Neříkejme tomu ale lži, spíš přesvědčení. Skoro každý z nás má nějaká vnitřní přesvědčení, kterých je užitečné se zbavit. Proto se tento článek možná bude hodit spoustě lidí.

Většina z nás na této planetě má v sobě vrstvy a vrstvy a vrstvy naučených přesvědčení, která promítají ven. Tím významně utváří jak svou osobní, tak kolektivní realitu.

Spousta těchto přesvědčení ‘byla nainstalována’ před velice dlouhou dobou a díky nim je svět ve stavu, v jakém je. Proto vždy, když se nějakého takového programu zbavíme, otevíráme vrátka do nových úrovní života a rozšiřujeme vlastní možnosti toho, co můžeme v těle člověka zažít.

Tyto příběhy, programy a přesvědčení, jsou opravdu tím jediným co nás limituje. Tedy … dočasně limituje.

Vždy, když se zbavíme limitů, prospíváme sobě i všem. Z hlediska nelimitovaného vědomí je jejich ‘rozpuštění’ snadné:

Když je to tedy z hlediska nelimitovaného vědomí tak snadné, proč tak často máme obtíže se skutečně změnit? No jednoduše proto, že se ztotožňujeme se svou myslí a s tím, kým jsme se naučili být. Případně v sobě udržujeme přesvědčení, že zbavit se toho je těžké, nebo, že když se něčeho z toho zbavíme, přijdeme o kus sebe. Přitom nic nemůže být dál od pravdy!

„Dokonalosti není dosaženo tehdy, když už není co přidat, ale tehdy, když už nemůžete nic odebrat.“
~Antoine de Saint-Exupéry

Jedním dechem lze dodat, že si rádi necháváme své bolístky, dramata a výmluvy, protože máme (ne-až-tak-přirozený) strach z neznáma. A to ve finále znamená strach ze své vlastní esence.

Mít strach ze svého skutečného JÁ? To je na hlavu. A přece bych našel spoustu příkladů ve vlastním životě, kdy jsem to sám prožíval. A ano – i toto je program.

Program je zkrátka jen opakující se vzorec chování, automatizovaná reakce. My nejsme naše programy, my jsme programátoři.

Mít v sobě tato přesvědčení není ‘špatné’ nebo ‘dobré’ – je to prostě jen stav, který má své příčiny i důsledky. A je na každém, jak dlouho se rozhodne si kterákoliv tato přesvědčení ponechat a učit se z nich. Jedině až tento svůj stav nijak nesoudíme a se skutečnou zvědavostí a neutralitou prozkoumáme všechny jeho aspekty, vytvoříme prostor pro to, abychom se změnili.

A mimochodem, je rozdíl si jen říct: “jo jasně, tohle znám” oproti: “skutečně vidím celkový obraz? Nesekám se jen na nějakém detailu?”. Zkrátka jedna věc je použít vědění (lež #8) a jedna věc pak tu informací vzít hluboko do sebe a naplno ji použít na všech možných vrstvách sebe sama. Tak pojďme na to.

Lež #1: že jsme od sebe oddělení

Toto přesvědčení je založeno na mylné představě, že neexistuje jiná realita, než ta fyzická.

Naše mysl – kompjůtr, kterým duše zpracovává realitu a operuje s ní – nám momentálně díky stávajícím okolnostem dává iluzi, že vnější svět je oddělený od nás samých. Dává nám iluzi, že jsme oddělení od ostatních předmětů a bytostí. A proč?

Zaprvé proto, že to tak vypadá, a za druhé kvůli tomu, že nás to v naší kultuře naučili. Nevím co vám, ale mě ve škole nikdy neříkali, že všichni pocházíme z Jednoho Zdroje Vědomí a že všechny naše činy, všechny naše myšlenky, i všechny naše záměry, jsou zaznamenány a jsou nám zrcadleny v nejrůznějších formách. Ani mi něříkali nic o telepatii a nebo o tom, že jsou věci rychlejší než světlo. A nemluvili ani o tom, že všichni tvoříme jednu Bytost.

Samozřejmě, navenek to tak nevypadá.
Navenek se opravdu zdá, že jsme oddělení.
Navenek se taky zdá, že existují náhody.
A taky se zdá, že se před narozením a po smrti nic není.
A právě v tom všem je ten vtip.
Že se to tak jen zdá.
Je to jedna velká reality-show.

Žijeme v ‘uměle upravené’ realitě

V syntetické části materiálního světa v níž zrovna žijeme (no uznejte sami jestli se vám současný stav světa zdá přirozený), základy všeho NEjsou postaveny na tom, že jsme propojení s veškerým životem.

V této naší každodenní realitě se ve školách, v médiích, i v náboženských institucích vždy najdou nějací „oni“, kteří jsou nějakým způsobem „vadní“ a nějakým způsobem je potřeba je „opravit“.

Nebereme život jako jeden souvislý oceán složený z bilionů kapek, kde každá kapka je zároveň celým oceánem. Žijeme v mylné představě, že jednotlivé kapky jsou nejen oddělené, ale jsou i navzájem konkurencí jedna pro druhou a co se stane jedné, nemá vliv na ty ostatní.

A přesto, každý den stovky tisíc lidí po celém světě věnují úsilí tomu, aby obrátili toto paradigma. Nejsou to jen lidé, kteří poskytují vědecké důkazy o jemnějších dimenzích existence, o jejich obyvatelích i o tom, jak v tom všem figuruje lidstvo na planetě Zemi. Jsou to především ti z nás, kteří žijí ve Vědomí Jedno-Ty.

O naší vzájemné propojenosti věděly starobylé národy a kultury a ke stejným závěrům polehoučku docházejí i moderní vědní obory, kde pracují lidé s otevřenou myslí. Samozřejmě – stále to není dostatečně rozšířené téma (a detaily jsou mimo rámec tohoto článku). Ale důsledky toho, že existují podkladové vrstvy této fyzické reality a že na těchto vrstvách je všechno v permanentním spojení, se promítají (a budou promítat) do všeho co se nás týká – od stravy, přes medicínu, až po technologie.

Každý z nás je kapkou oceánu a každý z nás je zároveň celým oceánem.

Lež #2: že můžeme něco ‘vlastnit’

Toto je na první pohled možná zvláštní, ale když se na to podíváme do hloubky, spíš je zvláštní jak věříme tomu, že něco vůbec ‘vlastnit’ lze. Co tedy znamená něco ‘mít’?

Z následujícího textu možná budete mít dojem, že mám vysvětlovací nemoc, ale skutečně mi jde jen o zdůraznění toho, co je základem našeho počínání, které vidíme kolem sebe.

Jako lidi jsme vytvořili spoustu zákonů a podrobných definic, takže můžete dohledat, že něco ‘vlastnit’ znamená výhradní právo k užívání, měnění, zničení nebo opuštění věci. Jinak vlastnictví chápeme v souvislosti buď s hmotnými věcmi (dům, auto, telefon, pozemek, ale i umělecké dílo, vlastní tělo atd), nebo s něčím abstraktním (myšlenka, čas, charakterová vlastnost a podobně).

Pojďme ale o krok dál. Slovo výhradní znamená (uměle vytvořenou) záruku, že se to týká jen tohoto tzv. vlastníka. Záruku, že když by třeba náhodou někdo jiný chtěl s tou věcí něco dělat, tak s ním zákon může pěkně zatočit. Je to záruka založená na strachu. Na strachu z toho, že v případě nedodržení tohoto pravidla přijde někdo a použije různých prostředků (třeba i násilí), aby nás donutil to pravidlo dodržovat.
Energie většinové části zákoníků je postavená nejen na strachu, ale hlavně na předpokladu, že lidi jsou od přírody ‘zlí’, a proto je potřeba je krotit.

Zastavme se nad tím chvilku.

Máme tady: potřebu ovládat ostatní, naučený předsudek, strach a nějakou jakousi energii.

Je pravdou, že v genech obdržíme od našich předků (podle regionu a kultury) nějaké ty vstupní kódy do života. Část z toho je ale umělá – je to uměle vytvořený energetický otisk v naší DNA. Každý na této planetě totiž projde určitým stupněm ‘programování’, které je nechvalně známé jako manipulace mysli. Opakovaná slova a myšlenky se také v průběhu života vtisknou do naší DNA. Nesoustřeďme se teď na to, kdo všechno za tím je, ale spíš jaký to má reálný dopad na nás samotné.

V jádru – myslím v tom skutečném jádru – hajzlíci nejsme. Pokud tedy jádrem nepojmenováváte živočišné funkce našeho lidského tělesného hardware. Fyzické tělo je vytvořeno podle určitého schématu, ale skutečný tvůrce tohoto schématu je ten, kdo právě čte tyto řádky.

V jádru JSEM je živá, tvořivá a hravá Esence. Cílem je Cesta. Prostředkem je Expanze. Herním územím je planeta ZeMě i Vše Co Je.

Netvrdím, že jsme všichni svatoušci – každý si hrajeme s různými energiemi podle toho, co má zrovna pro naši cestu význam. Ale všechno to hajzlovství a vychcanost jsou také jen naučené vzorce. A taky způsob, jak sám sebe bránit před ‘zlým vnějším světem’. Tento svět je ale ‘zlý’, pouze pokud ho tak pojmenováváme a ‘energeticky krmíme’. Nic by nevzniklo bez naší vložené energie. Když se odstavíme od uvědomění, že jsme všichni Jeden, pak zapomeneme, že se bráníme jen stínům uvnitř nás samých.

Koukám, že jsem trochu odbočil od zákoníků. No každopádně, pointa toho byla, že je velký rozdíl, když své jednání a smýšlení zakládáme na strachu, nebo když ho zakládáme na lásce.

Takže to, že bychom se navzájem neokrádali, nezabíjeli, neznásilňovali, ani se nemlátili, by mohl být výsledek toho, že všichni jsme poznali sebe ve všem a vše v sobě. Navenek samozřejmě funguje, když někoho k něčemu donutíte zákonem nebo jinak, ale není to trvalé. Není to všeobjímající, protože se to snaží potlačit negativní programy uvnitř člověka, místo aby je vytáhlo na světlo a skutečně je transformovalo. Co se týče míst jako jsou věznice a jiná nápravná zařízení, je tam potřeba velmi vyspělých a láskyplných lidí. Ještě pořád před sebou máme kus cesty.

Když už jsme u toho donucování, nepřijde vám, že nás někdo (nebo něco) donutilo uvěřit tomu, že můžeme něco vlastnit? Jak dnes vnímáme vlastnictví?

S vlastnictvím se to dnes má tak, že spíš věci vlastní nás. Připoutáváme se k nim a necháme se jimi definovat.

Něco vlastnit v dnešním kontextu většinou znamená, že si připadáme tak nějak líp, když máme víc věcí, nebo když jsou novější atd. Příp. se pak s nimi můžeme někomu vychloubat a díky tomu se povyšovat a vytvářet tak další iluzi, že jsme někdo víc. Nebo používat různé tyhle zákony co jsme vymysleli, abychom vymáhali škodu a ještě více se materiálně obohatili atd. Taky se do toho promítá další přesvědčení, totiž že věříme tomu že musí být ‘něco za něco’. A když tomu věříme, tak se to samozřejmě projeví. A k tomuhle ztracení se v materiálním světě se uchylujeme vždy, když zapomeneme na to, kdo jsme.

Vezměte si třeba takovou půdu. Jak může někdo dojít a říct: tohle je moje půda? Chápu to v kontextu něčeho, co člověk vytvoří. Třeba postaví dům, tak řekne: to je můj dům. OK. Ale pořád je rozdíl mezi vyjádřením autorství a připoutáváním se (k něčemu dočasnému). Co se půdy týče, tu nevytvořil žádný člověk. Takže pokud ji člověk ‘zabere’ a chce si ji ‘udržet’, musí používat nějakou sílu, aby ji ‘nezabral’ někdo jiný. A už je jedno jestli ta síla je nějaký lidský zákon, nebo příp. vojenská síla. Uznání pramenící ze svobodné vůle je něco jiného, než vynucený požadavek.

Rozumím tomu, když jsme strážci a hospodáři půdy. Obděláváme ji a staráme se o ni. Ale jak ji můžeme ‘vlastnit’? Je to jen lidský pojem. V momentě kdy se sem narodíme, máme rovný přístup ke všemu, co planeta nabízí. Jak potom stát může chtít daň z nemovitosti, když ten stát prostě jen někdo vyhlásil na daném místě a silou a strachem se nás snaží přesvědčit že se mu máme podřídit? Jasně, nabízí nám nějaké ty jakože-jistoty, jako zdravotní péči a finanční zabezpečení v důchodě. Ehm… Ale je taky užitečné se podívat na to, kolik z těch nařízení podněcuje strach a kolik lásku.

Natolik se umíme připoutat k majetku a vnějším věcem, že se úplně zapomeneme dívat dovnitř sebe. Vše co tu ‘máme’, je jen dočasné. Oblečení, auto, dům a dokonce i to tělo. ‘Vlastnictví’ je těžkopádné a limitující. Až odsud odejdeme, nic fyzického si s sebou brát nebudeme.

Lež #3: že není dostatek zdrojů a že musíme bojovat o přežití

Toto přesvědčení nám zabraňuje volně sdílet to co ‘máme’. A navíc – je to přesvědčení vybudované na jiném přesvědčení, totiž že vůbec něco ‘mít’ lze.

Pokud se to bude zdát komplikované, nezoufejte – umí se to začmodrchat ještě víc. Naštěstí ale jen z úrovně mysli.

Jsme vedeni k tomu, že ostatní lidé jsou naše ‘konkurence’, že musíme mít ostré lokty a že musíme bojovat o své přežití v tomto ‘nepřátelském’ světě. Že bychom se neměli dělit s ‘cizími’. A taky, že bychom měli hromadit majetky, abychom se v budoucnu měli lépe a byli ‘zabezpečení’. Tohle všechno opět jen využívá strachu a znalosti pochodů lidské mysli, která má holt ráda pevnou půdu pod nohama a systém, o který se může opřít. Představa, že nic není jisté, totiž občas bývá děsivá, obzvlášť pokud opěrné body hledáme pořád venku, mimo sebe.

Země nás miluje a má dostatek zdrojů pro všechny. Většina světa, ve kterém teď žijeme, nás ale přesvědčuje o tom, že to tak není. Svým strachem a bojem to jen přiživujeme. A přitom ani není potřeba, abychom se se svými potřebami nějak uskromnili. Stačí brát jen tolik, kolik potřebujeme. Často si totiž bereme víc než potřebujeme – no a pak s tím přebytkem máme leda další starosti. Je to trochu opak lehkosti a jednoduchosti. Vychází to z nedůvěry, že Vesmír se o nás postará. A taky z nedůvěry, že přítomný okamžik nám přináší přesně to co potřebujeme. Z nedůvěry, že my sami jsme těmi, kdo to celé orchestruje.

Pokud bychom se soustředili na to co máme a byli za to vděční, místo abychom neustále hledali, čím se ještě obohatit, zjistili bychom, že je tu hojnost pro všechny. Samozřejmě, pořád máme i dost těch méně pozitivních zkušeností – například hladovějící nebo jinak strádající lidé….

Z pohledu lidské mysli je to nejspíš smutné – a z pohledu z jemnější perspektivy asi něco jako: hmm… asi to ještě úplně nepobíráte, o co tady jde?

Lež #4: že si musíme zasloužit uznání a že něco máme dělat, abychom si zasloužili žít

Už je to nějakou dobu, co zde byl zaveden finanční systém, a tak to vypadá jako jediná možnost. Tedy, od narození jsme v tom zapletení – dostaneme rodný list, staneme se komoditou nějakého státu a abychom se mohli mít ‘lépe’, máme se do toho zaplést ještě víc – vystudovat s co nejlepším titulem, najít si co nejlépe placené místo a stát se někým ‘hodnotným’. Celé to tedy staví na plíživé sugesci, že snad někdo může být bez hodnoty, nebo vůbec že někdo/něco může mít větší či menší hodnotu.

MY SAMI JSME TA NEJVĚTŠÍ HODNOTA.

Jednoduše.

