druhé straně” jsou všechny rostliny, zvířata, lidé i tzv. mimozemšťani duchovními bytostmi, které se rozhodly poznat samy sebe, a tak vytvořily pestrou škálu fyzických forem života a pak do nich vstoupily.

Tuhle pláň jsem si pojmenoval jako mentální úroveň a bylo mi ukázáno, jak byla vytvořená realita. Jak důkladně byly “promyšlené” všechny zákonitosti atomárních a subatomárních částic a jejich interakcí. Že nic z toho nevzniklo náhodou, že všechny ty buňečné a biochemické procesy jsou výsledkem inteligentního designu. Že fyzický svět je fraktálovým hologramem.

Proletěl jsem celou evoluci této planety. Miliardy let a vzdálenosti mezi galaxiemi byly najednou docela malé, protože na této mentální úrovni čas ani prostor neexistuje. Nejsme tvůrci našich myšlenek, jen příjemci univerzálního kosmického Vědomí. A jsme schopní zachytit jen to, co odpovídá naší vlastní vibraci; našim touhám a našim záměrům.

Až ve stavu kdy jsem byl bez mysli, jsem pochopil jak mi “zprznila” některé duchovní pravdy a jak ji lze zmanipulovat i v tomto ohledu. Vše co jsem vnímal, jsem vnímal z pohledu své čisté esence-duše. Bylo to velice jasné a nezatížené lidskými představami.

Zdroj Všeho Co Je

Ani nevím jak se to přehouplo do této roviny, každopádně byl to zážitek, u kterého nestačí použít slov. Udělám ale, co bude v mých silách.

Zdroj/Bůh/Absolutno (příp. si dosaďte jiný název, který s Vámi souzní) je ve své podstatě hravý, zvídavý, tvořivý, lehký a NEKOMPLIKOVANÝ. Miluje co tvoří a miluje poznávat sám sebe – prostřednictvím sebe sama. Je to neustále rostoucí a rozvíjející se organismus. Mnoho aspektů všech náboženství této planety je – buď trochu, anebo úplně – “mimo mísu”. Netvrdím, že náboženství se mýlí ve všem, v tom už si udělejte jasno sami.

Byl jsem s “ním”, byl jsem “on” (není muž ani žena, je vším). Každý jeden moment jsem byl schopen vnímat celá kvanta Vesmíru zároveň. Vnímal jsem všechen ten život na této i na jiných planetách jakoby to byly buňky mého těla a byl v úžasu z toho, jak je to všechno barvité, pestré a jak se osudy nás všech navzájem proplétají ve schématu, ze kterého by lidská mysl jednoduše explodovala.

I když ve mě tyto vzpomínky a obrazy zanechaly hluboký a nesmazatelný dojem, vidím, že do těchto slov jsem nedostal ani tisícinu toho prožitku. Být schopen v jeden moment vnímat ne jeden, dva nebo deset vjemů, ale rovnou celé miliardy, je zkušenost, která se dá horko těžko přirovnat k čemukoli co lze v lidském těle zažít.

Původ negativity

Mnoho lidí se ptá, proč by Zdroj ubližoval sám sobě. Proč by páchal násilí a vraždil jiné aspekty sebe sama. Tady je (možná překvapující) odpověď: negativita nebyla v plánu stvoření.

Vznikla jako “náhodná funkce”, nebo “chyba v matrixu” a skrz různé mechanismy a bytosti byla zavlečena na rozdílná místa existence. Rozumím tomu tak, že Země je něco jako experiment a je to buď jedno z posledních, nebo úplně poslední místo, kde vůbec nějaká negativita je. Život v jiných sférách i na jiných planetách fyzického Vesmíru je velice harmonický, hravý a lehký a to co se teď děje tady na Zemi ovlivňuje celý Vesmír víc, než si dokážeme představit.

Zdroj nijak nesoudí ani negativitu – je si jí vědom a používá ji jako odrazový můstek pro svou další tvorbu. Neustále tvoří a “vychytává” vše, co dělá. Všechno je přitom prodchnuto neutuchající láskou a lehkostí a spoustou dalších vibrací, které jsou mimo rámec mé slovní zásoby. Procházíme tady něčím naprosto unikátním a velkolepým.

To mě také zavádí k roli lidstva, nejen v rámci planety, ale i celého Univerza. Operujeme v rozsahu svobodné vůle a je jen na nás jaká rozhodnutí ve svých životech děláme. Když se na vše podíváme s odstupem, jako lidé děláme opravdu hodně zbytečností. Jsme připravení naplno vstoupit do své role a transformovat tyhle archaické energie?

