O práci a prokrastinaci

O práci a prokrastinaci

Když mluvíme o práci, často zmiňujeme prokrastinaci. Tohle je mírně expanzivní odpověď jednoho učitele na to, že se jeho studentovi nechce dělat úkoly.

Tento e-mail zaslal jeden nejmenovaný učitel, na jedné nejmenované škole, jednomu téměř nejmenovanému studentovi.

Je možné, že tento text bude užitečný více lidem, protože se týká otázky ‚práce’, ‚prokrastinace‘ a tak trochu tvoření reality.

Čau Ondro,

díky za info – vezmu odpovědi k jednotlivým částem popořadě. Možná o tom teď ještě nevíš plně vědomě, ale napsal jsi v krátkém (nebo spíš ‚relativně‘ krátkém :))) ) textu spoustu věcí, takže tomu věnuju ‚relativně‘ odpovídající množství času.

Co se týče „vymlouvání“ tak to má dva aspekty. Jeden, na úrovni mysli (resp. jejích programů) a druhej, na úrovni duše, kdy prostě děláš něco jinýho, co Ti momentálně přináší největší užitek.

Btw mysl má někdy tendenci soudit pojem „největší užitek“, protože nevidí celý obraz, pokud není ve stavu „bez odporu“, či jak to nazvat … Ty spoluvytváříš všechno, i ty situace co popisuješ jako narušení nějakého něčeho. Je to flow a Ty jsi hravá duše, co se tím vším proplítá a chce víc! Víc zkušeností a aktivací!

Mysl je jen kompjůtr, který používáš jako procesor pro zpracování reality. Není to pán Tvého osudu. I když myslíš, že to co děláš (a třeba bys mohl pojmenovat jako prokrastinace) je neužitečné, má to pro Tebe význam – jinak bys to nedělal.

Pokud se toho chceš zbavit, asi bude třeba se podívat na podkladové důvody, proč „bys měl pracovat“ a proč „prokrastinuješ“. Jestli třeba se do té „práce“ nenutíš kvůli něčemu vnějšímu? Nebo abys splnil nějaké očekávání? Ať už svoje nebo někoho jiného … nebo jestli to opravdu děláš proto, že cítíš že Tě to posouvá a naplňuje a že samotný proces Tě umí úplně pohltit a splyneš s ním v jedno? Že to je ten typ činnosti co Tě ráno vytáhne z postele a na který se těšíš. Pokud Tě napadají pochybnosti, pohraj si i s nimi. Můžeš je vyhnat na maximum, až třeba zpochybníš i to jestli vůbec zvládneš dýchat … nakonec v tom uvidíš, že ten kdo to všechno Tvoří a spoluvytváří, jsi jen a jen Ty. :)

Co myslíš tím, že si nedáváš pauzy od „mysl na práci“ ? Jakože myslí neustále pracuješ? To je součást toho jak mysl funguje. Cokoli opakuješ, se otiskne do mysli a ty obrazy Tě pak zaměstnávají (třeba i ve snech, resp. v určité vrstvě Tvých projekcí mysli, jinak sen je zajímavá „platforma“ na rozšíření obzorů…). A když je to rozdrážděný, tak to bzučí pořád. Na to pomáhá třeba meditace, nebo jakákoli jiná forma uvolnění myšlenek. Procházka v přírodě, fyzická aktivita, klidně vaření nebo zahrádkaření, co já vím :)

Existují důvody, proč se nás „někdo“ neustále snaží zaměstnat vnějšími událostmi. Ten hlavní důvod je, abychom se nestačili dívat dovnitř sebe, protože to co tam najdeme pak tomu „někomu“ „sebere“ spoustu „výhod“… Můžeš se na to ale taky dívat tak, že právě ten veškerý ruch je STIMUL pro to, se dívat víc dovnitř sebe.

Pak se i „zplynulí“ ta práce. Najdeš způsoby, jak stihnout víc „práce“ za míň času. … a když už jsme u toho – práce z úrovně duše může vypadat podstatně jinak, než práce z úrovně mysli. Někdy uděláme spoustu „práce“, i když navenek to vypadá, že se nic neděje …

Často máme přesvědčení, že musíme něco „dělat“, abychom si zasloužili nějaké uznání nebo abychom si vůbec zasloužili tady žít. To jsou všechno archaické programy a jsme tu proto, abychom je změnili skrze sebe. Tím taky asistujeme Celku, protože pro ostatní to poté bude taky lehčí změnit…

Jinak asi si úplně nevybavuju, v jakém kontextu jsem říkal že způsob jak se něčeho zbavit je neustále na to myslet. Napadá mě, že sám bych to přesně takto nezformuloval, protože když na něco zaměřuješ pozornost, tak to tvoříš… takže smysl má jen „dočasné neustálé“ myšlení na něco, jakožto soustředěná práce na jedné části sebe … a pak se přesuneš k další části, abys na ní pracoval. Easy-peasy.