Taky jsme tady úspěšně ukotvili informaci, že kdo nepracuje (příp. není jiným způsobem ‘produktivní’), tady nemá co dělat, nebo si nezaslouží žít, protože je to jakýsi příživník atd. Příroda taky nikomu nic neplatí – a přece žije. Půda neplatí slunci za světlo a teplo, ani neplatí mrakům za déšť. Žádné zvíře ani rostlina nemusí pracovat od 8 do 4, aby přežili, nebo aby se na ně ostatní dívali jako na někoho ‘hodnotného’.

Lidé, kteří v tomto systému žijí v hojnosti, aniž by museli vyvíjet nějakou výraznou námahu, na jednu stranu spoustu ostatních štvou, na druhou stranu tím jen ukazují, že ostatní se (mnohdy) dřou zbytečně. Ukazují, že ostatní jsou natolik zapojení v téhle umělé struktuře, že se vůbec nedívají okolo sebe, a hlavně – dovnitř sebe.

Když jednáme způsobem kdy si chceme zajistit větší uznání, jen tím vyjadřujeme, že uvnitř sebe věříme tomu, že toto ‘uznání’ nemáme. Všichni máme nevyčíslitelnou hodnotu už jen tím, že JSME. Pokud jste to v sobě ještě netransformovali, prosím, buďte té lásky.

Lež #5: že si lásku musíme zasloužit a že je někde mimo nás

Velmi často kolem sebe vidím lidi, kteří hledají někoho aby jim potvrdil, že jsou milovaní. Vysněného partnera/partnerku. Existuje přesvědčení, že když jsme ‘sami’, tak jsme nějak méně cenní – nebo neúplní – nebo nedokonalí.

Nikdo není více nebo méně hodnotný. Všichni jsme součástmi jedné existence. My sami jsme ten největší Zdroj Lásky. Samozřejmě, můžeme se pokusit najít lásku venku, mimo sebe, a do určité míry se nám to bude dařit, ale nikdy to nebude trvalé a všeobjímající, jako to, co máme uvnitř – pod vrstvami všech těch ‘nejsem si jistý’ a ‘nejde to’. Láska není něco co si musíme zasloužit. Není to ani něco romantického nebo naivního. Láska prostě JE. To jen my a naše mysl jsme mistry ve vytváření iluzí, že nás nikdo nemiluje, nebo že dokonce ani nemilujeme sami sebe.

Lež #6: že existuje vyšší autorita

Toto opět staví na iluzi, že někdo je ‘důležitější’ nebo ‘lepší’ než někdo jiný. Ať už jde o školství, církev, média, politiky, vojenskou sílu, naše Vyšší Já, tzv. mimozemšťany nebo dokonce Zdroj/Boha, nikdo není autorita nad nikým jiným. Všechny stávající hierarchie jsou uměle vytvořené struktury a jsme to my, kdo jim dělá tu službu, že věří v jejich existenci a tak je podporujeme. Ano, jsou tu už dlouho, ale hodí se nezapomínat (nebo spíš znovunalézt), že my jsme tvořivé a nelimitované vědomí. Resp. limity si vytváříme sami – spousta věznic je dnes především nefyzických – uvnitř mysli. Nikdo není nad nikým autorita.

Jak by to vypadalo třeba v těle, kdyby plíce chtěly dominanci nad žaludkem? Jsou součástmi stejného organismu – nedává smysl že by se navzájem měly ničit, nebo jeden druhého ‘ovládat’.

Kdo se nadřazuje, věří iluzi, že lze být nadřazený a sám má taky strach z nějaké vyšší autority. Ten kdo se podřizuje, většinou odevzdává svojí vlastní sílu.

Celé je to o tom, kolik toho vidíme. Když se ztratíme v uličkách města, můžeme reagovat jen na to, co je v naší bezprostřední blízkosti. Když ale vystoupáme na nějakou vysokou budovu, nejen že vidíme kde jsme a jak se dostat kam potřebujeme, ale můžeme taky navést ostatní, kteří bloudí dole. Jakmile se napojíme sami na sebe, ihned víme, co je pro nás nejužitečnější.

Když jsme spojení s naším vnitřním vedením, nepotřebujeme nikoho, kdo by nám kázal, ani nepotřebujeme nikoho, kdo by nás dovedl k vyššímu vědomí či osvícení. Může snad někdo za nás lépe vědět co dělat, než my sami?

Lež #7: že jsme důležití nebo nedůležití

Pojmenovat někoho jako důležitého a někoho jako nedůležitého je výsledek víry v přesvědčení, že někdo může mít jinou hodnotu než někdo jiný. Škatulkujeme lidi v celé škále od užitečných až po naprosto nepoužitelné. Posuňme se ale ještě dál – jak chcete stanovit hodnotu, když všechno je Vědomí? Když všechno je součást nás samých? Na nějakou dobu je zábavné se ztratit ve všech těch číslech, počtech a strukturách, ale dřív nebo později každého přestane bavit hrát si s něčím co je uměle vytvořené. Dřív nebo později se každý začne posouvat k více organické zkušenosti a prozkoumávání dalších vrstev života. Považovat se za (ne)důležitého, je jen dalším nálepkováním a dalším limitujícím sebe-definováním.

Lež #8: že něco víme a že něco vědět musíme

Kolikrát v životě jste si mysleli, že máte o něčem jasno, a pak se ukázalo, že to je úplně jinak? Naše mysl má potřebu mít pevnou půdu pod nohama a něco, o co by se mohla opřít. Potřebuje mít nějaké jistoty a něco, na co by se mohla spolehnout. Něco, o čem by mohla smýšlet, že to je stabilní a trvalé a v čem získá pocit bezpečí. Vědomí toho, že vše se neustále mění, může být na jednu stranu frustrující, ale na druhou stranu taky velice osvobozující. Věděli jste, že v průběhu posledního století byly naměřené taky různé hodnoty rychlosti světla? Ano, i rychlost světla se mění! Jenže někteří vědci pak raději zkrátí (nebo prodlouží) jednotku jednoho metru, než aby bylo ohroženo to, čemu se naučili věřit.

Je rozdíl mezi znalostmi a poznáním. Znalosti umějí být jako zaseklá gramofonová deska. Jednou je načteme, a pak pouštíme pořád dokola. Naproti tomu poznání je jako přičichnutí ke květině. Stane se to jednou, zanechá to stopu, ale prostě pokračuje dál. Jde přičichnout k jiné květině a neočekává, že bude vonět stejně. Nesnaží se ji změnit, pokud květina nezapadá do nějakých naučených představ. Poznání je zkrátka otevřeným vnímáním skutečnosti v takové podobě, v jaké přichází.

Když říkáme, že něco víme, omezujeme tím svou vnímavost vůči všemu, co nezapadá do tohoto ‘vědění’. To neznamená, že máme zahodit vše co jsme poznali a co jsme se naučili. To znamená, že máme být připravení to udělat. Nepřipoutávat se k vědomostem.

Lež #9: že nejsme volní

Svět je ve velice zmateném stavu. Jsou tu vrstvy a vrstvy přesvědčení a někdy vůbec není snadné se dostat k jádru. Když se začneme vším tím děním zaobírat, mohli bychom dojít k informaci, že nejsme volní. Že jsme otroky systému. Že jsou tu nějací mocnáři, kteří tahají za nitky světového dění a pomocí iluze, manipulace, technologií i násilí nutí ostatní, aby skákali, jak oni pískají.

Dovolte mi, abych Vám připomenul, že nic se neděje bez našeho vlastního souhlasu – ať už na úrovni mysli, nebo duše. Vždy, když říkáme (nebo si jen myslíme), že jsou tu nějací lidé (příp. jiní tvorové), kteří nás ovládají, jen tím zase odevzdáváme svou sílu pryč.

Ano – jsou tu tajné skupiny, které se snaží o globální nadvládu. A ano, jsou tu i skupiny, které již dlouhá tisíciletí usilovně pracují na tom, aby zde obnovily rovnováhu a vědomí JednoTy. To jsou i ti z nás, kteří si ještě zcela nevzpomněli.

Jsme nelimitované vědomí a je naším neodcizitelným právem, abychom svobodně mohli tvořit a žít, když přitom neubližujeme druhým. Představa, že nejsme volní abychom to mohli udělat, je jen dalším omezujícím programem.

Lež #10: že nás bude nějaká síla soudit za to jak se chováme

Po celé věky některé systémy víry roznášejí informaci, že až zemřeme, budeme souzení za naše hříchy a za všechno špatné i dobré co jsme kdy provedli. A že když jsme nebyli ‘dost dobří’, tak že půjdeme do pekla, nebo na jiné místo kde nás čeká věčné utrpení. Na jednu stranu to možná je dobrá páka, abychom se nechovali jak hovada, na druhou stranu to ale zase celé staví na strachu, místo na poznání a pochopení.

Z vyšších sfér k nám proniká obrovská láska a obdiv za vše, čím v životě v této fyzické realitě procházíme. Nebudeme souzení za nic z toho co jsme provedli. Jen na to nahlédneme a prožijeme to celé znovu, z pohledu nás samých i z pohledu všech, kterých se to týkalo. Pro mě osobně tohle je dostatečný argument pro to, abych v lidech kolem sebe vyvolával nejen lásku, ale hlavně vzpomenutí se na svou pravou podstatu. Což, nutno dodat, není vždy provázeno láskyplnými reakcemi

Ale nelimituju se ani tím, že jsem to poznal. Pozitivně se nechovám proto, že bych očekával v budoucnu nějakou odměnu. Chovám se tak jednoduše proto, že je to příjemné v ten daný moment.

Lež #11: že jsme ti, kým jsme byli včera nebo jindy v minulosti

Kolem tohoto přesvědčení vzniká velká spousta utrpení a pocitů provinilosti. Ztotožňujeme se s naším fyzickým tělem a s příběhy, které jsme za tento život přijali za své. Žijeme v těchto tělech a vždy, když se podíváme do zrcadla, to vypadá, že jsme to pořád my – ti, kým jsme byli včera. Na základě toho, co o sobě ‘víme’, bereme své dočasné vlastnosti jako trvalé a říkáme, že s nimi nelze nic dělat. Jsme plní sebedefinic a pojmenování, kterých se držíme jen abychom nebyli vystavení strachu z neznáma.

Máme ale spoustu protiargumentů – na fyzické úrovni třeba ten, že buňky našeho těla se den za dnem střídají a mění. Po nějaké době jsme tedy v úplně jiném, novém těle, než jsme byli předtím. Na metafyzické úrovni je pak argument, že naši realitu střídáme miliardakrát za vteřinu. Že procházíme jednotlivými snímky našeho života a že každé TEĎ je nový okamžik, nová realita. To, že vše vnímáme návazně, v lineárním čase, to je jen způsob, jakým naše mysl zpracovává realitu.

Když věříme tomu, že jsme pořád těmi, kým jsme byli někdy v minulosti, tak jen opakujeme scénáře, které se nám v minulosti děly. Zprvu se to zdá nepřirozené a někdo to zcela jistě pojmenuje jako nezodpovědné, ale nemusíme dělat to stejné, co jsme dělali včera. Nemusíme opakovat vzorce, programy, ani rutiny, pokud necítíme, že je to v zájmu našeho nejvyššího rozvoje. Nemusíme se cítit provinile za to, když se nechováme podle očekávání našeho okolí. Každé TEĎ je nová realita a my jsme svobodná tvořivá síla a jsme to jen my, kdo (ne)ohraničuje svou (ne)svobodu.

Lež #12: že je třeba zažít bolest a že život nemůže být lehký

Mnoho z nás věří tomu, že za všechno ‘zlé’ přijde něco ‘dobré’ – a naopak. Zažil jsem spoustu lidí, kteří měli strach projevit radost, aby se ta radost nějak nepokazila. Aby nepřišlo něco ‘neradostného’. Mno, platí zde to co jinde – že když tomu silně věříme (aniž bychom si toho třeba i byli vědomí), tak to tvoříme. A pak dostaneme důkaz. Fyzická realita je hřiště, které podléhá jemnějším sférám. To znamená, že prvně se to vytvoří na nehmotné úrovni (prostřednictvím myšlenky) a pak se to projeví ve hmotném světě.

Ruku v ruce to jde s přesvědčením, že abychom rostli a dosáhli poznání, je třeba zažít nějakou bolest. Jak je libo – pokud vám to funguje, nikdo vás za to nesoudí. Bolest ale není nezbytná. Prostě na ni jen nejlíp slyšíme. Když stokrát řeknete malému dítěti, aby nesahalo na hrnec s vařící vodou, má to mnohem menší účinek, než když se dítě popálí a zapamatuje si to na základě vlastní zkušenosti. Nicméně, každý používáme prostředky, které jsou nejlépe uzpůsobené pro naši cestu.

A teď přihodím slovo do pranice. Mnoho lidí mluví o karmě. O zákonu příčiny a důsledku. Nějakým způsobem to asi vnímáme všichni – ať už proto, že jsme to dostali do vínku, nebo proto, že nás to někdo naučil. Máme taky možnost pozorovat, že akce opravdu vyvolá reakci. Závěrečná myšlenka: ani karma není neměnná. Je to zrcadlení našeho přesvědčení, že musí být něco za něco. To my jsme tvůrce a stejně jako jsme to stvořili, to můžeme i rozpustit.

Život může být lehký, radostný a nádherný – a ani přitom není potřeba prožívat bolest. Jakmile v sobě rozpustíme i tento program (přesvědčení, že bolest musíme zažívat nebo způsobovat), prokážeme velkou službu nejen sobě, ale i celku.

Co říci závěrem? Děkuji za přečtení a děkuji, že jsi tou úžasnou bytostí.

Jedeme v tom všichni spolu.

The post 12 lží, kterým věříme appeared first on Jedno.Duchost.cz.

Pokud bychom věřili učebnicím historie, dalo by se říct, že lovení zvířat patří k lidské rase od samého počátku. Oficiální verze historie naší lidské rodiny totiž většinou nebere v potaz období starší než asi 6000 let, kdy údajně vše započalo v Sumeru. Od té doby jsme se naučili obdělávat půdu a řadu dalších věcí, které nám měly zpohodlnit život. O civilizacích, které tu pobývaly dříve, se ale zatím tolik neví a nemluví, a tudíž není lehké vytvořit si jasný obraz o tom, zda to tu v souvislosti s “přirozeností lovu” někdy mohlo vypadat jinak.

Říkáme, že lovení je v přírodě zcela běžné, ale při tomto tvrzení už nebereme v potaz, jakou roli mělo na vývoj jednotlivých živočišných druhů také kolektivní vědomí lidstva. Když se podíváme do těchto posledních “oficiálních” 6000 let, nenajdeme jediný den bez ozbrojeného konfliktu. Co asi proudí do nefyzických částí reality, když v té fyzické je většina lidí ve stavu boje o přežití, potřeby se chránit před vnějším světem a touhy po moci nad ostatními? Jaký to asi má vliv na ostatní život? … ano, jsme spolutvůrci reality mnohem větším dílem, než si často uvědomujeme.

Byl jsem upozorněn na obsah přednášky Michaely Fialové na Mendelově univerzite v Brně s podtitulem:
Lov – nástroj ochrany ohrožených druhů zvířat
Lov – nezbytná součást hospodaření s přírodními zdroji
Lov – společenská událost
Lov – zdroj kvalitních potravin pro člověka
Lov – součást rodinného života

…a jelikož jde o záležitost, která vyvolává spoustu rozporuplných názorů a jelikož bydlím s myslivcem a jelikož jsem součástí tohoto světa, mám k tomu co říct. Pojďme se na to podívat v kontextu “většího obrázku”. Podám to tak jednoduše a srozumitelně jak to jen půjde, ale je třeba vzít v potaz spoustu dílků skládačky.

Pro ty z vás, kteří Michaelu neznají – je to nájemná lovkyně, která jezdí mj. do Afriky a na zakázku střílí zvířata na přání zadavatelů. Možná jste slyšeli i o jiné takovéto lovkyni jménem Kendall Jones, která má svůj pořad v TV, kanál na Youtube a také vyvolává rozporuplné reakce.

Jak vidíte, padají zde konkrétní jména což většinou nemám ve zvyku (my lidé máme v takových případech tendenci víc řešit konkrétní osobu, než o co ve skutečnosti jde) – proto dřív než se unáhlíte ve svých závěrech, dočtěte to prosím do konce.