Dozvuky

Tento rozšířený stav vědomí trval každý večer zhruba osm hodin a já si z toho pamatuju maximálně tak 5-10 %. Iboga mi sázela jeden podnět za druhým. Ukázala mi, proč říkám věci které říkám a v důsledku čeho. Pomohla mi podívat se tam, kde jsem si předtím myslel, že už jsem vše prozkoumal. Byly mi zjeveny obrazy, které ve mě vyvolaly strach i znechucení, abych jim musel čelit a rozpustil tak svoje omezující programy. Ukázala mi kaleidoskop událostí mého života, vyhrabala zbývající špínu a seznámila mě s tím, co všechno moje duše prožila v průběhu Věčnosti. Je to daleko mimo rámec mojí omezené mysli.

Abyste si nemysleli, že to bylo až tak růžové, zdůrazním ještě aspekty fyzického čištění. Ačkoli jsem kdykoli mohl přesměrovat svou pozornost zpátky do místnosti a svého těla, měl jsem taky slušný trip. Při pohybu hlavou nebo očima jsem viděl všechno 10x a vůbec jsem neměl odhad pro vzdálenost. Na záchod jsem musel chodit velmi opatrně. Víry energie mi způsobovaly tlak, bolesti, nepohodlí a žár v různých místech těla. V jeden moment jsem cítil, jakoby mi někdo navrtal díru zevnitř z lebky a vypustil odsud čůrek žhavé tekutiny. Oba večery jsem se několikrát pozvracel.

Každý z účastníků dostal to, na co byl připraven a co bylo nejlépe uzpůsobené jeho cestě. Když jsme v sobotu i v neděli přes den leželi, nezřídka se stalo, že někdo zničehonic propukl v dlouhotrvající intenzivní pláč. Byla to silná emoční očista, kdy jsme si všichni uvědomili, co, proč a komu ve svých životech děláme.

Jak se k těmto informacím budete stavět, je zcela na Vás. Nedivil bych se kdybyste řekli že jsem si tohle všechno vymyslel.

Iboga asi není pro každého, ale pokud k ní přistoupíte s úctou a posvátností, má toho mnoho co nabídnout. Pokud Vás přitahuje, najdete si k sobě cestu.

Na závěr bych rád poděkoval našim průvodcům Lukášovi a Heleně za láskyplnou péči, za nádhernou práci, kterou odvádějí a za to, že mi tohle všechno umožnili. Život mě nepřestává fascinovat

http://cs.wikipedia.org/wiki/Iboga

http://ibogaterapie.com/

Zápisníček dozvuků

Byl jsem nasměrován, abych sdílel i jak se na mě tato terapie projeví s časovým odstupem. A kam jinam to psát než sem… Samozřejmě, každý z nás neustále dostáváme různé “aktivační balíčky”, takže tyto moje zápisky berte spíš jako mix různých vlivů, ve kterých Iboga může a nemusí figurovat. Budu psát, co mi přijde že s ní souvisí.

26. 4. 2015
vracím se k pravidelné psychohygieně – denním meditacím… mysl je uklidněná… “myslím” ale, že každodenní život ji zase vybudí…

Vidím Tebe, Vidím Sebe.

1. 5. 2015
vzpomněl jsem si, že mi bylo něco ukázáno na vlastním zlozvyku a pochopil jsem, že důvod proč jsem se ho ještě nezbavil byla neprožitá emoce – konkrétně ABSOLUTNÍ NEOCHOTA SE TOHO ZBAVIT … kterou jsem si nepřiznal … a pak když jsem to prožil, bylo to jako další důležitý puzzlík do skládačky a síla tohoto zlozvyku úplně zmizela (víc o tom budu sdílet postupem času, je to pro mě velké téma…)

… a někdy taky používám úsměv jako křeč a masku a tím pádem automatizovanou reakci (jako bych už o tom sám nepsal… ) a zabraňuju si tak vnímat plně přítomnost… (aneb jak zhruba vypadá projevená ochota se konečně podívat někam kam jsem se doteď nikdy nepodíval)

4. 5. 2015
když budeme chtít zažít kompletně upgradovanou zkušenost v lidském těle, na planetě Zemi, s jiným, harmonickým systémem (který vlastně ani není úplně systémem, ale spíš přirozeně se samo-udržujícím organismem), je potřeba to pro naši logickou mysl promítnout postupně krok po kroku, obnáší to restrukturalizaci téměř všeho, co teď považujeme za běžné … pro začátek stačí představovat si, jak se všechno transformuje … protože před manifestací ve fyzické realitě je vždy potřeba to nejdřív zkonstruovat na mentální úrovni …

