Už bylo řečeno mnohokrát, že změna světa začíná změnou sebe. Jste připraveni vzít život zpět do svých rukou a přijmout naplno svou sílu i zodpovědnost?
Zní to docela jednduše, není-liž pravda? Změnit sebe a tím změnit svět. Lze se na to dívat jak čistě z pocitového hlediska, tak z hlediska vědy.
Svět, který prožíváme jako fyzickou realitu, je jen malým střípkem elektromagnetického spektra. Víme tedy, že mimo našich základních pět smyslů probíhá pestré množství procesů, které jsou mimo rozsah našeho “základního vybavení”. Některé přístroje, které jsou momentálně “běžně dostupné”, nám umožňují na tyto procesy nahlédnout, ale pokud budeme otevření i dalším rozměrům této informace, je zřejmé, že i věda má před sebou ještě spoustu věcí k objevení.
Tak či onak víme, že nejen Slunce a planety mají své elektromagnetické pole, ale má ho i každá bytost. Toto pole je výsledkem nejen fyzického projevu, ale také toho emočního a mentálního. Elektromagnetická pole spolu interagují instantně i způsobem, který pojmenováváme jako “velká vzdálenost”, v naší tak známé materiální úrovni.
Tudíž když sami začneme “být tou změnou, kterou chceme vidět vě světě”, začne to z nás doslova zářit na všechny strany. A ať už vědomě nebo podvědomě, to co z nás svítí zachytí a dekóduje každý mozek.
Život na této planetě je leckdy zdrojem intenzivních zkušeností a v tomto čase, kdy jsou nám prezentovány různé spouštěče strachu, není vždy lehké se soustředit na to co chceme tvořit. Říct, že “dostáváme přesně lekce, které potřebujeme”, může z určitého pohledu znít jako alibismus, ale když se na to podíváte důkladně, zjistíte, že vše má svůj důvod. Princip nezúčastněnosti není to stejné jako pasivita. Pokud s něčím co se děje nesouhlasíte a konáte podle toho, ujistěte se prosím, že vaše jednání opravdu není jen zamaskovanou podporou toho, co ze své reality chcete dostat pryč.
Jedna z lekcí, která je v tomto procesu nevyhnutelná, je uvědomění, že nemusíme nikoho o ničem přesvědčovat, ani ho nutit aby změnil(a) svůj život. Každý z nás je na své cestě a ti, kteří se rozhodnout změnit způsob, jakým prožívají realitu, k sobě najdou cestu. Bez výjimky. Někteří tomu říkají “zákon přitažlivosti” (law of attraction), naši předkové by řekli “vrána k vráně sedá” a když chcete znít opravdu chytře, můžete říct, že to je interakce elektromagnetických polí 
Mějte se skvěle!
Tomáš / Jankoš
Latest posts by Tomáš / Jankoš (see all)
- Umění neutrality - 19. December 2015
- Jak skupinové meditace mění svět - 30. October 2015
- Výhody meditace pro tělo, mysl a vztahy - 25. October 2015
Úžasný článek i videjko ♥
Díky Terko.)
Dakujem moc za preklad. Zboznujem Bashara.
Mám radost že máte radost!
Moc se mi líbí ten citát :
Vystav se svýmu nejhlubšímu strachu; potom ten strach ztratí sílu a obava z osvobození se scvrkne a zmizí. Jsi svobodný.
Kéž by to tak bylo a jak to udělat…znamená ho přijmout? Díky za odpovědˇ.
Alenko, děkuji za komentář i dotaz. Nevím jak by to vysvětlil Jim Morrison, ale pro mě to znamená více věcí – rozhodně strach přijmout, ale ne v tom smyslu “tak já to teda vydržím až do konce života”, ale spíš “hmm podívejme, plynou z toho zajímavé zkušenosti, tak tohle si ve svém životě vytvářím?”
Je to jako s filmem do kterého se člověk tak zahledí, až uvěří, že je v tom filmu. Když z toho poodstoupíme a umožníme si vstoupit do “módu nezaujatého pozorovatele”, obvykle se vynoří nejeden drahokam – totiž lekce a zkušenosti, které tím načerpáváme. Rozpouštění strachu je skutečně o tom přestat na něj reagovat tak jak jsme se to dlouho učili a vybudovat novou cestičku. Krása toho je, že ta cestička tu pak není jen pro nás, ale je dostupná pro všechny.
V návaznosti na Jimův citát jde taky o to, že strach může být definice sebe sama. Něco jako podvědomý program říkající “já jsem já jen když se bojím toho a toho”. Proto strach z osvobození – je to iluzivní obava, že když tento strach mít přestanu, ztratím něco ze sebe. Nic nemůže být dál od pravdy! Překonáním strachů se blížíme více tomu, kdo skutečně jsme. Stejně jako pozitivní emoce i ty negativní jsou nepřirozené – když si zkusíme pořád udržet jen jeden či druhý extrém tak to nejde. Naší přirozeností je neutralita, ale ne taková ta “nudná”, nýbrž ta, ze které člověk vidí všechny možnosti a může se mezi nimi volně pohybovat.