Michaela uvádí pozitiva lovu:

• lovení určitých druhů zvířat pomáhá chránit jiné druhy
• lov má pozitivní dopad na zemědělství
• maso z volně žijících zvířat je zdravější než maso ze supermarketu
• většinu masa které získají z ulovených zvířat, rozdávají místním
• lov je jejím smyslem života už od malička

Co je této dívce ale vytýkáno ze všech stran, je způsob jakým se prezentuje. Nechá se fotit s mrtvými zvířaty a má přitom úsměv od ucha k uchu, nebo se u toho líbá se svým (asi) přítelem a tyto fotky následně umisťuje na svoji Facebookovou stránku. Něco obdobného dělá i Kendall Jones.

Konzumace masa a zdraví planety

Pokud se o stravu zajímáte v širším kontextu, jistě jste obeznámení s tím, jak negativní dopad má celosvětová konzumace masa na zdraví planety. Abychom uspokojovali navyšující se poptávku po mase a mohli vykrmovat zvířata, která pak ve formě úhledných balíčků masa končí na pultech regálů, musíme každý rok zvětšovat plochu, ze které mohou být krmena. Proto každý den kácíme obrovské plochy lesů a pralesů, abychom tam mohli pěstovat obiloviny či sóju určené pro výkrm, příp. plantáže palem pro získávání palmového oleje. U nás se něco obdobného děje s řepkou.

Dochází tím ke ztrátě rozmanitosti živočišných i rostlinných druhů, úbytku rostlin a stromů, které nám produkují kyslík a také ke geologickým změnám. Řeky totiž pak bez stromů a jejich kořenů nemají zpevněné břehy, vylévají se, a to má opět negativní dopad na živočišné druhy žijící v daných oblastech. A nejen tam, samozřejmě – nezapomeňme, že jsme propojení víc, než oko může vidět.

Je také zřejmé, že maso z ulovených zvířat by samo o sobě nepokrylo dnešní poptávku. Jinak ale můžeme celkem spolehlivě předpokládat, že je zdravější než to ze supermarketů, které je většinou napuštěné vodou (pro větší objem) a vylepšené (nejen) antibiotiky. A to ani nezmiňuju otřesné životní podmínky zvířat ve velkochovech… Z druhé strany ovšem nelze odhadnout, co může mít lovení různých (zvlášť těch ohrožených) druhů na svědomí a jak skrz cestičky života může změnit celou řadu dalších věcí, které teď neumíme domyslet.

Ekonomický aspekt

K nalezení jsou také informace, že kontrolovaný lov má pozitivní dopady na ekonomiku dotyčných států. Především proto, že soukromí vlastníci na své půdě chovají tato lovná zvířata a lovci, kteří pak platí aby je mohli lovit, vlastně podporují ekonomiku dané země. Nehledě na to, že různá safari pak také přitahují více turistů. Takže tím, že jsou místní lidé finančně motivováni takováto zvířata chovat, pomáhají udržovat jejich populaci účinněji, než kdyby jen nezaujatě nechali lovce pytlačit.

Samozřejmě už je na diskuzi, jestli by chov zvířat neměl být spíš otázkou morálky a vědomí sounáležitosti, než vidinou zisku. Pokud to ale napomůže k zachování rovnováhy a rozmanitosti, OK. Další otázkou pak je, nakolik morální je chovat zvířata pouze za účelem jejich odstřelu a lovecké zábavy – tím se to dostává na podobnou úroveň, jako velkochovy.

Pokud se ale na celou věc podíváme z ještě vyšší perspektivy, je zajímavé zvážit, co vlastně představuje finanční systém a kdo tahá za jeho nitky. Nakolik je stávající finanční systém “spravedlivý” a ku prospěchu celku. Vzhledem k tomu, že jsou všechny státy světa zadlužené až po uši a že centrální bankovní systém je de facto soukromou institucí, tu ovšem pár věcí “nehraje”. Toto téma ovšem poněkud přesahuje rámec tohoto článku, a tak bych to nechal na jindy…

Myslivost u nás

Vzhledem k tomu, že bydlím s myslivcem, můžu podat ještě nějaké další informace ohledně situace u nás. Podám to tak, jak tomu rozumím, tak mě v případě nesrovnalostí opravte/doplňte.

Kdo by to byl řek, zase jsou v tom zapletené lidské zákony.

Zvířata žijící na území nějakého státu jsou brána jako majetek tohoto státu, ale zodpovědnost za ni mají myslivci. Pokud určitý druh zvířete nemá přirozeného predátora (např. medvěda) a napáchá škody zemědělcům, myslivci jim musejí zaplatit vzniklou škodu. Pokud ale někdo chce zvíře odstřelit, musí nejdřív získat povolení na odstřel, protože jen tak lovit majetek státu je nelegální.

Zvířata se samozřejmě nejprve spočítají v jednotlivých oblastech, počty se oznámí a následně se (ne)vydávají povolení k odstřelu. Pokud jsou ale v nějakém regionu např. přemnožená prasata a dělají škody zemědělcům, povolení k odstřelu dvou prasat toho příliš nezachrání, jak říkají myslivci.

Jiný příklad: bylo mi řečeno, že ve slovenských Nízkých Tatrách jsou přemnožení medvědi. Ti se potulují po okolí, páchají různé škody a nezřídka se stane, že zavítají i do místních ghett, kde odnášejí malé děti a pak se na nich nakrmí. Ne, toto opravdu není vtip a místní lidé zuří a chtějí tyto medvědy odstřelovat. Jenže medvěd je chráněné zvíře, tudíž ho odstřelovat nelze. I přesto se ale každý rok na Slovensku vydávají výjimky na odstřel určitého množství medvědů pod záminkou regulačního/ochranného lovu. Na místě je také podotknout, že informace o škodách způsobených medvědy nejsou vždy podložené a proto vůči těmto regulačním lovům ochranáři často podávají žaloby. Vzhledem k pravidlům se také většinou povede zabít mnohem méně medvědů, než na kolik je vydáno povolení.

Perspektiva vyššího vědomí

I přesto, že lidé jako Michaela Fialová nebo Kendall Jones argumentují, že jejich činnost je pro dobro celku, ze způsobu jejich prezentace je zřejmé, že jde i o jiné věci. Možná mají potřebu dokazovat si svou sílu? Možná nebyly vychovávány v láskyplném prostředí? Možná nerozumí podkladové vrstvě, díky které jsme všichni stvořeni? Možná je to jen jejich ego, které odmítá připustit, že by se mohlo mýlit?

Ať tak či onak, doporučuju nevytvářet další předsudky, ani násilí. Každý z nás je na různém stupni poznání a tím, že budeme odsuzovat ty kteří jsou jinde než my, prospějeme maximálně tak svému egu.  Na internetu najdeme spoustu nadávek a nenávistných komentářů ze strany zastánců i odpůrců (nejen) těchto lovkyň. Často bez jakékoli snahy o vzájemné porozumění, nebo snahy přehodnotit svůj vlastní názor a najít konstruktivní řešení. Je fakt, že takovéto drama na jednu stranu není nezbytné, ale na druhou stranu pomůže na celou záležitost upozornit.

Existuje spousta věcí, které může Michela, Kendall i kdokoli z nás dělat pro skutečnou podporu celku:

• stát se vědomým spotřebitelem a nekupovat nic, co podporuje odlesňování, ničení oceánů, ničení biodiverzity a co nutí lidi a děti pracovat v nelidských podmínkách (=používejte své peníze jako volební prostředek)
• omezit nebo úplně vypustit konzumaci masa a mléčných výrobků z velkochovů
• podporovat lokální zemědělství
• jednat z lásky a ne ze strachu
• rozšiřovat prospěšné informace
• rozšiřovat své vlastní Vědomí a porozumění
• sázet stromy
• a spousta dalších…

Honit si ego a vymlouvat se na dobro celku je zkrátka jen další hra mysli. Možná není vždy lehké se dostat nad svůj vlastní fyzický aspekt, ale prozření, které následuje, je jedním z hlavních důvodů proč tu všichni jsme. Oddělenost je jen iluze.

Mohl bych tu argumentovat dál tím, jak NEjsme fyziologicky uzpůsobení na lov, ani na konzumaci masa, ale to už jsou jen další slovíčka, záminky pro hádky atd, takže se do toho pouštět nebudu.

Nemůžeme přímo změnit nic vnějšího, ale můžeme změnit sebe uvnitř. Změní se pak vše co děláme a právě tím pak změníme svět. Být ortodoxním veganem a nadávat všem masojedlíkům je stejně povrchní a neprozřetelné jako být masojedlíkem a vysmívat se veganům s argumentem, že jsme páni tvorstva a bez masa bychom byli hloupí a nepřežili.

Nejsme hloupí kvůli tomu co jíme, ale kvůli tomu, jaká přesvědčení kolem toho vytváříme.

Všichni jsme napojení na stejný Zdroj. A můžeme se ho snažit sebevíc ututlat a najít uspokojení ve hmotném světě, ale tohoto spojení se nikdy nezbavíme. A dřív nebo později ho znova všichni plně pochopíme.

Než to zakončím, mám pro vás nevšední představu: svět, kde všichni žijí vedle sebe harmonicky. Kde můžete jít do lesa, strávit tam celou noc a beze strachu interagovat s jakýmkoli zvířetem. Naplno cítit vzájemné propojení. Kde vás ani ten komár neštípne. Kde rostliny, zvířata i lidé, jsou na stejné úrovni. To ostatně jsme tak jako tak – to jen my lidi tohle většinou neradi slyšíme, protože si rádi myslíme, že jsme nadřazená forma. Jak byste se cítili, kdybyste o svém kamarádovi říkali, že se o něj staráte jen proto, abyste ho mohli zabít a sníst? Nebo si z jeho kůže udělat kabát? Nebo si jeho hlavu pověsit na zeď?

Velký podíl má na tom všem i způsob jakým jsme “naprogramováni” – vemte si, s jakou samozřejmostí zabíjíme každý den v gigantických počtech prasata, krávy a drůběž, ale když se doslechneme o násilných rituálech některých skupin nebo o tom, že někdo jí psy, začneme horlivě poučovat o nehumánnosti takového aktu. Zapomínáme přitom, že nejúčinnější je začít od sebe. Dokonce i Kendall má psa, na kterého by asi nedala dopustit.

Raději než mentalitu typu “kdo je víc a kdo vládne komu”, pojďme spíš vybudovat kulturu porozumění a vzájemné podpory. My lidi před sebou máme ještě kus cesty.

Zdroje

Na závěr přihodím info o činnosti organizace PROJEKT GREEN LIFE – OS Prales dětem:

INICIATIVA PROTI PROPAGACI ZABÍJENÍ ZVÍŘAT KVŮLI LIDSKÉMU POTĚŠENÍ A PRO LÁSKU A RESPEKT K VŠEM ŽIVÝM BYTOSTEM
https://www.facebook.com/events/1076519982364105/

Další zdroje:

Facebooková stránka Michaely Fialové
https://www.facebook.com/pages/Michaelkas-hunting/1435450223341188

http://www.myslivost.cz/Casopis-Myslivost/Myslivost/2014/Leden—2014/Zachrana-ohrozenych-druhu-africke-zvere-jejich-lov

http://euro.e15.cz/archiv/lov-je-klicem-k-zachrane-1008146

http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/309181-zabijak-v-sukni-mlada-ceska-provokuje-snimky-s-ulovenou-zveri/

http://www.litomericko.severoceskydenik.cz/aktuality/bojuji-proti-brutalni-nevzdelanosti-rika-lovkyne-michaela-fialova.html

http://www.reflex.cz/clanek/zajimavosti/62765/ceska-sexy-lovkyne-vyvolala-bouri-odporu-kvuli-strileni-zvirat-v-africe.html

Video v angličtině – A Response To Kendall Jones – The Truth About Hunting

The post Lov zvířat, ochrana a ego appeared first on Jedno.Duchost.cz.

Publikováno 6. 6. 2014
Aktualizace 30. 3. 2015

V rámci jasné komunikace přejdu rovnou k věci. Hlavním záměrem tohohle webu je podpořit právě probíhající změny na Zemi ( ZeMěZměny … ? ) a posunout nás blíž k ideálnímu světu, kde jsou prostě všichni – v pohodě. Ne proto, že jim to někdo vnucuje, ale proto, že je mír uvnitř jich samých. Pochopení principu JednoTy a jeho uplatnění v každodenním životě. Jsme Tvůrci.

Byli jsme vystavení několika tisícům let zkresleného vnímání reality. Důsledky tohoto “uměle vloženého Matrixu” můžeme pozorovat všude v naší kultuře. Kromě ničení sebe i planety, je to kupříkladu posedlost materiálním světem a všeho co s tím v této době souvisí, místo propojenosti s Celkem a vědomí sounáležitosti. Často ale nevidíme původ peněz a co vše se s nimi děje a jak to nepříznivě ovlivňuje život každého z nás.

A že to není ku prospěchu Celku.

A tedy ani nás.

A ani Gaii – Země. ZeMě. Jsme Z Ní. Jak Ti to Zní?

Tato umělá bublina přesvědčení o oddělenosti je ale čím dál slabší a čím více ukotvíme energii rovnováhy uvnitř nás samých, tím dřív splaskne úplně.

To co se právě odehrává ve vnějším i vnitřním světě dává najevo, že stejným směrem už nelze jít a je třeba se podívat na všechny “podkladové vrstvy”. A na jejich základě potom jednat v souznění se Životem, protože i my jsme Život.

Ano, obnáší to určitý kus práce a zdaleka ne vždy přitom budeme ve své “komfortní zóně”. Ve finále ovšem pocítíme něco, co jsme do té doby cítit nemohli – právě proto, že jsme to blokovali na jedné z “podkladových vrstev”.

“Pravda tě sice osvobodí, ale nejdřív tě pěkně nakrkne.”
~Gloria Steinem

Ačkoli je to globální proces, probíhá na individuální úrovni.

Takový ideální svět není utopií v tom vzdáleném slova smyslu, jak to známe z knih a filmů. Je vědomým posunem, nazvěme to třeba – na další stupeň evoluce. Jsme tu všichni z významnějších důvodů, než se na první pohled zdá.

I když nebudeme úplně chtít, budeme také konfrontování s tím co je disharmonizující, jak na globální, tak na individuální úrovni. A to do té doby, než posuneme své Vědomí do stavu, kde již nepotřebujeme takovou zkušenost. Celý tento proces má několik součástí a některé lze převést do slov.

Obnovení vlastní síly a zodpovědnosti

Často nám někdo tvrdí, že nejsme dost dobří, nebo že na jednom člověku nezáleží. Že jeden člověk nic neovlivní. To je energie, která náleží starému myšlení. Myšlení, které tvrdí, že jsme oddělení nejen od sebe navzájem, ale i od zvířat, rostlin, nebo této planety.

Když se podíváme nejen na moderní vědy – např. na kvantovou fyziku, kde se protínají výsledky pozorování s některými duchovními poznatky – ale především sami do sebe, tak zjistíme, že oddělenost je opravdu jen iluze. Že na určitých úrovních – lidským zrakem neviditelných – jsme se nikdy zcela neoddělili. Jsme tedy ovlivňováni nejen vším, co se děje tady na Zemi, ale vším, co se děje všude ve Vesmíru.

Zvu Vás k podrobnému průzkumu nejen tohoto webu, ale především vlastního nitra. Detailněji naši propojenost ale rozeberu jindy.

Svou sílu dáváme pryč vždy, když smýšlíme stylem, že jsme oběti. Oběti čehokoli – šikany, rasismu, vlády zkorumpovaných politiků, pracovních či jiných termínů nebo vůbec finančního systému.

Způsob, jakým smýšlíme o sobě a o světě, je způsob, kterým to či ono stále podporujeme. Když si myslíme, že jsme oběti, budeme dále tvořit stejnou energii, která nás nepustí dál. Budeme dále vidět věci, které nám to budou potvrzovat.

Po čas našeho pobytu na Zemi s námi byla sdílena nejedna moudrost o zákonitostech tvoření reality. Nejen v různě starých textech (které ovšem od doby svého vzniku mohly projít rukama s vícerými záměry či být pozměněny různými okolnostmi), ale i v moderním pojetí (se stejnými možnostmi úprav).