Jenom když nabudeme míru se svou myslí, ona nabude míru s námi a otevře se nový komunikační kanál … na chvilku jsem sklouznul do smýšlení typu “ach, proč jen mám tuhle mysl” …
jen ego se chce zbavit ega … a přitom stačí trocha Lásky

7. 5. 2015
když se uklidním a začnu se soustředit na nitro, můžu vnímat, jak iluzorní je tahle fyzická realita… jak všechny zvuky, obrazy a doteky jsou jakoby vzdálené a jdou přes několik vrstev, než dojdou k tomu, kým skutečně jsem … jak se to všechno smyslové vnímání odehrává jen jakoby na povrchu mozku … když ale moji pozornost zaměstná něco nebo někdo, tak tyhle vrstvy nevnímám

8. 5. 2015
nevím jestli je to tím že se otepluje, nebo v tom má prsty Iboga, ale nějak mě teď víc přitahuje nosit oblečení světlejších barev … a co se stravy týče, od terapie jsem měl možná tak dvě nebo tři vařená jídla, tělo si říká vyloženě o lehkou rostlinnou syrovou stravu …

a taky se mi stává že když se podívám na sýry nebo cukrovinky a představím si že je jím, některé moje orgány začnou zřetelně protestovat – cítím zaškubání v játrech nebo v žaludku a v hlavě mi přistane informace “nedělej to” … dřív jsem občas měl něco podobného, ale nikdy ne takhle intenzivně … a tak nějak mě opustil “emoční hlad”, zkrátka nemám potřebu pořád něco požírat, dám si max. dvě, tři jídla denně a stačí mi … a dost jsem si začal ujíždět na ovocných šťávách

10. 5. 2015
táta mi naznačil, že článek působí trochu jako propagace drog – dovolte mi abych tedy zdůraznil, že každý si neseme zodpovědnost za své jednání a nikoho tímhle k ničemu nenabádám, je to pouhé sdílení subjektivní zkušenosti. Vzhledem k diametrální odlišnosti dimenzí jsou slova jen povadlým způsobem komunikace… Jsme svobodní volit v životech takové prostředky, které nás obohacují o zkušenosti tím pro nás nejvhodnějším způsobem a to také tak či onak děláme.

Mimochodem, určitě se bude hodit, když si ohledně toho, co vám Iboga může nebo nemůže přinést, nedělali žádná očekávání. Jen ve stavu naprosté otevřenosti vám/nám – stejně jako život – přinese to co je v zájmu vašeho/našeho vývoje.

14. 5. 2015
bavil jsem se o terapii s kamarádkou a ta mi střízlivým hlasem vyjádřila, zda moje zkušenost nebyla jen projekcí toho co jsem si přál, případně toho co jsem si nepřál … cítil jsem uvnitř mír a neměl jsem potřebu nic dokazovat nebo vysvětlovat …

16. 5. 2015
jsem průběžně konfrontován se svými nedořešenými vzorci chování … pro mě osobně je to hlavně přeceňování svých schopností a slibování věcí které nemůžu dodržet … všechno je ale teď tak nějak jasnější a srozumitelnější – zkrátka když narazím na něco co mi nedělá dobře (ať už jídlo nebo chování), snadněji se teď dokážu rozhodnout pro to se do toho nepouštět, i když předtím bych to udělal … a když mi to nedá a přecejen to zkusím, vnímám jak potom “ztěžknu” a jak se mi jakoby zastře čistota vnímání …

učím se vysvětlovat lidem, že některé věci teď prostě nezvládnu a ať se mi ozvou později … je velice důležité vymezit svůj prostor a umět to podat tak, aby to neříkalo ego

nic není důležité … to, že něco je důležité říkáme jen proto, že jsme tomu v naší mysli přiřadili význam … je to jen slovo … nic není víc nebo míň důležité

20. 5. 2015
propadnout zlozvyku je jako vydat se na sestupnou spirálu; čím víc to člověk dělá, tím horší ze sebe má pocit (třeba ani ne vědomě) a čím horší ze sebe má pocit, tím víc se ho snaží přehlušit a tím víc to dělá … jistě, jak u čeho, ale asi chápete co myslím

22. 5. 2015
občas se v představě vrátím do toho rozpoložení co jsem zažil na terapii … tu živost a zářivost veškerého života a životů, co jsem vnímal … divím se, že nemám tendence prchat z téhle reality, ba spíš naopak – když mám ponětí o tom jaké to celé má “feeling”, nacházím způsoby jak to ukotvit i tady na Zemi kolem sebe … každý jsme dílkem skládačky a máme tu svou roli … stav, ve kterém jsme, se promítá do všeho co děláme

24. 5. 2015
dnes jsme měli po čtyřech týdnech uzavření celého procesu. Večer před usnutím jsem měl další aha-moment ohledně mého strachu abych nepůsobil živočišně, nadrženě atd. Jsme v lidské formě abychom to prožili, ne se tomu bránili nebo to potlačovali. Jde o integraci sebe sama jakožto celé osobnosti.