Jsou to vrstvy různých přesvědčení či bloků proudění energie skrz Tvůj systém tělo-mysl-duše. Když se na to zaměříš, dojdeš k důvodům a vrstvám, které jsou zodpovědné za vznik takových a takových přesvědčení a tím pádem situací, které se Ti prezentují v realitě.

Taky mě napadá, že je užitečné zapisovat si svoje postřehy – ať už do deníku, na zadní stranu nákupních lístků, nebo třeba do kompu. Přenos myšlenek jakýmkoli způsobem sem, do fyzické reality, má spoustu efektů, od uvědomovacích až po zapamatovávací.  A co teprve naprosto otevřené sdílení s jiným člověkem …

Často znovuvytváříme ‚naoko stejné‘ situace, ale jde o to, že se zároveň neustále vyvíjíme a měníme. Tím pádem můžeme sice vytvořit ‚stejnou‘ situaci, ale jsme vždy dál na své cestě – a tudíž v trochu jiné ‚vibraci’. Tato situace tedy nikdy nebude ‚stejná’. Můžeme to zkoušet vytvářet znova, ale zkrátka znova vytvořit něco co už bylo, je ‚jednoduše‘ „těžkopádné“. Plus, nezřídka to tak děláme buď kvůli tomu, že se ztotožňujeme s tím kdo jsme byli před hodinou, před týdnem, před rokem atd. … nebo že od toho máme určité očekávání. Třeba chceme vytvořit znovu nějakou ‚příjemnou‘ situaci z minulosti, ale nevidíme přitom, že všechno tvoříme z přítomnosti. Že nemusíme tvořit a reagovat tak a tak proto, že jsme stejným způsobem reagovali i v minulosti.

Takže pokud postupně při znovuvytváření těchto situací začneme cítit různé pocity nepohodlí, tak ty nám jen připomínají, že jsme se nepodívali na všechny vrstvy pořádně a že tam je víc k prozkoumání. Pokud by to totiž bylo naprosto v cajku a v souladu s naší podstatou, žádný negativní pocity bychom neměli.

Pokud Ti vyhovuje práce v noci, vytvoř si situace tak, že můžeš ponocovat a dlouho spát … každopádně Tvé tělo Ti vždycky napoví nejlíp, co je pro něj nejvhodnější – stačí ho vnímat … Samozřejmě, ne vždy to bude to co bude chtít i Tvoje mysl :)

Obecně mi taky často vyhovuje práce v noci, protože jak říkáš, je klid. Ale někdy mi zase vyhovuje přes den, kdy tomu věnuju soustředěnou pozornost v uvolněném stavu. Každý jsme vyladěný trochu jinak a někdy když člověk pracuje dlouho do noci, tak to bývá spojené se stresem a s napětím, příp. strachem z termínů atd.

Mimochodem, když je člověk napjatý, má tendence dělat víc chyb, musí dělat 2x stejnou věc a tak… Prostě někdy to jde tak a někdy jinak. Život je řeka která teče. A Ty nejsi šutr se kterým se nedá hýbat – jsi pramínek toho proudu Života :)

Tomáš / Jankoš

Když jsem v roce 1990 vylezl na svět zadkem napřed, bylo jasné, že prostě budu celý život dělat věci jinak. Mám představu, jak spoluvytvářet ideální svět a vím, že se můžu spojit s lidmi co to cítí stejně.

Moje poslední příspěvky (zobrazit vše)

Tomáš / Jankoš

Komentáře: 4

  1. Tohle bych potřebovala pro mého syna je mu deset… ale možná když se nad to více zamyslím Já. ..

    Odpověď
  2. My jsme tvůrci svých světů a jejich realit, čili všeho co je – existuje. Uvedeno ZDE http://www.inner-light.ning.com/forum/topics/my-jsme-tvurci-svych-svetu-a-j Čím rychleji pochopíte že jste především vědomí a teprve potom fyzický projev existence, tím rychleji budete moci začít dělat zdánlivě nemožné. Uvedeno ZDE: http://inner-light.ning.com/forum/topics/cim-rychleji-pochopite-ze-jste-predevsim-vedomi-a-teprve-potom-fy inner-light.ning.com

    Odpověď