Z těch populárnějších se tomu okrajově věnují např. film a kniha The Secret nebo What The *BLEEP* Do We Know? A z těch, které na popularitě nabývají, jsou to poznatky kvantových fyziků s “otevřenou myslí”. Toto vše jsou ale pořád jen vnější informační zdroje. Ten nejpodstatnější máme každý uvnitř sebe.

Znovunalezení se

K nám samým nás přitom dovedou různé věci – jako třeba odhalení pravé příčiny našich vzorců chování. Naše celé životy se skládají z příběhů. Tzv. hezkých a tzv. nehezkých, jak to vidí lidská mysl. Tyto naše příběhy, individuální i globální, mají své příčiny a jakmile je pochopíme, máme možnost je přetvořit.

Tudíž tzv. nehezkého příběhu se nezbavíme tak, že ho zaplácneme jiným, “hezčím”. Všechno je tu pro nás, abychom z toho čerpali zkušenosti a díky tomu pak rostli. Řešením je podívat se pod povrch, kde ten první příběh vznikl a rozpustit jeho příčinu.

Pokud se máme dostat tam, kam “chceme”, je třeba pochopit, kdo je ten, kdo “chce” a proč “chce”. A to vyžaduje určité úsilí. Nemůžeme čekat, že za nás někdo odvede naši práci, ať už by to měl být nějaký spasitel, náhlý “zázrak”, nebo třeba mimozemšťani. Mimochodem, kdo jsme my?

Tím netvrdím, že se žádná taková Událost nemůže stát – koneckonců, asi všichni jsme si mnohokrát potvrdili, že je potřeba mít otevřenou mysl. Předpokládejme ovšem, že momentálně na něco takového jako lidstvo nejsme připravení, proto je potřeba provést určitou práci nejdřív na povrchu Země.

A kvůli čemu např. bychom na to nemohli být připravení? Kvůli našim různorodým přesvědčením a všemu co mohou způsobit, když na jejich základě budeme jednat.

Proto, pokud by se nějaká taková Událost stala v nevhodný moment, mohla by napáchat více škody, než užitku. A proto to také všechno probíhá především uvnitř nás.

O našich přesvědčeních bychom tedy skoro mohli říct, že jsou to takové malé implantáty. Nebo přímo několik vrstev implantátů, které výrazně ovlivňují náš život a naši zkušenost jako Vědomí v těle člověka. My sami udáváme, kterých z nich se chceme zbavit a které si ještě z nějakého důvodu ponecháme. Představují příležitost k růstu a až přestanou sloužit zkušenosti co spoluvytvářejí, budeme vedeni k tomu se jich zbavit.

A co je ten další evoluční stupeň?

Vzít naplno veškerou svou sílu a zodpovědnost zpět do svých rukou není snadný krok, obzvlášť když v určitých vzorcích operujeme celý život. Co víc, probudit se k tomu všemu, co se na planetě děje a dělo a s jakým záměrem, může být zpočátku také frustrující, protože jsme v tom namočení snad všichni. Ale v poznání je osvobození.

Osvobození, které vychází z uvědomění, že jsme nejen bytosti se svobodnou vůlí, ale že jak smýšlíme a konáme vůči ostatním, je stejné, jako jednání a smýšlení vůči sobě samému a že jsme spolutvůrci Všeho.

Tak proč ubližovat sám sobě?

Vstup na neprobádané území

Základem našeho dalšího evolučního stupně je tedy Vědomí Jednoty – nebo také Jedno-Ty — nebo také JednoDuchosti. JednoDuše.

Jakákoli slova použijeme, princip je stejný – spočívá ve vzájemné kooperaci ve prospěch celku.

Tedy ne jen ve prospěch jedince nebo skupiny, “strany”, ani na ničí úkor. Ano, spousta Srdcí sice ještě stále opakuje tyto staré “programy”, stávají se ale čím dál nepohodlnějšími a i ti, kteří “tahají za nitky” zpoza scény, Nezvládnou udržet nastupující rovnováhu. Jsme tu všichni, abychom společně transformovali svou životní zkušenost i pobyt na této krásné planetě.

Pokud se budete cítit nepohodlně, je to možná příznakem čištění. Je třeba pochopit větší obraz a prosvětlit všechny části sebe samých – jak těch pozitivních, tak těch negativních.

Zpochybnit všechno co nás kdy kdo naučil, najít odpovědi sám v sobě a hlavně sJednotit veškerou dualitu. Tedy najít rovnováhu mezi veškerými protiklady. Znovuobjevit neutralitu. Vyrovnat mužský a ženský princip. Aktivní a pasivní složku. Obnovit živlovou rovnováhu. Sjednotit ego a duši a rozpustit archaické vzorce chování, které už nejsou potřeba.

To neznamená ztratit individualitu a přejít do nějaké nové formy hromadné manipulace. Znamená to probudit svůj veškerý potenciál a naplno vstoupit do své role, jako Vědomá bytost.

Vnímáš ten úžas z téhle krásné planety – vesmírné lodi – se kterou brouzdáme napříč galaxií?

Jsme podporováni a obklopení láskou mnohem víc, než dokážeme našimi smysly vnímat.

Zdravím Tě!

The post Mise JednoDuchosti appeared first on Jedno.Duchost.cz.

Když se budeme bavit o oficiálně zaznamenané historii, technická zařízení pro snímání a přehrávání filmů jsou tady zhruba 120 let. Za tu dobu spousta brilantních tvůrců a vizionářů použila toto médium pro různé účely, od experimentů, přes oddechové či vtipné příběhy, až po upozornění na některá závažná témata.

K animovanému filmu patří specifický jazyk, který nezřídka proniká i do ostatních forem a navzájem se ovlivňují. Abychom se ale příliš nezaobírali omáčkou kolem, tady je pár filmů, které (pokud je neznáte), vás nejspíš nemálo poznamenají. Doporučuju udělat si na to atmosféru, stojí to za to.

Půjdeme od “lehčích” k “závažnějším”.

Síla Empatie

The Power of Empathy
Osvětlení rozdílů mezi empatií a sympatií. V tomto poetickém animovaném krátkém filmu od Královské společnosti pro podporu umění (RSA) nám Brené Brown připomíná, že jedinečné empatické propojení můžeme vytvořit pouze tehdy, pokud máme dostatek odvahy dotknout se své vlastní křehkosti a zranitelnosti. Animace: Katy Davis (2013)

Květina

The Flower
Tento příběh dává do kontrastu jednu společnost, která pěstuje rostlinu se schopností uspokojovat potřeby a jinou společnost, která je postavena na zákazu této rostliny. Kontemplace o socioekonomických důsledcích prohibice marihuany. Vytvořil Haik Hoisington (2010)

Les

The Forest
Sevření společnosti nás nezřídka vystavuje nelehkým rozhodnutím. Jak se z toho vymanit? Odpověď na tuto otázku hledá dvanáctiletá Antonie. Často při denním snění zabrouzdá do kouzelného lesa, kde se ukrývá před problémy světa. Jednoho dne se ale její otec rozhodne pro drastické řešení a ona se musí rozhodnout. Vytvořil David Scharf (2009)

Původní verzi bez titulků naleznete na webu tvůrce: http://www.the-forest.de/

ČLOVĚK

MAN
Trefné a znepokojivé vyjádření lidského chování. Vytvořil Steve Cutts (2012)

Chamtivost

The Greed
Někdy jsi největším monstrem Ty. Vytvořil Alli Sadegiani (2008)

Pochod bezejmenných

La Marche Des Sans Nom
Hra o moc. Nepřipomíná vám to něco? Vytvořil Jean Constantial (2006)

Volání po probuzení

Wake up Call
Kritika konzumentství, vytvořil Steve Cutts (2014)

Závěrečné titulky filmu Volání po probuzení:
Předpokládá se, že těžební aktivity budou kolem roku 2050 ztrojnásobené.
Těžba je hlavním důvodem zabírání půdy.
Jak narůstá rozměr těžebního průmyslu, narůstají i sociální a ekologické ztráty.
Když se k nám dostanou naše zařízení, vypadají futuristicky a elegantně.
Je potřeba se probudit a znát jejich pravou cenu.

Já, mazlíček koza 2

I, Pet Goat II
Ať už máte nebo nemáte přehled o událostech kolem 11. září 2001, tento metaforický, mysticko-symbolistický vizionářský sedmiminutový příběh vám určitě aspoň na chvilku pochroumá vnímání. Vytvořil Louis Lefebvre (Heliofant) v roce 2012.

Pikadon

Kreslená animace o tom co se dělo r. 1945 v Hirošimě… v 60. a 70. letech se to vysílalo v Japonsku dětem v televizi. Ne aby je to děsilo, nýbrž poučilo. Celé je to o to mrazivejší, že se to skutečně dělo. Nejspíš ten styl nebude nic pro dnešního diváka, ale přesto by to někoho mohlo zaujmout.

Vnější Svět

The External World
Na první pohled je tento sedmnáctiminutový film bizarním příběhem o klukovi, který se jen učí hrát na piano, ale když se na to podíváte, zjistíte, že je to vlastně “trochu” o něčem jiném. Vytvořil David O’Reilly v roce 2011.

Jedna lidská rodina, jídlo pro všechny

One Human Family, Food For All
Pokud jste příběhy sledovali popořadě, je možné, že vám teď není zrovna do zpěvu – na závěr tedy něco optimistického o významu spolupráce

Je zajímavé podívat se na tématiku, kterou jsme každý den zahlcováni díky televizi a porovnat ji s nekonvenční tvorbou, která není podřízena rozpočtům a snahou natahat do kin co nejvíce diváků. Svoboda vyjádření lidského ducha nezná hranic – doufám, že vás tyto příběhy v něčem inspirovaly.

Pokud máte nějaké další tipy na animace, které člověku mohou rozšířit obzory, neváhejte se podělit v komentářích

The post Animace, které vás donutí se pozastavit appeared first on Jedno.Duchost.cz.

Myslím, že tentokrát není třeba zbytečné omáčky, protože vše podstatné je řečeno ve videu. Jistě, máme spoustu krásných a uvědomělých lidí i tady v ČR, jen mě osobně zaujalo, jak srozumitelně tato slečna dokáže vysvětlit některá kontroverzní témata, proto jsem se ujal překladu. Krom toho – kdo hledá, ten najde, takže našince buď naleznete jinde na netu, nebo některé i časem tady.

Upozorňuju, že slečna se s tím nemaže, tj. má ústa vskutku prořízlá. Každopádně myslím, že právě jazyk který používá je blízký “běžnému člověku”. Ne že by něco jako “běžný člověk” existovalo, ale momentálně ještě asi všichni máme představu, co to zhruba znamená

Možná, že tento Buddhův citát teď bude dávat o něco větší smysl:

Úvodní obrázek
http://www.jpl.nasa.gov/news/news.php?release=2012-311

Původní video
https://www.youtube.com/watch?v=aCg__fc5Ykw

The post Jednoduše – jsi Bůh appeared first on Jedno.Duchost.cz.

Čas má zajímavou vlastnost – totiž když mu dáváme přespříliš velkou moc, úplně se můžeme zamotat v jeho pavučinkách.

Jedna věc je zaopatřování našich vlastních potřeb, ale takové ty “virtuální” věci opřené o různé časy, nás často straší jen uvnitř hlavy a zevnitř se projevují ven. Na co často zapomínáme, tak že i kalendářní systémy jsou umělé a že ten gregoriánský, který momentálně používá většina planety, je tady poměrně krátkou dobu.

V té souvislosti je zajímavé se bavit o tom, že některé kalendáře a některá čísla nejsou harmonická a jiné naopak ano. Obohacující je i náhled z hlediska logiky a historie – např. kalendářní rok Mayů měl 13 měsíců a tak nějak více byl sladěný s přírodními rytmy a měl nejednu další vlastnost. Dnes se ovšem nebudeme bavit o kalendářích.

Dnes tu máme čtvrthodinové video o tom, že čas neexistuje.

Matt Kahn zde srozumitelně vysvětluje toto, i jak se to projevuje v našem vnímání.

České titulky nejsou vždy slovo od slova přeložená stejně jak Matt mluví, ale to je v důsledku snahy zachovat jejich smysl.

Nahlížet z pohledu nižší dimenze do té vyšší je vždycky trochu problematické. 2D chlapík si těžko představí 3D svět, pokud nemá přímou zkušenost … a proto je z pohledu 3D zprvu náročné si představit 4. a vyšší dimenzi. Každopádně jsme tolik mnohem víc, než jen náš fyzický projev!

Na závěr jen dodám – nevěřte ničemu. Nevěřte chlapíkovi ve videu a nevěřte ani mě. To neznamená, že se před tím máte uzavřít, spíš naopak. Ve finále ovšem všechny odpovědi najdete uvnitř sebe.

Přeju příjemné pokoukání a upozorňuju, že pokud neradi slyšíte o vibracích a energiích, zkousněte prosím ten krátký úvod – stojí to za to.

Pokud se vám náhodou nezobrazují české titulky, použijte obdélníčkovou ikonku (Subtitles/CC) vpravo hned vedle ikonky hodin (alias Přehrát později).

Originální video bez titulků převzato odsud.

The post Čas neexistuje – lze přestat stárnout? appeared first on Jedno.Duchost.cz.

Pro začátek uvedu stručný přehled všeho, o čem se dneska budeme bavit:

• co je láska z pohledu „běžného člověka“ a co z „vyšší perspektivy“ + pár zajímavostí z minulosti
• jak se to projevuje naše zkreslené vnímání lásky
• sebeláska, narcismus, nepřátelé a nenávist
• jak na bezpodmínečnou lásku a souvislosti s naší evolucí

Láska může být trochu záludným tématem, protože různí lidé si pod tím představí různé věci. Takže nejdřív oddělíme zrna od plev – tzn. oddělíme naše “programy” a naučená přesvědčení od toho, co vlastně ta Láska skutečně je a jak se projevuje. Měli bychom pak být na stejné vlně – abych já nemluvil o koze a vy nepřemýšleli o voze.

Co je teda ta láska?

Máme spoustu možností, kde zjistit, co že to ta láska je – knihy, internet, filmy, vlastní intuici a samozřejmě, módní časopisy. Ehm.

Podle slovníků je láska vřelý pocit – náklonnost, přitažlivost, zaujetí, docenění, starostlivost nebo také sexuální touha/akt – který se projevuje vůči různým subjektům. Tyto subjekty mohou být lidé, zvířata, rostliny, ideje, příroda, věci, naše vlastní osobnost, vlast, nebo klidně vše v existenci.

Zajímavé je podívat se též na historii a původ slova láska a co z toho plyne. Vyhodnotil jsem to ale jako něco, co trochu odbočuje od hlavního tématu, takže je to opět v rozjížděcím rámečku:

Z toho, co pozoruju, existují dvě perspektivy – “lidská” a “božská”. Na lidské vnímání lásky má vliv spousta věcí – trendy, televize, společnost, knihy nebo naše tělesná biochemie. Neměli bychom zapomenout ani na těch pár tisíc let vývoje, které mají na svědomí spoustu zkreslených představ v našem kolektivním vědomí, odkud je často chtě-nechtě přebíráme.

Pak jsou tu také jisté staré náboženské texty, které hovoří o lásce božské. Dneska ale náboženství řešit nechci, takže stručně: pod pojmem lidská perspektiva myslím podmínečnou lásku (případně záměnu lásky s vlastnictvím) a pod pojmem božská zase tu bezpodmínečnou.

Co nám může taky rozšířit obzory, je pochopení některých dalších souvislostí z historie – ovšem je to trochu bonus, takže opět rozjížděcí rámeček:

Láska bezpodmínečná vs. podmínečná

Ono v zásadě je docela vtipné, že jsme vůbec museli vytvořit pojmenování “bezpodmínečná láska” – jakobychom předpokládali, že láska je běžně podmíněná a pak existuje nějaká jiná, nepodmíněná. Takže si pojďme ujasnit nejdřív tyhle pojmy.

Miluju Tě celým svým srdcem. Jsi moje zlatíčko. Jsi plamen, který mě rozpaluje.
Jsi… tohle a tamto… dokud mě nepodvedeš.

Podmínečná láska jednoduše říká: Budu milovat jen toho, kdo splní určité podmínky.

Bezpodmínečná pak říká prostě: Miluju. Tečka.