25. 5. 2015
několikrát jsem si vzpomněl na jeden silný moment z průběhu první noci – jak moje mysl celý proces zpochybnila. Zeptala se jestli to celé není jen nějaká halucinace a co jsem potom pocítil byla různorodá směsice vjemů. Iboga nebyla “uražená” nebo “naštvaná”, ale bylo to jako když svému oblíbenému učiteli najednou řeknete jestli neplácá hovadiny. Ačkoli byla její přítomnost láskyplná a oba jsme touhle myšlenkou byli zaskočení, měl jsem v tu ránu pocit že bych zasloužil proplesknout. Omluvil jsem se jí za neukázněnost své mysli a to mě následně vede k tomu abych se očistil od těchto vibrací. Vše se nám děje z nějakého důvodu a zpětně vidím, že je potřeba se o svou mysl starat s náležitou péčí. Je to software který jsme každý dostali a který je velmi zahlcen vším tím co se na nás valí ze všech stran. V nefyzické formě tuhle “hustotu” fyzického světa a negativity nelze zcela pochopit.

28. 5. 2015
chvílemi si říkám jestli mělo napsání tohoto článku význam … jde o to, že ta zkušenost byla vyladěná pro mě a mám dojem, že jejím sdílením jsem některé lidi mohl dostat do módu určitého očekávání … je to opravdu něco co nelze v úplnosti postihnout formou slov a naše mysl tak ráda analyzuje a zaobírá se detaily, že kolikrát úplně zapomeneme vnímat, co nám přináší přítomnost …

30. 5. 2015
ze zvědavosti jsem si dal smažený hermelín a docela mi to nesedlo. Jednak mi to tolik nechutnalo co dřív, ale hlavně byla zajímavá odezva z těla. Pocit “ztěžklosti” v těle a únavy až do večera a v noci mi trvalo zaspat a škubalo mi ve vnitřnostech napravo hned pod hrudníkem. Raw strava tedy pořád vede. Z debat s jinými lidmi je mi tak nějak jasné, že jak se člověk očišťuje a “zvedá svou vibraci”, přirozeně víc pociťuje nepříznivé účinky “níž vibrujících” jídel, chování atd, příp. je vůbec nepřitáhne. Očividně byl důvod proč jsem si tuhle konkrétní zkušenost vytvořil.

3. 6. 2015
na terapii nám pouštěli různorodou hudbu a sleduju, že mě nově teď přitahuje i DnB … např. Black Sun Empire … před usnutím mě to trochu “posílá na výlet” … nebo trochu “jemnější” Foregone Destruction z UT atd

4. 6. 2015
nejsme odpojení od Zdroje a nikdy jsme nebyli. Je to dostupné kdykoli a kdekoli a je jen na nás kolik bariér si ještě ponecháme. Často je máme jen proto, že jsme se na ně naučili a máme v nich určitý pocit pohodlí.

The post Iboga, omezenost mysli a nepopsatelnost Zdroje appeared first on Jedno.Duchost.cz.

Publikováno 6. 6. 2014
Aktualizace 30. 3. 2015

V rámci jasné komunikace přejdu rovnou k věci. Hlavním záměrem tohohle webu je podpořit právě probíhající změny na Zemi ( ZeMěZměny … ? ) a posunout nás blíž k ideálnímu světu, kde jsou prostě všichni – v pohodě. Ne proto, že jim to někdo vnucuje, ale proto, že je mír uvnitř jich samých. Pochopení principu JednoTy a jeho uplatnění v každodenním životě. Jsme Tvůrci.

Byli jsme vystavení několika tisícům let zkresleného vnímání reality. Důsledky tohoto “uměle vloženého Matrixu” můžeme pozorovat všude v naší kultuře. Kromě ničení sebe i planety, je to kupříkladu posedlost materiálním světem a všeho co s tím v této době souvisí, místo propojenosti s Celkem a vědomí sounáležitosti. Často ale nevidíme původ peněz a co vše se s nimi děje a jak to nepříznivě ovlivňuje život každého z nás.

A že to není ku prospěchu Celku.

A tedy ani nás.

A ani Gaii – Země. ZeMě. Jsme Z Ní. Jak Ti to Zní?