Na první pohled je logické, že bychom neměli milovat někoho, kdo nás “podvedl”, nebo nám jinak “ublížil” nebo nám naši lásku neopětuje. No hádejte co – pokud takhle jednáme, tak už to není láska, ale rádoby-láska založená na strachu.

Může přijít bouřka a zakrýt Slunce. Potom se zdá, že Slunce zmizelo, ale pravda je jiná – žádná bouřka totiž nemůže Slunce odnést pryč.

Jakožto lidé jsme – hlavně díky naší mysli – brilantními tvůrci iluzí. Můžeme vytvořit iluzi, že nikoho nemilujeme, že nikdo nemiluje nás nebo že dokonce nemilujeme ani sami sebe. Ale ve finále je to jen mrak, kterým se snažíme zakrýt Slunce – a to svítí pořád. A svítí naplno.

Pojďme se teď podívat na to, jak se u nás lidí projevuje toto zkreslené chápání lásky.

Láska, nenaplněné očekávání a sebevraždy

Často se pouštíme do vztahů s očekáváním. Očekáváme, že nám naše láska bude opětována, nebo že se vůči nám bude daná osoba chovat určitým způsobem. A když tomu tak není, jsme nešťastní. Někdo je “jen” nešťastný a uzavře se do sebe, někdo je agresivní, jiní dělají scény, pár lidí si podřezává žíly a někteří dělají horší věci.

Nevím, kdo s tím přesně začal, ale vlna sebevražd z nešťastné lásky se zvedla po roce 1774, když Goethe napsal knihu Utrpení mladého Werthera. Umělec Werther se v knize zamiluje do zadané dívky, popisuje svá muka a nakonec spáchá sebevraždu. Zajímavý příspěvek do kolektivního vědomí. Kdoví, zda se Goethe od tohoto díla v pozdějším věku nedistancoval právě kvůli vlně sebevražd.

Ať už tak či onak, s očekáváním je to jako se striktním plánováním cílů – něco na styl budu šťastný, až dosáhnu tohohle a tamtoho. Když toho pak nedosáhneme nebo to probíhá jinak, tak jsme nešťastní, naštvaní atd. A to jen proto, že nejsme otevření tomu, co přichází. Štěstí není o dosahování cílů – štěstí je schopnost být otevřený / umět přijmout vše co přijde a nebýt vázaný k tomu, co chci aby z toho vzešlo.

Důležité je tady pochopit, že často milujeme jen proto, abychom byli milovaní nazpět a ne proto, že milovat a dávat někomu lásku nás naplňuje.

Občas nám taky trvá než nám docvakne, že láska neznamená někoho “vlastnit”. Že přítomnost druhého člověka v našem životě je dar a že prostě jdeme kus cesty spolu, ale primárně jsme ve vztahu abychom rozvíjeli sami sebe.

Podmíněná láska kolem nás

To, co kolem sebe (zatím) většinou vidíme, je láska podmíněná. Pocit ublíženosti je také jejím důsledkem, protože v podmíněné lásce vždy existuje riziko, že dojde k porušení podmínky. Mám očekávání = kladu podmínky = dřív nebo později to krachne.

Vemte si, kolikrát si zamilovaný pár řekne že se milují nade vše na světě, a pak stačí dvě slova nebo nějaká situace a hned se tato “láska” mění v nadávky, výčitky, zoufalství, destrukci nebo něco jiného, co vychází ze strachu. Často se dvojice “chytne” jen kvůli naprosté maličkosti. Pak je zřejmé, že vůbec nešlo o tuto maličkost, ale uvnitř každého bublají jiné procesy, které si ti dva nebyli ochotní vyjevit. Žeby v tom byl strach být upřímný? Strach, že mě ten druhý nebude přijímat v úplnosti tak, jak jsem? Strach být sám sebou?

Kde se to v nás bere?

Jakmile prokoukneme skrz iluze, limity a dramata, vyskočí to na nás tak nějak samo: prostě jsme se to naučili. V televizi, ve společnosti, od rodičů, zkrátka ode všech, kteří nás vychovávali. Máme v sobě zakódovanou informaci, že bychom se takto měli chovat – buď proto, že se tak chovají všichni, nebo proto, že jsme se to naučili a nezpochybnili to, nebo proto, že to na nás bylo přeneseno jako genetická informace skrz DNA.

To neznamená, že to je takto “špatně”, prostě díky tomu vytváříme intenzivní zkušenosti a ty slouží našemu růstu. Pokud opakujeme stejné vzorce chování a myšlení, opakují se nám v různých obměnách stejné lekce. Přirozeně je náročnější zpochybnit něco, když tomu věří všichni kolem nás.

Proč je všude tolik násilí, když je vše láska?

Odpovím otázkou – dává vám smysl, že jedním z nejintenzivnějších způsobů, jak poznat mír a lásku, je prožít jejich pravý opak?

Zdá se, že je to v naší přirozenosti – i když tyto negativní prožitky nejsou vyžadovány, abychom pochopili naši vlastní podstatu a podstatu bezpodmínečné lásky, stejně jsou pořád cenným zdrojem lekcí. Jak dále postupujeme naším planetárním dobrodružstvím, ani tyhle negativní prožitky už nebudou potřeba. Momentálně probíhají z důvodu „dokončování lekcí“.

Život vám dá přesně ty zkušenosti, které nejvíce pomohou rozvinout vaše vědomí.
Jak poznáte, že právě tyto zkušenosti potřebujete? Jednoduše – protože je v daný moment prožíváte.
–Eckhart Tolle

Každý z nás dostáváme přesně ty lekce, které jsou v zájmu nejvyššího vývoje nás i celku, ať už to jsme z roviny naší mysli ochotní přijmout nebo ne. A bavíme se tady i o zvěrstvech jako je zabíjení, ozbrojené konflikty, „neléčitelné“ nemoci, nebo pedofilie. Podrobněji zde: jak vzniká utrpení.

Častá otázka je, jak by Bůh mohl dopustit tohle, kdyby všechny miloval?

Nezapomínejme na dvě důležité součásti života – a těmi jsou svobodná vůle a úhel pohledu. Z vyšší perspektivy není nic “správně”, ani “špatně”. Jsme Vědomí, které se rozhodlo prožít iluzi oddělenosti a poznat a pochopit tak samo sebe prostřednictvím intenzivních zkušeností, které my lidé označujeme jako pozitivní a negativní. Když uvěříme této iluzi oddělenosti a vznikne potřeba páchat násilí, na nějaké úrovni to bylo vyžadováno pro další rozvoj zúčastněných i celku.

V momentě uvědomění nepotřebnosti všech těchto konfliktů, v momentě pochopení, že jsme součástí jednoho grandiózního organismu a v momentě prozření, že nejlíp fungujeme, když taky všichni spolupracujeme jako buňky jednoho organismu, pozvedneme naši přítomnost na úplně odlišnou úroveň, než jsme doteď zvyklí.

Můžeme se tady bavit i o jistých modifikacích, které sem byly zavlečeny “zvenčí” a ovlivnily naše rozhodování, ale zatím se spokojme s tím, že jsme na to sami přistoupili. Nikdo a nic nás nemůže ovládat pokud to na určité úrovni sami nedovolíme.

OK, dalšími zajímavými aspekty lásky jsou sebeláska a nenávist, tak pojďme na to.

Milovat nepřátele? Nechat si srát na hlavu?

Možná se ptáte, jak lze milovat někoho, kdo mi ublížil? No hned zkraje je třeba si uvědomit, že pocit ublíženosti je jen iluze. Je to příběh, který máme v hlavě – zkrátka určitá zkušenost, kterou kategorizujeme jakože nám někdo ublížil.

Pocit ublíženosti vzniká na úrovni mysli, a to jen proto, že jsme připoutaní k určitým myšlenkám a představám, případně vlastnímu egu a nejsme v módu přijímání okolností. Zkrátka klademe určitý odpor. Pokud jste tak ještě neučinili, podívejte se z vyšší perspektivy, jak vzniká utrpení.

Nenávist jen podporuje nenávist a automatizované reakce. Když ale do nenávistného pohledu vložíme lásku (např. vděk), narušujeme zaběhlou rutinu a zavádíme novou cestu, kterou jsme dříve neviděli. Když se řekne “milovat nepřítele”, zavání to zradou nebo něco podobného. Tady je potřeba si jen vyjasnit, co znamená ono “milovat”. Pokud je to podlézání, podřizování se a odevzdávání vlastní síly, jsme pořád v módu strachu. Pokud je to odpuštění a vděk ze zkušenosti, už jsme na druhé straně stupnice – v bezpodmínečné lásce. Více o tom, jak to funguje, najdete v poslední části článku.

Je také zajímavé, jak často nenávist a lítost směřujeme právě sami na sebe. Vyčítáme si, že jsme se rozhodli “špatně” nebo že jsme udělali “chybu”. Tu si pak přehráváme v hlavě a necháme ji utvářet naši další realitu, místo abychom byli plně otevření tomu co přichází v daný moment. Příčinou je často fakt, že dostatečně nemilujeme především sami sebe.

Problém – hledáme lásku venku, místo uvnitř

Jednou z největších lží, kterým v našich životech čelíme je, že nás musí někdo docenit. Že nás někdo musí přesvědčit o tom, že si zasloužíme být milováni. Že se musíme chovat nebo vypadat určitým způsobem, abychom si lásku zasloužili nebo abychom za něco stáli. Že musíme lásku hledat vně sebe.

Víte co? Už jsme perfektní – prostě jen tím, že jsme to my.

Často se snažíme chovat tak, abychom se někomu zalíbili, místo abychom byli pravým projevem svého Já. Doléhá na nás tlak, že musíme splňovat určité “normy”. Prožíváme strach z toho, že nebudeme přijatí, když se budeme chovat tak, jak to cítíme. Tohle na nás už od dětství vkládá vnější svět a překonat tady tyto “kódy” je jednou z nejintenzivnějších zkušeností v lidském těle. Tady jen dodám, že takto to vnímám z těla Čecha – bělocha – vychovaného “západní civilizací” a z toho co pozoruju kolem sebe.

Sebeláska vs. narcismus

Žijeme ve světě extrémů – na obou stranách spektra. Najdou se tací, kteří milují své ego a omezují tím svobodu druhých a pak jsou tací, kteří zase odmítají projevit lásku sami k sobě. Nevím, co u nás v ČR převažuje, ovšem možná by stálo za to udělat velký průzkum.

Každopádně, když jsem se několika lidiček zeptal, jak často si řeknou, že jsou skvělý člověk, řekli mi, že nikdy. Ptám se: Proč? Prý proto, aby si o nich někdo nemyslel, že jsou namyšlení. Zdá se, že tady narážíme na další přesvědčení, které nám někdo vložil do hlavy.

Zajímavé taky bylo, když jsem jednomu kamarádovi řekl, ať si řekne, že je skvělý člověk. To co pak řekl, znělo v podstatě jako “Jsem skvělej a všichni jsou svině”. Vnímáte ten rozdíl? Když řeknete “Jsem skvělej člověk”, je to podstatně jiná energie, než když řeknete “všichni jsou svině”.

Pamatujte – to co říkáme o druhých je jakobychom říkali sami o sobě a stejně to platí naopak. Dává teď větší smysl proč milovat sebe každý moment a taky proč sám sobě odpouštět?

Bezpodmínečná láska neznamená potěšit každého

Velice často se po nás chce něco, co necítíme že chceme udělat, ale abychom toho druhého “nezranili”, tak to raději podstoupíme a držíme jazyk za zuby. Nechceme působit egoisticky, ale vždycky existuje hranice mezi tím, co děláme na úkor druhých a lze to vykládat jako násilí a tím, co děláme ze skutečné lásky k sobě. Vždy se ptejte, jestli vaše jednání vychází ze strachu, nebo z lásky.

Láska není o tom chovat se tak, aby se ten druhý pořád cítil pohodlně. Snaha bránit někoho před veškerou bolestí nebo uspokojovat každý jeho/její požadavek spíš brání tomu dotyčnému se opravdu rozvíjet.

Malá terapie

Teď po vás chci jednu věc.

Zhluboka se nadechněte, vypněte hruď, nahoďte úsměv a nahlas si řekněte: Jsem skvělej člověk!

Myslím to vážně!

Jsem skvělej člověk a mám cenu!

Jestli s tím máte problém, pro začátek to můžete provést tak, aby vás nikdo neslyšel. Pak běžte klidně před zrcadlo a věnujte sami sobě úsměv od ucha k uchu a řekněte si to znova!

Jaký to je pocit?

Žádná bouřka nemůže odnést Slunce pryč.

Pomalu se blížíme ke konci – jak na bezpodmínečnou lásku a něco k evoluci

Jak na bezpodmínečnou lásku?

Kde je láska, není prostor pro strach. S bezpodmínečnou láskou je spjatý především vděk, radost, odpouštění a dávání.

Vděk je velice silnou zbraní a často ho není potřeba ani projevovat nahlas. Když se dostaneme do nějaké situace, kterou vnímáme jako nepříjemnou, poděkujme v duchu tomu, kdo to způsobil. Poděkujme i sami sobě za možnost prožít takovou zkušenost a vyrůst díky ní. Tohle totiž trochu uzemní ego, umožní se oprostit od připoutanosti k toxickým představám, získat nadhled a vidět situaci pro to, čím je doopravdy – totiž zkušenost.

Spousta depresí a bolístek v těle je také způsobená tím, že v sobě udržujeme vztek, nenávist, strach nebo jinou “negativní” emoci. Co v sobě máme, to k sobě přitahujeme. Všechno co narušuje vybudované nervové dráhy a automatické reakce, nám vlije krev do žil a umožní odstranit příčinu, místo “babrání se” v povrchových projevech a opakování smyček. Co také pomáhá ve vypjatých situacích, je zvolnění dechu. Dát si pomalý hluboký nádech do břicha a dostat se “z mysli do přítomnosti”.

Co si táhneme z minulosti

V naší zemičce si neseme “dědictví komunismu”, kdy si lidi museli dávat pozor na to, co říkají a kdy jsme se museli podřizovat autoritám. To se ve větší či menší míře předává z generace na generaci. Obecně jsme vychováváni k tomu, abychom nezpochybňovali autority a abychom měli ostré lokty, protože ve velkém světě nám údajně každý jde po krku. Říkají nám, že nemůžeme být důvěřiví, jinak se popálíme, že se nemůžeme otevřít každému, že musíme bojovat o postavení v tomto žebříčku hierarchie, jinak budeme neúspěšní atd atd – prostě pořád se to motá kolem splňování určitých smyšlených norem.

No hádejte co. Čemu věříme, to vidíme a to taky podporujeme. Čím dál více lidí ale tohle všechno začíná vidět jako něco nepřirozeného, umělého a archaického. Ani nadále už tyto vzorce chování a systémy založené na strachu nebudou podporovány. Je jen na nás, kdy naplno vstoupíme do “nového”, k čemu padne pojmenování, třeba, Vědomí Sjednocenosti. Nebo JednoTy. Nebo JednoDuchosti.

Nepotřebujete speciální pravidla pro to, abyste rozeznali co je ubližování a omezování svobody.

Náhodné akty lásky

Mezi věci, které můžeme každý den dělat pro zanášení tohoto “nového” vědomí, jsou například náhodné akty lásky. Zkrátka něco nečekaného, co děláme nezištně, abychom někomu zkrášlili den.

1. Úsměv na někoho na ulici, koho neznáte (všimli jste si, kolik lidí se kaboní, když jdete nějakým větším městem?)
2. Náhodné nečekané obejmutí (docela sranda)
3. Spontánní kompliment (na každém lze najít něco pozitivního)
4. Když vidíte něco “špatného”, nesuďte to a hledejte nejdřív pozitiva. Pravděpodobně nevidíte celý obrázek.
5. Dělejte/říkejte, co chcete aby ostatní dělali/říkali vám
6. Buďte milí k nemilým lidem. Potřebují to nejvíc.
7. …spousta dalších

Často slýchám nebo čtu, že my Češi nejdřív hledáme chyby místo pozitiv, případně že se příliš neprojevujeme. Teda jak kdy – někdy bezmyšlenkovitě vypálíme to první co máme na jazyku a náš smysl pro humor je fakt sranda, ale občas jsme taky tak trochu uťáplí. Je to strach z toho, že nás ostatní budou soudit? Sám jsem to hodněkrát cítil. Strach, že řeknu něco nevhodného. A bylo jedno, jestli ve skupině lidí, nebo v konverzaci jeden na jednoho. A pak jsem začal vystupovat ze své komfortní zóny. No a ten, kdo kdy vystupoval z nějaké své komfortní zóny jistě ví, že se pak začnou dít kouzelné věci!

Proč to tak silně funguje a bude fungovat?

Vždy když narušujeme naši vlastní rutinu a zažitý strach, nejen že tím posouváme sami sebe, protože nás to nutí být vnímavější a vymýšlet kreativní řešení, ale také tím, jak jsme všichni propojení, vlastně děláme i službu celku. To je jeden z aspektů, který mě na životě neustále fascinuje – totiž že když pracuju na sobě, je to vlastně “upgrade”, který se týká celého kolektivu, ne jen těch lidí, se kterými přijdu přímo do styku.

Další věc je ta, že nestačí teoretizovat a mluvit o tom. Mužský tvořivý aspekt je něco, co v sobě máme všichni a když ho vědomě propojíme s tím ženským soucitným a láskyplným, jsme schopní hotových zázraků. Samozřejmě mužských a ženských atributů je mnohem víc. První krok je zasít si to do představ a druhý pak dovolit sám sobě to reálně projevit.

Buďte změnou, kterou chcete vidět ve světě.
–Mahátma Gándhí

Význam lásky pro vývoj lidstva

Je zajímavé si uvědomit, že za posledních zhruba 5000 let na této planetě nebyl jediný den bez ozbrojeného konfliktu. Zdá se, že už jsme zkusili všechno, jen ne postavit veškeré naše jednání na lásce. Když budeme pořád smýšlet stejně, budeme tím jen podporovat a opakovat to, co už jsme vytvořili mnohokrát.

Existují odhady, že Země by mohla uživit 10 miliard lidí a nutno podotknout, že tyto odhady ještě nepočítají s novými technologiemi. Ale i přesto vidíme, jak jsou každým rokem bohatí lidé stále bohatší a ti chudí čím dál chudší a jak je toto bohatství rozloženo nerovnoměrně. Nemluvě o tom, kolik lidí ještě pořád denně umírá hladem.

To nás zavádí k další věci.

Energie lásky a dávání v ekonomice budoucnosti

Momentálně je obchodování velmi “lidské”, v tom smyslu, že je to něco za něco. To není univerzální energie. Vesmír a planeta nám dávají všechno, co potřebujeme a hádejte jak? Zadarmo.

Planeta nechce nic nazpátek za to že nám umožní na ní pěstovat jídlo. Slunce nechce nic za to, že svítí. Všechno je nám to dáno v takové míře, ve které potřebujeme.

Jak by to tedy mohlo fungovat v lidském pojetí?

No, nejdřív si představte, že nikdo nemá starost o přežití. Že se všichni navzájem podporují, aniž by potřebovali přikázání nebo zákony – prostě to dělají proto, že cítí vzájemnou propojenost. Každý pak dělá to, co nejlíp odráží jeho talent, ale protože má vše, co potřebuje, tak to prostě dává světu. No a někdo jiný to něco zrovna potřebuje a může si to vzít, aniž by za to musel platit. No a má z toho třeba takovou radost, že se rozhodne za to taky něco dát. Buď tomu, od koho to něco získal, nebo někomu jinému. Takže výsledek může být stejný jako výměna něčeho za něco, ale celá dynamika je úplně na jiné úrovni.

Je to zjednodušené, ale měl by z toho být jasný základní princip – bezpodmínečná láska jednoduše nepotřebuje důvod, ani nic nazpět. Láska znamená dávat a mít z toho radost, ne dávat proto, abych něco získal.

Není to trošku utopie?

Všechno, co vyhodnocujeme jako “zázrak” nebo něco “nereálného”, je jen postavené na tom, jak to vidíme v mysli. Když smýšlíme způsobem, že jako lidi něco takového nemůžeme zvládnout, tak to jen podporujeme. Způsob, jak naším myšlením tvoříme naši realitu, je něco tak mocného, že není divu kolik snahy bylo vyvinuto, abychom o tom nevěděli. Jsme elektromagnetické bytosti a naše myšlenky prostřednictvím jemných sil ovlivňují nejen elektromagnetické pole naše i pole Země, ale přímo také fyzickou realitu.

Je v naší přirozenosti všechny nové koncepty nejdřív opatrně osahat a prozkoumat – zjistit jestli ten schodeček tam opravdu je, než na něj šlápneme. To je OK. Někdy nám nezbývá, než do toho skočit po hlavě, ale nyní máme k dispozici tolik materiálů, že tenhle přechod můžeme udělat pozvolna a třeba za 10 let se jen podivit, kde jsme to v tuhle dobu byli.

Budou viníci potrestáni?

Už nějakou dobu vyplouvají na povrch informace o tom, kdo, jak a proč “negativně” ovlivňuje které aspekty lidské existence v celosvětovém měřítku. Rádi o tom pak smýšlíme způsobem, že někdo nám způsobil naše utrpení a že zasluhuje trest. Opravdu se budeme soustředit na to, abychom znovuvytvářeli to co už tady bylo mnohokrát, nebo to posuneme na novou úroveň?

Díky za přečtení a posílám lásku

Hlavní zdroj: intuice

Další zdroje – historická fakta
http://cs.wikipedia.org/wiki/Láska
http://cs.wikipedia.org/wiki/Utrpení_mladého_Werthera

Původ slova
http://www.orthodoxia.cz/blahodat2.htm
http://www.cez-okno.net/clanok/lingvistika/vznikla-anglictina-z-praslovanstiny
http://ografologii.blogspot.cz/2008/12/etymologie-psychologie.html
http://www.etymonline.com/index.php?term=love
http://forum.wordreference.com/showthread.php?t=2336865
https://suite.io/edurne-scott/19dw237

Obrázky
http://www.shadesofgrace.org/wp-content/uploads/view-from-space.jpg
http://ninapaley.com/mimiandeunice/2010/08/26/unconditional-love/
http://www.protobulgarians.com/Czech translations/Pracharvati a prabulhari.htm

The post Bezpodmínečná Láska – nebuďme naivní appeared first on Jedno.Duchost.cz.

Než se naplno ponoříme do tohoto tématu, rád bych zmínil jeden “citát”

Když eliminujete vše co není možné, tak cokoli co zbyde, musí být Pravda. A je jedno, jak nepravděpodobná.
–Sherlock Holmes

Následující text budete vnímat různě, podle toho, “kde jste”. Tyto informace jsou sdíleny v zájmu podpory našeho společného vývoje a v zájmu pochopení toho, co se děje mimo rozsah našich základních pěti smyslů.

Pozastavíme se taky nad tím, jak utrpení a násilí odstranit. Pokud se vám to bude zdát přitažené za vlasy, ujistěte se prosím, že to není jen automatická odpověď, nebo kognitivní disonance. Jinak kritiku, nesouhlas i návrhy na doplnění samozřejmě vítám, ať už na mailu nebo v diskuzi pod článkem.

Vzhledem k tomu, že tyto informace nejsou (zatím) přijímány širokou veřejností, jsou umístěny v rozjížděcím rámečku, tak jako v jiných článcích na tomto webu. Pokud svoji mysl považujete za dost otevřenou, stačí rozkliknout rámeček:

Minibonus – osobní zkušenost

Původně jsem nechtěl sdílet tuhle svoji osobní zkušenost, ale nakonec jsem k tomu byl doveden. Nechci tenhle web příliš zatěžovat svými osobními věcmi, takže pokud si to opravdu chcete přečíst, musíte si to zase rozkliknout v rámečku Navazuje to na horní rámeček, ale funguje to i samo o sobě jako malý uzavřený celek.

Zdroje obrázků
http://www.manataka.org/page1486.html
http://www.datacosmos.com/
http://inkrose98.deviantart.com/art/Car-Crash-2-254652116

The post Jak vzniká utrpení appeared first on Jedno.Duchost.cz.

Člověk nemůže dosáhnout menšího nebo většího mistrovství,
než je mistrovství nad sebou samým.
-Leonardo da Vinci

Škála emocí, které zažíváme každý den, je neoddělitelnou součástí našeho života. Jsme tvorové, kteří jsou řízení svými potřebami a pocity. A když někdo ví jak to funguje, může tím nejen snadno ovlivňovat co si budeme myslet, ale i to, jak budeme jednat.

Rozlišit, co je automatická reakce a co vědomá odpověď je přinejmenším prospěšné, a možná právě proto nás to ve škole ani v televizi neučí. Ostatně proč taky – sebevědomého člověka, který se umí kontrolovat, nelze nijak snadno předvídat, ani s ním manipulovat. Ve společnosti kde si toto každý uvědomuje, není prostor pro podvádění a klamání. Napadá vás, kdo by tím něco ztratil?

Aby to nebylo tak snadné, někdy je zádrhel v tom, že si pouze myslíme, že se ovládáme, ale přitom pod povrchem vlastně pořád jen automaticky reagujeme. Jsme holt lidi a ne vždy je lehké vidět situaci s nadhledem a jednat vědomě. Obzvlášť když jsme natolik vtažení momentálním pocitem, ať už je to zamilovanost, euforie, nadrženost, hlad, smutek, vztek, anebo třeba závist.

Naše konání vzniká jednoduše

• buď nevědomě reagujeme (máme zautomatizované vzorce chování a opakujeme je)
• nebo vědomě odpovídáme (jsme naplno v daném momentu a vidíme všechny možnosti)
• nebo je to kombinace těchto dvou

Vždy, když reagujeme, dáváme svoji sílu pryč – událost nebo člověk, na kterého reagujeme, nás ovládá.

Naproti tomu, když odpovídáme, jsme plně ve své síle a nejsme nijak vázaní na to, co se nám děje. Máme vnitřní klid, kontrolu a svobodu jednat jakkoli.

Zkuste nad tím popřemýšlet:
Máte někoho (nebo něco), kdo (nebo co) ve vás zaručeně vždycky spustí nějakou emoci, ať už pozitivní, nebo negativní?
Jste naštvaní hned, jakmile vám někdo řekne nějakou nadávku, nebo vás pomlouvá? Nebo to vidíte jako názor jiného člověka a vy sami stojíte plně ve své síle, bez potřeby dokazovat, že se ten druhý plete?
Když vaše tělo signalizuje nějakou potřebu, jdete ji hned bezmyšlenkovitě ukojit?

Dosáhnout plné kontroly nad svými myšlenkami i činy, znamená nejen sílu, ale taky zodpovědnost.

Reakce jsou naučené

Vemte si třeba média a reklamu. Ti, kteří za nimi stojí si dobře uvědomují, že jednáme na základě našich emocí. Když vám na konci večerních zpráv ukážou roztomilé zvířátko a hned pak naservírují reklamu, podvědomě si spojíte příjemný pocit s daným výrobkem. Když jste později v obchodě, sepne vám příjemný pocit a výrobek si koupíte, mnohdy bez pozastavení se nad tím.

Když přebíráme informace odněkud zvnějšku, je možné, že jen přejímáme názor někoho jiného, aniž bychom ho zpochybnili a sami uvnitř sebe se rozhodli, zda to je reálné, nebo ne.

Když bereme informace ze svého nitra, je třeba si uvědomovat, zda to náhodou zase není něco naučeného, co si opakujeme celý život nebo o čem nás někdo přesvědčil.

Buď tedy máme přejaté názory, nebo si věci sami dostatečně prozkoumáme a ujasníme, případně je to opět kombinace obojího. Nic není “horší” nebo “lepší” – jedeme v tom všichni spolu a jsme tu proto, abychom si navzájem asistovali v růstu. Co souzní s jedním člověkem, nemusí souznít s druhým. Ve finále se ale dřív nebo později všichni dobereme k tomu hlavnímu – totiž že každý máme svoje vnitřní vedení a že nemusíme přebírat nic zvnějšku. Jsme každý moment otevření všemu co přijde a jednáme intuitivně.

Jak se tedy zbavit reakcí?

Někdy chceme být v plné kontrole nad svými vlastními pocity, nebo se dokonce některých zbavit ale zapomínáme přitom na jednu základní věc – totiž že vše co prožíváme, je určitou formou lekce a dostalo se nám jí abychom se z ní poučili a taky díky ní povyrostli. Kdybychom ji nepotřebovali, tak ji prostě nedostaneme.

Jde taky o to, že někdy když se chceme zbavit nepříjemných pocitů, zaměřujeme se jen na odstraňování následků (tedy těchto pocitů), ale už nejdeme hlouběji, abychom opravdu zjistili, co v nás v prvé řadě tyto reakce spouští. Obnáší to vystoupit ze své komfortní zóny a zpochybnit vlastní ego, ale když už to podstoupíme, vyjdeme z toho zase o něco vyspělejší.

Cokoli, s čím bojuješ, to posiluješ. Cokoli, čemu kladeš odpor, to přetrvává.
-Eckhart Tolle

Klíčem je naučit se být pozorovatelem. Když v nás něco začne vřít, je to skvělá příležitost se pozastavit, pozorovat to a nezareagovat stejně jako jindy. Jádrem reagování totiž je, že vždy probíhá stejně – automaticky a bez kontroly. Pokud něčemu klademe odpor, pořád to živíme a nedovolujeme tomu odejít. Pokud umíme pozorovat, rušíme tím “staré myšlení” a budujeme cestičku pro to “nové”.

Kolikrát třeba v duchu poděkujete někomu, kdo vás naštve? Negativní emoce jsou jednoduše ukazatelem toho, v čem je potřeba na sobě zapracovat. Nejvíc mě na tom baví uvědomění, že – díky tomu jak jsme všichni propojení – tím vlastně nepracuji jen sám na sobě, ale na celém kolektivu.

Být pozorovatelem neznamená nemít pocity. Znamená to nebýt k nim připoutaný a vidět všechny dostupné možnosti. Znamená to mít svou sílu a zodpovědnost ve svých rukách a nebýt vláčen okolnostmi.

Život na Zemi je jedna velká škola. Škola, která nás učí jak se chovat nejen sám vůči sobě, ale taky vůči všem našim „spolužákům“ – a taky vůči škole samotné.

Je zajímavé, že často lépe chápeme význam citů až když prožijeme jejich pravý opak. Být člověkem je opravdu pestrobarevná zkušenost.

The post Reakce versus odpověď appeared first on Jedno.Duchost.cz.

Elektřina je přítomná všude v nekonečných kvantech a může pohánět veškeré stroje světa bez potřeby uhlí, ropy, plynu, nebo jakéhokoli jiného paliva.
–Nikola Tesla

Volná energie, energie zdarma, zářivá energie, energie vakua, energie nulového bodu – to je několik jmen pro stejné téma. Téma, které si získává v poslední době čím dál větší pozornost, byť zatím ne v mainstreamových médiích. Představa, že je možné mít energii zadarmo a nemuset tak platit energetickým společnostem, ať už těm národním nebo nadnárodním, ale přináší spoustu otázek. Například:

Když je to tak úžasný objev,  proč stále není dostupný běžnému člověku?
Když tolik vědců s touto technologií experimentuje, proč se o ní ještě všude nemluví? Proč se to neučí na univerzitách?
Když z toho leze víc energie, než se do toho vloží, jak to může fungovat? Bylo by to perpetuum mobile a to narušuje fyzikální zákony!

Některé odpovědi jsou zřejmé, ale jako obvykle – je potřeba se na vše dívat z trochu vyšší perspektivy. Je to rozsáhlé téma, proto je článek rozdělen na menší celky:

• Možnosti pokročilých technologií a základní principy
• Volná energie není perpetuum mobile
• Tesla, projekt Wardenclyffe a konspirace
• Starověké civilizace a vyspělé technologie
• Pronásledovaní vynálezci volné energie
• Kdo je Mehran Tavakoli Keshe?
• Generátor kvantové energie a aktuální dění ve světě
• Volná energie a dění v Česku
• Závěrečné myšlenky, dokumenty ke stažení a odkazy

Možnosti pokročilých technologií

Pokud víme, jak fungují veškeré síly na úrovni atomů, můžeme s tím dělat hotová kouzla. Zkuste se tomu otevřít a představit si to:

• narušovat gravitaci (ano, létat bez paliva)
• tvořit materiály “z ničeho” (konec hladu a nedostupnosti pitné vody, možnost létat daleko do kosmu bez potřeby vozit zásoby jídla a vody)
• mít neomezenou energii zdarma a všude na planetě
• instantní léčení všech tzv. neléčitelných nemocí
• zkvalitnění a zefektivnění zemědělství a celková harmonizace životního prostředí
• snadná dekontaminace od radioaktivního záření (aktuální zejména ve Fukušimě)
• …a další

Zní to moc dobře na to, aby to byla pravda, což? Jak si vysvětlit, že by s tím šlo dělat tohle všechno? No, na elementární úrovni jsme my a všechno kolem nás vibrující částice – atomy – energie. Když člověk ví, jak s touto energií pracovat, může dělat v podstatě co se mu zlíbí. Už vás napadá, jakou roli v tom hraje zodpovědnost?