Tato umělá bublina přesvědčení o oddělenosti je ale čím dál slabší a čím více ukotvíme energii rovnováhy uvnitř nás samých, tím dřív splaskne úplně.

To co se právě odehrává ve vnějším i vnitřním světě dává najevo, že stejným směrem už nelze jít a je třeba se podívat na všechny “podkladové vrstvy”. A na jejich základě potom jednat v souznění se Životem, protože i my jsme Život.

Ano, obnáší to určitý kus práce a zdaleka ne vždy přitom budeme ve své “komfortní zóně”. Ve finále ovšem pocítíme něco, co jsme do té doby cítit nemohli – právě proto, že jsme to blokovali na jedné z “podkladových vrstev”.

“Pravda tě sice osvobodí, ale nejdřív tě pěkně nakrkne.”
~Gloria Steinem

Ačkoli je to globální proces, probíhá na individuální úrovni.

Takový ideální svět není utopií v tom vzdáleném slova smyslu, jak to známe z knih a filmů. Je vědomým posunem, nazvěme to třeba – na další stupeň evoluce. Jsme tu všichni z významnějších důvodů, než se na první pohled zdá.

I když nebudeme úplně chtít, budeme také konfrontování s tím co je disharmonizující, jak na globální, tak na individuální úrovni. A to do té doby, než posuneme své Vědomí do stavu, kde již nepotřebujeme takovou zkušenost. Celý tento proces má několik součástí a některé lze převést do slov.

Obnovení vlastní síly a zodpovědnosti

Často nám někdo tvrdí, že nejsme dost dobří, nebo že na jednom člověku nezáleží. Že jeden člověk nic neovlivní. To je energie, která náleží starému myšlení. Myšlení, které tvrdí, že jsme oddělení nejen od sebe navzájem, ale i od zvířat, rostlin, nebo této planety.

Když se podíváme nejen na moderní vědy – např. na kvantovou fyziku, kde se protínají výsledky pozorování s některými duchovními poznatky – ale především sami do sebe, tak zjistíme, že oddělenost je opravdu jen iluze. Že na určitých úrovních – lidským zrakem neviditelných – jsme se nikdy zcela neoddělili. Jsme tedy ovlivňováni nejen vším, co se děje tady na Zemi, ale vším, co se děje všude ve Vesmíru.

Zvu Vás k podrobnému průzkumu nejen tohoto webu, ale především vlastního nitra. Detailněji naši propojenost ale rozeberu jindy.

Svou sílu dáváme pryč vždy, když smýšlíme stylem, že jsme oběti. Oběti čehokoli – šikany, rasismu, vlády zkorumpovaných politiků, pracovních či jiných termínů nebo vůbec finančního systému.

Způsob, jakým smýšlíme o sobě a o světě, je způsob, kterým to či ono stále podporujeme. Když si myslíme, že jsme oběti, budeme dále tvořit stejnou energii, která nás nepustí dál. Budeme dále vidět věci, které nám to budou potvrzovat.

Po čas našeho pobytu na Zemi s námi byla sdílena nejedna moudrost o zákonitostech tvoření reality. Nejen v různě starých textech (které ovšem od doby svého vzniku mohly projít rukama s vícerými záměry či být pozměněny různými okolnostmi), ale i v moderním pojetí (se stejnými možnostmi úprav).

Z těch populárnějších se tomu okrajově věnují např. film a kniha The Secret nebo What The *BLEEP* Do We Know? A z těch, které na popularitě nabývají, jsou to poznatky kvantových fyziků s “otevřenou myslí”. Toto vše jsou ale pořád jen vnější informační zdroje. Ten nejpodstatnější máme každý uvnitř sebe.

Znovunalezení se

K nám samým nás přitom dovedou různé věci – jako třeba odhalení pravé příčiny našich vzorců chování. Naše celé životy se skládají z příběhů. Tzv. hezkých a tzv. nehezkých, jak to vidí lidská mysl. Tyto naše příběhy, individuální i globální, mají své příčiny a jakmile je pochopíme, máme možnost je přetvořit.

Tudíž tzv. nehezkého příběhu se nezbavíme tak, že ho zaplácneme jiným, “hezčím”. Všechno je tu pro nás, abychom z toho čerpali zkušenosti a díky tomu pak rostli. Řešením je podívat se pod povrch, kde ten první příběh vznikl a rozpustit jeho příčinu.

Pokud se máme dostat tam, kam “chceme”, je třeba pochopit, kdo je ten, kdo “chce” a proč “chce”. A to vyžaduje určité úsilí. Nemůžeme čekat, že za nás někdo odvede naši práci, ať už by to měl být nějaký spasitel, náhlý “zázrak”, nebo třeba mimozemšťani. Mimochodem, kdo jsme my?