Jestli jste na pochybách, tak vězte, že všichni každý den používáme tuhle energii – totiž naše myšlenky. Při dokonalé koncentraci je lidská mysl schopná vyvolat jevy, které by někdo mohl nazvat “zázrakem”. Stačí se pozastavit např. nad placebo efektem.

Jako jeden ze zásadních nedostatků současného systému považuju třeba to, že nás nikdo od malička neučí, jak tyhle síly v sobě zvládat. Místo toho musíme…. no to nemusím popisovat, vždyť to pociťujeme všichni. Ale zpátky k tématu.

Konvenční věda zatím stále neví třeba to, jak funguje gravitace. Ano, předpověděli gravitony (částice, které způsobují gravitaci), ale ty zatím nebyly experimentálně prokázány. Prý na to na Zemi ani nejsou podmínky.

Pojďme se kouknout na to, proč volná energie není perpetuum mobile.

Volná energie není perpetuum mobile

Zákon zachování energie říká, že žádná energie nemůže vzniknout, ani zaniknout, jen se prostě mění z jedné formy do jiné. Základním principem získávání této tzv. volné energie, je přístup do “jemnější dimenze”, ze které ji lze v neomezeném množství tahat. O této jemnější dimenzi bylo už mnoho napsáno a řečeno, jen pod různými názvy. Možná jste už nějaké její pojmenování zaslechli – Prána, Chi, Akáša, Éter, nebo Protonace.

Nemám potřebu nikoho přesvědčovat o existenci téhle jemnější sféry. Dost výmluvným argumentem je třeba sám život – živočišné nebo rostlinné buňky, které ví co, kdy a kde mají dělat, aby zajistily chod organismu. “Naprogramované” chování atomů při různých chemických reakcích. Obdarovaní lidé s prorockými sny nebo předtuchami, které se vyplní. Opravdu věříte, že jsou to všechno jen nahodilé nesouvislé jevy?

Proč téhle jemnější dimenzi nevěnuje “mainstream” pozornost?

Je to poměrně jednoduché – žijeme v době, kdy je velký důraz kladen na materiální svět. Většina fyzikálních zákonů byla stanovena na základě “pozorovatelného vesmíru”. Zdá se, že cokoli, co přesahuje tento rámec je v konzervativnějších kruzích vědy vystaveno posměchu. Kolik vědců jste kdy slyšeli mluvit o Duši?

Je ovšem zajímavé sledovat, jak moderní vědy – hlavně kvantová fyzika – nacházejí pojítka mezi mikroskopickým světem atomů a naukami dávných civilizací. Ti chlapíci tehdy asi věděli víc, než jsme dlouho byli ochotní přiznat! My pak díky tomu máme možnost pochopit duchovní stránku našich životů i z vědeckého hlediska. Ještě to chvilku zabere, ale vlak už se rozjel.

Poměrně trefná metafora mi v rámci generátorů volné energie přijde sklenice s vodou. Je logické, že když do sklenice napustíte vodu, tak z té sklenice můžete vylít maximálně jen tolik vody, kolik jste do ní napustili. Pokud ale ze sklenice vyléváte vodu a zároveň ji tam dopouštíte, vypadá to, jakobyste ze sklenice vylévali víc, než se do ní vejde. Klíčové je tedy otevřít kohoutek.

Skeptici také nechápou, že k nastartování generátoru volné energie je potřeba do něj na začátku nějakou energii vložit a až pak, když se zařízení naplno rozeběhne, je schopno fungovat jak má.

Než se ponoříme do zkoumání náznaků, že dávné civilizace využívaly pokročilé technologie, nakousneme téma, které nám bude (z hlediska času) nepochybně blíž – totiž
Nikola Tesla a projekt Wardenclyffe

Nikola Tesla, projekt Wardenclyffe a konspirace

Je celkem smysluplné, že kdyby měli všichni čistou energii zadarmo, zkrachovaly by všechny ty firmy, které vydělávají na tom, že energii prodávají. Nikola Tesla už před více než 100 lety experimentoval s bezdrátovým přenosem elektřiny a “vytahováním energie odnikud”, neboli z éteru. On sám tomu říkal zářivá energie. “Bohužel” byl na svou dobu příliš vyspělým jedincem.

Existuje spousta zmínek o tom, že Tesla chtěl, aby všichni na Zemi měli energii zdarma. Byl financován Johnem Pierpontem Morganem – vlivným bankéřem. Vybudováním věže Wardenclyffe chtěl Tesla docílit bezdrátového přenosu energie a signálu (komunikace) přes Atlantik, ale Morganovi se se svými skutečnými záměry (energie všem zdarma) zpočátku nepřiznal, aby ho Morgan nepovažoval za blázna a peníze mu poskytl.

Morgan tedy Teslovi poskytl na projekt Wardenclyffe v roce 1900 nějakých 150 000 dolarů. Konspirace hovoří o tom, že když se mu Tesla přiznal ke skutečnému záměru svého bádání aby získal další peníze, zlý JP Morgan mu utnul financování, protože by přišel o zisky ze svého monopolu na měděné dráty, které vedly elektřinu napříč Amerikou. Očividně, kdyby měli všichni energii zdarma, Morgan by z toho nemohl těžit. Teslova laboratoř pak údajně vyhořela.

Když se v tom trochu porýpeme, tak můžeme dohledat trochu odlišnou informaci – totiž že Morgan Teslovi už na začátku řekl, že mu víc než 150 000 dolarů nedá. Když pak v roce 1903 Tesla prostředky vyčerpal a projekt stále nebyl dokončen, Morgan mu dle původní domluvy jednoduše už nic nedal. Jako bonus do toho všeho byla v roce 1903 krize (ehm), tudíž bylo náročné sehnat jakékoli financování jinde. A v neposlední řadě taky bezdrátového přenosu informací přes Atlantik – konkrétně písmene “s” v morseově abecedě – ve stejné době úspěšně dosáhl Guglielmo Marconi.

Na zdravém rozumu pak zbývá vyhodnotit, nakolik by pro JP Morgana – jednoho z nejvlivnějších bankéřů světa – byl skutečný problém Teslovi poskytnout další finance.

Jak Tesla věděl o Éteru?

O čem už se tolik nemluví, je Teslův zájem o staré hinduistické texty – Védy, neboli knihy poznání. Védy popisují historii, náboženství a filozofii a to jak v rovině hmotného světa, tak v rovině toho nehmotného. Když se Tesla kolem roku 1896 seznámil se Swámím Vivekanandou a jeho prostřednictvím s Védskými knihami, byl uchvácen jejich výkladem Prány a Akáši jakožto původním zdrojem všeho v existenci.

Další zajímavou informací je možnost, že Tesla mohl mít sny nebo vidiny, díky kterým byl schopný částečně rekonstruovat pokročilou technologii využívanou v Atlantidě.

Teď je pravá chvíle prozkoumat, jak dávné civilizace mohly využívat vyspělé technologie.

Vyspělé technologie a dávné civilizace na Zemi

Když jsem začal psát tenhle článek, doufal jsem, že na tohle téma nedojde. Jak vidno, byl jsem opět sveden okolnostmi. Pořád myslím, že je to natolik obsáhlé téma, že by si zasloužilo ne jen jeden zvláštní článek, ale rovnou celou sérii. Udělám co je v mých silách, abych zmínil jen to, co je pro hlavní téma aktuální.

Nevysvětlené otazníky

Asi každý slyšel o tom, jak vědci stále nechápou, že někdo v minulosti postavil pyramidy v Gíze, když to nesvede ani moderní technika. Příliš se nehovoří o podobné otázce kolem staveb v Tiahuanacu nebo Puma Punku v Bolívii. Některé stavební kameny tam váží přes 200 tun! Má někdo lepší nápad, jak se mohly takové kusy dostat z údolí vysoko do Andských hor, než za použití antigravitačních zařízení? Nebo třeba díky opravdu, velmi, velmi koncentrované mysli jedné jediné bytosti?

Zajímavé je, když se podíváme na rozmístění starověkých staveb po světě:

Na mapě to není tolik vidět, protože když se snažíte kouli rozložit na placku, vždy vzniknou nějaké nepřesnosti. Každopádně lze vypozorovat určité linie táhnoucí se napříč planetou. Nebo podezřele pravidelné trojúhelníky. Stejně tak jsou zarážející určité podobnosti některých staveb a stejné symboly, které naleznete na různých velmi vzdálených místech. Jednoduše to vypadá, že naši přátelé v minulosti spolu nejen komunikovali, ale i spolupracovali.

Zajímavé jsou též léčivé a energetické vlastnosti pyramid. Pokud má pyramida určité proporce, lze ji využívat pro směřování a koncentrování energie. Maximálně zjednodušeno – existují náznaky a důkazy, že pyramidy (ať už ty v Gíze, Číně, střední Americe, údajně nově objevené v Bosně nebo zikkuraty v Mezopotámii) mohly fungovat jako generátory, nebo posvátná místa pro zasvěcence, kteří se rozhodli nastoupit cestu vyššího poznání.

Samozřejmě, vyvstává otázka Jak? Jak mohly staré civilizace mít takové znalosti?

Když se podíváme na další materiály a ideálně to nakombinujeme s vlastní intuicí, dává smysl, že zde muselo být nějaké pojítko. Mohla to být civilizace Atlantidy? Nebo jiná předchozí? Některé zdroje uvádějí, že Egypťani a Toltékové (a také jejich potomci – Olmékové, Mayové a Aztékové) pocházejí původně z Atlantidy a zachovali si některé vědění této vyspělé civilizace. O tom svědčí jejich nadčasové poznání pohybu vesmírných těles, matematiky, nebo biologie. Co se tedy stalo s Atlantidou?

Atlantida, krystaly a Pád

Pokud jsou pro vás tyto informace nové, je možné, že vám nebudou dávat smysl. Pokud si pamatujete, co bylo dávno zapomenuto, nic nového zde nenajdete. Pokud se na to cítíte, uvnitř rozjížděcího rámečku jsou informace o tom, jak byly vyspělé technologie využívány v minulosti na této planetě:

Jakto, že se tyto znalosti nepřenesly do dnešní doby? Pokud je to skutečné, tak proč stále používáme “primitivní” způsoby dopravy a získávání energie a ničíme přitom planetu, po které chodíme?

Odpovím otázkou: jak lépe ovládat celou planetu, než přesvědčit všechny její obyvatele o minulosti, která veškeré vyspělé starověké civilizace popírá a navíc všechny poutá hlavně k materiálním potřebám? Jsme obyvatelé fyzických těl a musíme se o ně každý den pečlivě starat. Dává vám smysl, že když máte plné ruce práce s tím abyste uživili sebe (případně rodinu), nezbyde vám čas ani energie, abyste řešili pyramidy, Atlantidu, duchovní život, nebo původce toho všeho?

Tesla nebyl sám, kdo byl někomu nepohodlným. V uplynulém století byla spousta vědců v oboru volné energie pronásledovaná.

Pronásledovaní vynálezci volné energie

Lester Hendershot – 28. února 1928 se tento vynálezce dostal na titulní stránky novin se svým bezpalivovým generátorem, za jehož pomoci se podařilo poprvé v historii lidstva přeletět Atlantik bez doplnění paliva. Jeho generátor využíval magnetického pole Země. Údajně měl ve svých 20 letech sen, v němž mu přišel tento nápad, pak ho ale na pár let zapomněl a zabýval se jím až když chtěl svému synovi opravit letadélko na dálkové ovládání.

Krátce po své chvilce slávy byl dle zpráv zasažen 2000V bleskem ze stroje, se kterým pracoval několik let, a to mu údajně způsobilo ochrnutí končetin a patra (tudíž nemohl mluvit), načež zemřel na následky něčeho, co se jevilo být sebevraždou.

Na konci článku naleznete nějaké zajímavé podrobnější dokumenty ke stažení

John Hutchison – vyrobil baterie na volnou energii a experimentoval s antigravitačními zařízeními dle Teslových objevů. Na jeho laboratoř bylo provedeno několik zátahů policejních jednotek a vládních úředníků v letech 1978, 89 a 2000.

Eugene Mallove – inženýr z MIT a Harvardu, redaktor magazínu Infinite Energy, zabývající se teoretickou i praktickou částí vývoje nových technologií. V roce 2004 byl za nejasných okolností zavražděn.

Adam Trombly – pozván demonstrovat svůj generátor energie využívající magnetické toroidní pole do OSN a Amerického Senátu, podkopán Bushovou administrativou, přístroj zabaven.

John Bedini – vyrobil zařízení na dobíjení baterií, které vyprodukovalo víc energie než spotřebovalo – po veřejné prezentaci r. 1974 kde řekl že je chce nabízet za nízkou cenu, byl napaden ve své laboratoři a přísahal že už se jejich vývoji nebude věnovat.

Dmitrij Petronov – sestra tohoto ruského vynálezce zveřejnila zprávu, že její bratr vynalezl baterii o velikosti krabice od bot a po dobu jednoho roku byl schopen s tímto zařízením zásobovat celou svou domácnost. V ruské vojenské laboratoři předvedl začátkem roku 2009 své zařízení, kde mu doporučili, aby jej vylepšil podle amerického vynálezu, aby tak zajistil delší životnost baterie. V únoru 2010 Dmitrij záhadně zmizel a poté (pravděpodobně) jeho mrtvé tělo bylo nalezeno v řece Volze.

…a seznam by mohl pokračovat dál a dál a dál. Ať už to byly generátory využívající permanentní magnety, rozklad molekul vody na vodík a kyslík, nebo třeba studenou fúzi, nalezneme bezpočet příkladů, kdy někdo tyto vynálezce pronásledoval a měl velkou snahu, aby se informace nedostaly k široké veřejnosti. Asi není potřeba rozmazávat fakt, že kdo má hodně peněz (alá ropný průmysl), má taky hodně vlivu.

A jaká je situace dnes? Odvážní lidé stále v tomto oboru pracují, protože mají vizi planety Země jakožto místa, kde život prosperuje a ne kde se obyvatelé planety navzájem vykořisťují s výmluvou, že to je přirozené a jinak to nejde.

Hodně pozornosti v poslední době získal Íránec Mehran Tavakoli Keshe.

Kdo je Mehran Tavakoli Keshe?

M.T. Keshe je nukleární fyzik původem z Íránu. Výzkumu interakce částic se věnuje zhruba 40 let a musel odejít z univerzity, protože mu nestačil výklad učebnic. Mimo jiné třeba to, že konvenční věda stále není schopná vysvětlit působení gravitace. V současné chvíli to nemá lehké, protože na něj a jeho rodinu byly spáchány už tři (neúspěšné) atentáty a má v rukou důkazy, že za tím stojí belgický král. Když tohoto pána uslyšíte mluvit, po nějaké chvíli dojdete k tomu, že kromě exaktní vědy se hluboce věnuje duchovnímu poznání a má jasno v tom, jak věci fungují “zpoza scény”.

A čím je vrchnosti tak nepohodlný? Tím, že též velmi usiluje o to, aby všichni měli přístup k energii zdarma. Ale jeho vize jde mnohem dál. Jeho záměrěm je také to, aby se lidé této planety probudili k tomu, kým skutečně jsou a o čem je vlastně náš pobyt tady. Že můžeme celou naši zkušenost existence na Zemi povznést na úplně novou úroveň, kterou si momentálně asi ani nejsme schopní představit.

Nejde tu jen o to, abychom měli energii zadarmo a mohli jíst a pít kdekoli zrovna budeme, aniž bychom si museli něco brát sebou. Jde tu o procitnutí k tomu, čeho všeho jsme jako Duše ve fyzických tělech schopní a co všechno, nejen ve vnějším světě, ale především v nás samých, je tu ještě k objevení.

Keshe má taky spoustu odpůrců, kteří jako hlavní argument uvádějí, že oficiálně ještě nikde žádný svůj vynález nepředvedl. Vzhledem k situaci v tomto oboru se tomu ale nelze divit. Údajně jen jednou dal dopředu vědět, že jedno ze svých zařízení předvede – následně ho navštívili “muži v černém” a tak trochu jeho snažení sabotovali.

Další výtkou na jeho adresu byla poznámka, že když si může vyrobit jakýkoli materiál, proč si nevyrobí zlato, místo aby žádal finance od lidí? Tento dotaz Kesheho asi trochu rozlítil, protože to podle jeho slov byl znak nejvyšší ignorace. On sám nikdy neoslovil žádného investora, protože nechce, aby nějaký jedinec či skupina měli hlavní slovo v jeho nadaci. Jeho snahou je, aby jsme i my lidé tvořící pomyslný spodek pyramidy, přiložili ruku k dílu. Nikdo za nás naši práci neudělá.

Keshe také napsal několik knih, kde popisuje mechanismy fungování částic na subatomární úrovni a na úrovních jemnějších realit. Údajně je vše psáno takovým stylem, že to může pochopit i laik.

Web Nadace Keshe včetně diskuzního fóra, podrobnějších informacích o knihách a jeho dalších projektech a možnosti darovat finanční příspěvek naleznete na http://keshefoundation.org/

V roce 2012 Keshe poslal asi třem čtvrtinám všech světových vlád nabídku ke spolupráci. Žádal o zázemí pro svůj výzkum výměnou za patenty na svá zařízení. Jediná Itálie odpověděla kladně. V současné době je tedy nyní skupina tzv. Knowledge seekers neboli Hledačů poznání (kam Keshe řadí i sebe) umístěna právě tam – ve Spaceship Institutu, neboli Institutu Vesmírné lodi. Hledači poznání mezi sebou momentálně sdílejí poznatky a nadále je šíří mezi ostatní lidi. Spaceship Institut v brzké době bude přijímat další studenty a jejich oficiální web je k nalezení na http://spaceshipinstitute.org/

Letos v březnu Keshe naznal, že je čas zveřejnit obsah USB klíče se všemi jeho patenty, který původně v roce 2012 posílal zastupitelům vlád. USB klíč obsahuje informace v patentovém jazyce, tudíž je potřeba být obeznámen s jeho knihami. Obsah Kesheho USB klíče je ke stažení na Google Disku.

Než naťuknu, jaká je situace v České republice, podíváme se, co zajímavého se aktuálně děje na poli volné energie ve světě. Slyšeli jste už o QEG, neboli Generátoru kvantové energie?

Generátor kvantové energie alias QEG – další skok pro lidstvo?

Skupina s názvem FixTheWorld dlouho a usilovně pracovala na vývoji zařízení na volnou energii podle Teslových návrhů. Postupně také vychytávali některé drobnosti, aby byl generátor použitelný v podmínkách dnešního světa. Nyní dali tyto konstrukční plány volně ke stažení, aby kdokoli, kdo se na to cítí, si takové zařízení mohl sestavit. Z jejich blogu:

Běžný rodinný dům potřebuje k provozu 5-10 KW energie.

Běžný generátor spotřebuje 15 KW, aby vyprodukoval 10 KW. Abychom získali těchto 15 KW, spoléháme na ropu, plyn, uhlí a jiné zdroje, kterými lze počítat zisk energetického průmyslu.
Před 130 lety Nikola Tesla vymyslel a patentoval generátor, který potřeboval 1 KW vstupní energie a byl schopný vyrobit 10 KW na výstupu. Jeho patent je nyní dostupný veřejnosti.

Jak QEG funguje?

Nejdřív je potřeba energie pro nastartování motoru o síle jednoho koně. Motor roztáčí rotor v jádru generátoru. Unikátně nastavený oscilační obvod v jádru generátoru pak vyvolá rezonanci. Poté může vyprodukovat až 10 KW energie, z níž část lze přepojit a pohánět motor. Pak lze generátor odpojit od původního vnějšího zdroje a zařízení už se pohání samo.

Jak byl QEG vytvořen?

Jednou z hlavních postav za organizací FixTheWorld je James Robitaille, který má přes 30 let zkušeností s inženýrstvím. Stálo to nějaké to studium, výzkum a hlavně intuici a pak stačila 1 hodina s organizací, která přes 20 let tato zařízení stavěla (a potlačovala jejich zveřejnění), aby došel na to, jak vše funguje.

1000 lidí věřilo organizaci FixTheWorld a darovalo jim peníze, aby vyrobili prototyp. Když 25. března 2014 FTW dosáhli rezonance, zveřejnili konstrukční plány.
Jejich účelem není dokazovat existenci volné energie, ale vyrábět tato zařízení a hlavně školit další školitele – jejich prostřednictvím pak postupně bude prokázáno, že jde o skutečnost a že takové generátory můžeme mít všichni.

V prvních 24 hodinách si plány stáhlo přes 20 000 lidí. Pak už se to tak rozšířilo, že ani nelze sledovat skutečná čísla. Odkazy ke stažení jsou k nalezení na konci článku.

Abyste si nemysleli, že to bylo snadné…

Tito lidé pracovali na zařízení od září 2013 a za tu dobu museli překonat hodně překážek. Nejsou to zbohatlíci, mají dluhy jako většina z nás, a proto započali kampaň na sehnání peněz. Od momentu kdy ale vstoupili do arény volné energie, se stali terčem. Jak ve veřejném, tak v soukromém životě.

Za to, že se snažili lidstvu přinést zařízení, které úplně převrátí pravidla hry, dostávali jednu nadávku za druhou a výjimkou nebylo ani vyhrožování smrtí.

Spousta lidí, kteří věděli o fungování těchto zařízení po nich chtěli enormní částky se záměrem neprozradit všechny informace – aby se vrátili a znova platili. Někteří milionáři slíbili financování, ale slovo nedodrželi a jen je připravili o čas a energii. Další jedinci se snažili celý vývoj zhatit nebo aspoň zpomalit, protože podle nich „na to lidstvo ještě není připraveno“.
Naštěstí se ale našlo spousta těch, kteří celý vývoj podporovali. I díky nim k tomu teď my máme přístup.

A jak FTW postupuje teď?
Tým FTW proškolil zájemce na Taiwanu, v Maroku, Německu, Pensylvánii, Orlandu a chystají se brzy předvést zařízení i v Británii.

Takto vypadalo dosažení rezonance v Maroku:

Dosažení rezonance a odpovídající reakce na dalších místech můžete zkouknout na Youtube:
Rezonance v Pensylvánii
Rezonance na Taiwanu
Rezonance v Německu

A co bych to byl za vlastence, kdybych nezmínil co se děje v Česku?

A jak se daří volné energii v Česku?

Zlatý český ručičky, říká se. V minulosti tenhle náš národ dokázal opravdu neuvěřitelné věci. A tím myslím jak pozitivní, tak negativní. Nechci nikoho vyzdvihovat ani shazovat, dokud dostatečně neprozkoumám informace, každopádně asi všichni víme, jaká je v České Republice obecně psychika. Jaké řešíme problémy a jak se na nich kolikrát zasekneme, místo abychom viděli věci s odstupem a zaměřili se spíš na Řešení, než na Problém.

Samozřejmě nemůžu mluvit za všechny, jen za tu část lidí, kteří mi v tomhle mém zatím docela krátkém pobytu tady na Zemi zasáhli do života. Ale z toho co jsem vstřebal je mi jasné, že i náš nárůdek umí být zatraceně houževnatý, když na to přijde. Ať už je řeč o husitech, atentátu na Heydricha, hokeji, nebo chlastání

Rozhodně tady ale nechci podporovat oddělenost od “příslušníků jiných ras či národů” – ať se vám to líbí nebo ne, jsme všichni součástí jedné lidské rodiny. Jen poukazuju na to, že jsme schopní se tady neuvěřitelně vyhecovat až k nadlidským výkonům (proč mě zase napadají souvislosti s chlastáním a hulením..)

Abych to tedy zapojil do hlavního tématu – v části o panu Keshe jsem popisoval skupinu hledačů poznání, která momentálně pobývá v Itálii. Je složená z lidí z nejrůznějších koutů světa a je mezi nimi i jeden zástupce z Česka – Marek Ištvánek. Ten pořádá workshopy po Skypu pro další zájemce a sdílí nejen postup skupiny a na čem zrovna pracují, ale také praktické informace pro vlastní budování těchto zařízení. Pokud byste si chtěli poslechnout záznamy z předchozích workshopů, jsou k nalezení na youtube.

Máte-li zájem se víc zapojit do dění kolem volné energie, dobrým začátkem by mohly být Facebookové skupiny, kde můžete Marka a ostatní zainteresované přímo kontaktovat:

Keshe foundation – CZ/SK Facebook skupina
Voľná energia – SK Facebook skupina

Na Youtube jsem taky narazil na dvouhodinový rozhovor se dvěma dalšími Čechy, kteří byli přímo u Kesheho, nicméně video už je teď buď smazáno, nebo nastaveno jako soukromé. Každopádně když si vyhledáte Akademii Soběstačnosti, naleznete další zajímavé související informace a videa.

Jeden Čech – jmenuje se Dan a je z Mělníka – taky před nějakou dobou vyvolal rozruch, když zveřejnil video, kde pomocí prodlužky a zapalovače vytvořil obvod na volnou energii. Na video můžete mrknout tady:

Později přiznal, že šlo o podvrh, aby upozornil na celou tematiku volné energie. Když ale navštívíte jeho web, zjistíte, že je to velice zručný člověk – kdoví, jestli neví víc, než tvrdí?

Pomalu se blížíme ke konci. Čas na závěrečné myšlenky a další materiály.

Myšlenky na závěr

Takže proč pořád nemáme tyhle zázračné technologie? Není to jen o tom, že vlivní lidé se zuby nehty drží svých vydobytých elitních pozic. Velký podíl na tom máme i my – především proto, že tuhle změnu nepožadujeme. Tím neříkám, že máme jít do ulic a demonstrovat před budovami vlády. Někdy to může pomoct, někdy ne, ovšem když už na to dojde, mohou převládnout emoce a i ušlechtilé záměry se mohou změnit ve zbytečnou destrukci.

Asi je zřejmé, že kdyby se dostaly tyto vynálezy do všech domácností, byl by to úplný obrat. Naprostá změna pravidel hry.

Když by najednou byla všude energie, kterou by nikdo nemohl “vlastnit” a prodávat, byl by to také pořádný zásah do našeho naprogramovaného přesvědčení o tom, že v prvé řadě musíme bránit sami sebe před zlými spoluobčany a bojovat o vlastní přežití v tomhle nepřátelském světě, kde nám údajně každý jde po krku.

Nepřipadá vám, že nezodpovědný druh, jakým se zatím lidská rasa zdá být, nedostal k těmto pokročilým technologiím přístup z určitých pádných důvodů? Myslím tím hlavně zodpovědnost. Vůči sobě navzájem, vůči planetě a vůči veškerému životu.

Očividně tyto nové technologie nebudeme moci globálně přijmout, dokud nedospějeme k tomu, že nemá smysl je používat k obohacování jednotlivce nebo skupiny na úkor druhých, nebo je používat k ničení čehokoli živého. No řekněte – dali byste dítěti do ruky světelný meč?

Utopie, nebo vědomý krok na další stupeň vývoje?

Představte si svět, kde mají všichni přístup ke všemu, co potřebují pro život, aniž by museli někomu platit. Svět, kde si všichni uvědomují, že vše je v nich a oni jsou ve všem. Kde každý ví, že jak smýšlí o ostatních a jak vůči nim jedná, je jako smýšlení a jednání vůči sobě samému. Svět, kde každý má svobodu se věnovat se všemu, co ho baví a rozvíjet svoje jedinečné talenty, se kterými se sem každý z nás narodil. A eventuelně je darovat světu a podílet se tak na jeho vývoji.

Není to jen zbožné přání několika jednotlivců, nebo skupin. Stojíme na prahu doby, kdy je potřeba se rozhodnout a přiklonit se k jedné straně. Buď budeme pokračovat stejným způsobem jako doteď a podřezávat větev sami pod sebou, nebo se oprostíme od strachu a vykročíme do neznámého teritoria Vědomí Sjednocenosti a vezmeme naše životy a s nimi celou planetu na další stupeň evoluce. Byl bych upřímně rád, kdybych se jednou mohl ohlédnout za tímhle obdobím a s úsměvem říct svým dětem, že jsme neselhali. Že nedošlo k další globální katastrofě, která by ponořila naši civilizaci pod hladinu oceánu a zahladila po ní většinu stop.

Jsme s planetou propojení víc, než teď můžeme vnímat. Nejen mysleme, ale hlavně JEDNEJME podle toho. Nikdo to za nás neudělá.

Díky za přečtení

Ke stažení – postav si sám! (nebo sama)

Hendershotův generátor – info a návod (Anglicky)
Hendershotův generátor – seznam součástek (Anglicky)
Hendershotův generátor – schéma zapojení
Hendershotův generátor – videonávod na zapojení (Youtube, Anglicky)

Praktický průvodce volnou energií – 42 Mb, 2572 stran, Anglicky

Další 4 dokumenty ke generátorům volné energie a motorům na vodík

QEG – Quantum Energy Generator user manual ve slovenštině – původně z http://hopegirl2012.wordpress.com/2014/03/25/qeg-open-sourced/

Dodatečné dokumenty o nadaci Keshe

Neznámá pravda o společnosti Keshe Foundation – 2014 – částečně v Češtině (původně na https://docs.google.com/file/d/0B8PjXNd8SC0VUWRLTkVRTWFBS1U/edit)
Kesheho dopis mezinárodnímu soudu v Haagu pro podporu zastavení pronásledování vynálezců, včetně jmen Kesheho hlavních odpůrců (původně na https://docs.google.com/file/d/0B5adc43O6AoRdVRLUVVZaTJPWGc/edit)
Keshe – Where does the humanity go from here on?

Zdroje

CZ
http://www.hyperkrychle.cz/bearden.html – pohled odpůrce volné energie
http://kopecky.rtyne.net/new_energy/lindemann.htm
http://cs.wikipedia.org/wiki/Védy
http://cs.wikipedia.org/wiki/Graviton
MELCHIZEDEK, Drunvalo. Prastaré Tajemství Květu Života: Svazek 1. 2008, Pragma, s. 19-22

English
Dr. Hal Puthoff – Hidden Energy (Youtube)
http://en.wikipedia.org/wiki/J._P._Morgan
http://phys.org/news/2014-03-elusive-graviton.html
http://www.nytimes.com/2009/05/05/science/05tesla.html
http://thelibertarianrepublic.com/evil-capitalists-prevent-nikola-tesla-creating-free-energy/
http://aetherforce.com/the-defiance-of-nikola-tesla/
http://www.mountainman.com.au/aether_1.html
http://www.ufoevidence.org/documents/doc172.htm – Top 10 Ancient Civilizations with advanced technology
http://beforeitsnews.com/science-and-technology/2012/09/the-ancient-airships-of-atlantis-2464414.html
http://coupmedia.org/atlantis-2701
http://www.thenewearth.org/The Fall of Atlantis.html
http://www.teslaenergy.org/atlan.html
http://blog.world-mysteries.com/science/atlantis-questions/
http://www.spiritofmaat.com/announce/meg.htm
http://www.prahlad.org/pub/bearden/scalar_wars.htm
http://www.dailyspeculations.com/wordpress/?p=4808
http://hopegirl2012.wordpress.com/
http://www.greenoptions.com/t/4210/dimitri-petronov-another-plasma-battery-technology-inventor-found-dead-in-river

Obrázky
http://192.211.49.220/- Free Energy/Sergej Dynatron/Schematics/2kW device/Misc/
http://www.fotopedia.com/items/flickr-2797313249
http://charlesfrith.blogspot.cz/2011/06/nikola-tesla-how-ge-edison-and-jp.html
http://adventureofgod.blogspot.cz/2013_08_01_archive.html

The post Volná energie a evoluce lidstva appeared first on Jedno.Duchost.cz.