Tím netvrdím, že se žádná taková Událost nemůže stát – koneckonců, asi všichni jsme si mnohokrát potvrdili, že je potřeba mít otevřenou mysl. Předpokládejme ovšem, že momentálně na něco takového jako lidstvo nejsme připravení, proto je potřeba provést určitou práci nejdřív na povrchu Země.

A kvůli čemu např. bychom na to nemohli být připravení? Kvůli našim různorodým přesvědčením a všemu co mohou způsobit, když na jejich základě budeme jednat.

Proto, pokud by se nějaká taková Událost stala v nevhodný moment, mohla by napáchat více škody, než užitku. A proto to také všechno probíhá především uvnitř nás.

O našich přesvědčeních bychom tedy skoro mohli říct, že jsou to takové malé implantáty. Nebo přímo několik vrstev implantátů, které výrazně ovlivňují náš život a naši zkušenost jako Vědomí v těle člověka. My sami udáváme, kterých z nich se chceme zbavit a které si ještě z nějakého důvodu ponecháme. Představují příležitost k růstu a až přestanou sloužit zkušenosti co spoluvytvářejí, budeme vedeni k tomu se jich zbavit.

A co je ten další evoluční stupeň?

Vzít naplno veškerou svou sílu a zodpovědnost zpět do svých rukou není snadný krok, obzvlášť když v určitých vzorcích operujeme celý život. Co víc, probudit se k tomu všemu, co se na planetě děje a dělo a s jakým záměrem, může být zpočátku také frustrující, protože jsme v tom namočení snad všichni. Ale v poznání je osvobození.

Osvobození, které vychází z uvědomění, že jsme nejen bytosti se svobodnou vůlí, ale že jak smýšlíme a konáme vůči ostatním, je stejné, jako jednání a smýšlení vůči sobě samému a že jsme spolutvůrci Všeho.

Tak proč ubližovat sám sobě?

Vstup na neprobádané území

Základem našeho dalšího evolučního stupně je tedy Vědomí Jednoty – nebo také Jedno-Ty — nebo také JednoDuchosti. JednoDuše.

Jakákoli slova použijeme, princip je stejný – spočívá ve vzájemné kooperaci ve prospěch celku.

Tedy ne jen ve prospěch jedince nebo skupiny, “strany”, ani na ničí úkor. Ano, spousta Srdcí sice ještě stále opakuje tyto staré “programy”, stávají se ale čím dál nepohodlnějšími a i ti, kteří “tahají za nitky” zpoza scény, Nezvládnou udržet nastupující rovnováhu. Jsme tu všichni, abychom společně transformovali svou životní zkušenost i pobyt na této krásné planetě.

Pokud se budete cítit nepohodlně, je to možná příznakem čištění. Je třeba pochopit větší obraz a prosvětlit všechny části sebe samých – jak těch pozitivních, tak těch negativních.

Zpochybnit všechno co nás kdy kdo naučil, najít odpovědi sám v sobě a hlavně sJednotit veškerou dualitu. Tedy najít rovnováhu mezi veškerými protiklady. Znovuobjevit neutralitu. Vyrovnat mužský a ženský princip. Aktivní a pasivní složku. Obnovit živlovou rovnováhu. Sjednotit ego a duši a rozpustit archaické vzorce chování, které už nejsou potřeba.

To neznamená ztratit individualitu a přejít do nějaké nové formy hromadné manipulace. Znamená to probudit svůj veškerý potenciál a naplno vstoupit do své role, jako Vědomá bytost.

Vnímáš ten úžas z téhle krásné planety – vesmírné lodi – se kterou brouzdáme napříč galaxií?

Jsme podporováni a obklopení láskou mnohem víc, než dokážeme našimi smysly vnímat.

Zdravím Tě!

The post Mise JednoDuchosti appeared first on Jedno.Duchost.cz.

K napsání tohoto článku mě dovedly jednak informace, které sdílel Mgr. Michal Dubec na jedné ze svých přednášek o mezilidské komunikaci, jednak všední konflikty, které můžeme vidět každý den kolem sebe. V pozadí toho všeho je také celosvětový výzkum neurověd a jejich sumarizace v podání PhDr. Zdenka Matuly. Řadu tvrzení si tedy podepřeme vědeckými pojmy a zabrouzdáme do procesů v našem mozku.

Každý, kdo na sobě pracuje po duševní stránce, dříve nebo později vyčístí i své mezilidské vztahy a komunikaci. Asi netřeba zmiňovat, jak taková práce pročišťuje i další aspekty života. V první části článku se pobavíme o tom, co se děje na neurobiologické úrovni v našem mozku. Ve druhé části se podíváme na dopad těchto poznatků a jak s tím vším naložit – především z praktického hlediska.

Z nefyzické roviny

Někteří z nás neustále řeší konflikty a konfrontace – ať už vnější, nebo vnitřní. Vzhledem k tomu, že vnější konflikty jsou odrazem těch vnitřních, to znamená, že i kdybychom odebrali konkrétního účastníka/účastníky, konflikt by se projevil v jiné formě. Jsme natolik pohlceni nějakým příběhem, že zapomeneme kdo jsme — bezmezná tvořivá síla.
Význam slov začni od sebe má mnohem hlubší příčinu i důsledky.

Pole vědomí, které z nás sálá, ovlivňuje Vše Co Je.
A tuplem pak člověka, se kterým zrovna mluvíme.

Zábavné je, že si kolikrát neuvědomujeme, co se děje “na pozadí” naší komunikace – ať už z hlediska neuronů a elektromagnetických impulsů, nebo z hlediska emoce/energie, která v tom je.

Zhruba posledních 10-15 let jsou tu s námi obory jako kognitivní neurovědy, sociální neurovědy, neuropsychologie atd – souhrnně neurovědy. Díky souvisejícím technologiiím a zobrazovacím zařízením, které máme k dispozici relativně krátkou dobu (…hmm…) můžeme lépe chápat, co přesně se odehrává uvnitř nás.

Máme tak možnost nejen prozkoumat, co konkrétně se děje v mozku při konfliktní komunikaci, ale hlavně z toho odvodit, jak reagovat, aby vše zůstalo tak říkajíc v harmonii. Jinými slovy by se dalo říct, že to znamená dostat se nad své vlastní automatické reakce.

V čem je zakopaný pes?

Často kmitáme mezi spoustou myšlenek a možností a následně je posuzujeme a vybíráme mezi nimi a buďto je projevíme, nebo (se) cenzurujeme. A pročpak? Většinou proto, abychom dosáhli nějakých záměrů, nebo naopak, abychom nepůsobili “nevhodně”. Důvody pro obojí jsou různé, ale výsledek je stejný – že totiž často neříkáme, co si myslíme.

Roviny komunikace

Možná znáte rozdělení na verbální a neverbální komunikaci. Praktičtější ovšem je, když ji vnímáme z hlediska toho, kterým jejím aspektům dáváme jakou – vědomou i podvědomou – důležitost.

Obsahová rovina  – čili veškerá slova a zkrátka obsah toho, co říkáme. Kdo co kdy kolik čeho proč kde atd atd. Je zde jen 7-9 % informací, které pro nás mají váhu.

Vztahová rovina  – vztahy mezi komunikujícími a význam informace v tomto kontextu. V komunikaci pro nás tato složka představuje “zbylých” 91-93 % podstatných informací.

Za zmínku stojí, že děti jsou v tomto ohledu velmi vnímavé. Když je rozpor v tom, co vidí/slyší a v tom, co vnímají na vztahové rovině, může jim to v životě i na dlouhou dobu vyrobit v hlavě nekončící párty jakýchsi rozhádaných hlasů a protichůdných pochodů.

Proč vyhodnocujeme vztahovou rovinu jako tak důležitou? Je to výsledkem našeho dosavadního biologického vývoje. Zkrátka jsme potřebovali vždy prioritně vědět, jestli jsme v bezpečí.

Co se tedy děje uvnitř naší hlavy když něco vnímáme a vyhodnocujeme? Většinou preferuju nevyjadřovat se příliš vědeckými pojmy, ale pro zájemce tu dnes mám výjimku:

Jak to vidí neurobiologie?

Nejdřív se seznamte s hlavními účastníky: thalamus, hippocampus, amygdala (součásti limbického systému; podkorové části mozku, vývojově starší), prefrontální kortex (čelní lalok; vyvinul se později) a neurotransmitery (látky umožňující přenos vzruchů mezi neurony; např. dopamin či norepinefrin).

Stimuly, které vnímáme (ať už našimi smysly z vnějšího světa, nebo zevnitř nás) jdou nejdřív do thalamu, který si lze představit jako přepínač. Thalamus to pošle dvěma směry: jednak do smyslových korových struktur (podle smyslu, kterým stimul vnímáme), jednak do amygdaly (část mozku zodpovědná za spouštění emocí).

Do amygdaly je to ale o půl vteřiny kratší dráha, než např. do zrakové kůry (pokud vnímáme stimul zrakem). Co se tedy stane? Spolu s hippocampem se amygdala rozhodne, jestli je signál bezpečný nebo ne. Hippocampus totiž zaznamenává naše zkušenosti a jejich doprovodné emoce, a to s méně detaily a tudíž rychlejší odezvou. Amygdala tedy zjišťuje, zda už je podobná zkušenost uložena v hippocampu a pokud ano, jaká je související emoce. Pokud je odpověď “nebezpečí”, amygdala vyvolá nepříjemné pocity (strach a tzv. akutní stresovou reakci; čili “bojuj nebo uteč” reflex). Anebo, pokud je odpověď “bezpečí” spustí se nějaké příjemné pocity.

Toto vše se stane dřív, než signál dorazí do prefrontálního kortexu. Proto emoce vnímáme dřív, než vůbec můžeme stihnout začít myslet. Naše neustále vznikající nervová spojení totiž potřebují pro přemýšlení dodávky přesného množství dopaminu a norepinefrinu – tedy ani moc, ani málo. Norepinefrin je v podstatě mozkový adrenalin a dopamin asi budete znát jako hormon, který pro mozek představuje pocit odměny (humor, sex, jídlo, peníze, pozitivní interakce atd).

Dobrá zpráva je, že jakmile signál dorazí do prefrontálního kortexu, můžeme přistoupit k vědomému zpracování vjemu (zkoumat, potlačit, porovnat s dlouhodobou pamětí, vyhodnotit, …). Tím můžeme způsobit, že tento “vědomý” mozek vyšle signál do amygdaly, která může poplachovou reakci odvolat.

Pointou tady je, že když si něco uvědomíme, můžeme korigovat procesy v podkorových strukturách mozku a tím pádem přestat “reagovat automaticky”, resp. tak jak nám to předurčuje naše tělesná biochemie, náš pomyslný hardware.

Teď se tedy pojďme podívat na praktické využití těchto poznatků.

Druhy komunikační agrese v praxi

Byla provedená celá řada pozorování a pořízeno spoustu hodin záznamů reakcí různých lidí při různých každodenních situacích, a to i u nás v ČR. Po jejich analýze vyplynula spousta prakticky použitelných informací.

• Většina komunikace v ČR (ať už ve školách mezi žáky a učiteli, uvnitř kancelářských budov, venku na ulici nebo doma v rodině) obsahuje nějakou skrytou agresi
• Z videozáznamů s reakcemi (jak dětí tak dospělých) je zřejmé, že na věku až tak nezáleží – mozkové funkce jsou už od útlého věku v tomto ohledu stejné u nás všech
• Lze hovořit o symetrii a asymetrii:
  • když mluvíme tak, že ve druhém člověku spustíme pocit nebezpečí, jde o asymetrii; ten druhý většinou odpoví rychle, bezmyšlenkovitě a také asymetricky
  • pokud tuto reakci nespustíme, odpověď trvá vždy o něco déle, protože jsme schopní přemýšlet – toto je symetrie
• Naší snahou ohledně těchto automatizovaných reakcí je tedy:
  • být si jich vědom uvnitř sebe a přetvářet je
  • mluvit tak, že je nespustíme ani ve druhém člověku
• Ve výsledku je to v podstatě upřímnost, ale spíš se to snáz řekne než udělá

Rozškatulkovat jednotlivé druhy komunikační agrese (a v návaznosti na to vysvětlit techniku řešení) je ale už brouzdáním do detailů, proto tuto část naleznete v samostatném rámečku:

Různé druhy komunikační agrese a jednoduchý postup jak je řešit naleznete podrobně ‘rozškatulkované’ v rozjížděcím rámečku:

Svým vědomím se tedy můžeme dostat nad své biologické procesy.
Jen to vyžaduje určitou námahu.

Hlavní pointa článku by se tedy dala shrnout asi nějak takto: pro konstruktivní komunikaci je nejužitečnější, když jsme upřímní, uvědomujeme si co ze sebe promítáme ven a záměrně nepromítáme negativitu. Záludné je, že to neznamená potlačovat své “temné stránky”, ale z pozice pozorovatele najít způsob, jak si je zvědomit a následně je přetvořit nebo jinak “využít” jejich potenciál. Dostat se nad své biologické pochody znamená stát se vědomým tvůrcem reality.

Díky za přečtení a ať je veškerá naše komunikace věcná, srozumitelná a jasná!

Zdroje
http://www.hrnews.cz/rozhovory/neurovedy-a-vzdelavani-znate-svuj-mozek-id-1844130
http://cs.wikipedia.org/wiki/Amygdala

Obrázky
http://commons.wikimedia.org/wiki/File:NIA_human_brain_drawing.jpg

The post Jak komunikovat bez agrese appeared first on Jedno.Duchost.cz.