Jak tedy takovouto komunikační agresi rozeznat? Tady se podrobně podíváme na několik “škatulek” – podotýkám, že toto rozdělení nepochází přímo ode mě.

Rozkaz

Je to zvláštní typ asymetrie, protože v kritických situacích je potřebný. Velitel hasičů musí v určité momenty taky jen štěkat rozkazy – není čas na gentlemanství. Rozdíl je ale, pokud jeden člověk druhému (ať už jsou vůči sobě v jakékoli vazbě) neustále něco jen rozkazuje. Poté rozkaz přirozeně ztrácí tuto účinnost a spíš dochází k negativním a disharmonizujícím účinkům – nejen v komunikaci, ale i fyziologicky v našich tělech.

Ironie a sarkasmus

Toto asi netřeba vysvětlovat. Snad jen tolik, že v jádru je, že řekneme něco jiného, než co si myslíme a případně tónem hlasu, nebo jinak dáme najevo, že to co říkáme si vlastně nemyslíme. Nebo to ani najevo vůbec nedáme. Ironie a sarkasmus tedy vyžadují určitou úroveň receptivity druhého člověka v rozhovoru. Tento druh asymetrie není vždy negativní – záleží na energii, kterou do toho vkládáme.

Hodnocení

Hodnotíme, když nálepkujeme druhého člověka a nějak ho kategorizujeme. Např.

• “Seš lempl”
• “Nebuď umíněný”
• “Jde to s tebou z kopce”
• “Seš tlusťoch”
• “Jsi hubený jak párátko”

Druhým příjemcem je hodnocení vnímáno jako útok na jeho sebeobraz a podle toho taky asymetricky reaguje – pokud tedy nemá své reakce pod kontrolou. Často přichází obranná odpověď na styl “Nejsem (…) “. Co na to taky jiného říct? Třeba “Jo, jsem, máš pravdu, budu nad sebou přemýšlet” ? Tohle by řekl a myslel vážně jen málokdo (zatím ).

Nevyžádaná rada

Nevyžádaná rada je v podstatě mentorováním a má velice známé podoby. Znáte např.:

• “Pořádně se obleč, venku je zima”
• “Měl(a) bys jíst zdravěji”
• “Měl(a) by sis někoho najít”
• “Neměl bys pořád jen pracovat”
• … a klasicky věty které začínají “Nechci ti radit, ale …”

To všechno jsou typy nevyžádaných dobrých rad a samozřejmě bychom našli řadu dalších. Negativní vliv zde má především podprahově vnímaný vztah, kdy jeden člověk určitým způsobem podceňuje nebo posuzuje toho druhého. Tedy vyjadřuje, že ten druhý se chová “špatně” a že není schopen za sebe “správně” rozhodovat, proto potřebuje radu od někoho “osvícenějšího”. Samozřejmě, třeba taková starost matky o dítě, nebo žádost učitele aby byl student zticha, je přirozená a pochopitelná, ovšem často není vyjádřena způsobem aby dosáhla svého cíle. Komunikující si neuvědomuje, co se odehrává “na pozadí scény”. Za chvíli zmíníme jednoduchý princip jak se popisným jazykem vyjadřovat v tomto ohledu symetricky.

Věštění

Asymetrie, při které zapojujeme do hry schopnost domýšlet si věci. Interpretujeme chování druhých, nebo jim předpovídáme budoucnost. Typicky např.:

• “Ty mi to děláš schválně, abys mě naštval.”
• “Moc jsi nad tím nepřemýšlel, když navrhuješ toto řešení.”
• “Asi si myslíš, že si toho nevšimnu. To se ale hluboce mýlíš.”
• “S tebou to jednou špatně dopadne”
• “Jednou uvidíš, že dojde na moje slova”

Věštění je tedy založeno na tom co jsme se naučili někdy v minulosti a následně to znova promítáme do své reality. Tudíž jsme ve své mysli chyceni v nějakých už neexistujících minulých realitách a nevnímáme naplno to, co se děje v přítomnosti. Zní to povědomě?

Popírání vidění světa druhých lidí

Popíráním vidění světa druhých lidí se stavíme do role „hlasatele jediné pravdy“. Často se k němu uchylujeme, když je „ohroženo“ naše porozumění světu. Příklady popírání vidění:

• “Kdyby se jako ty choval každý, tak lidstvo za pár let vyhyne.”
• “Jak může vysokoškolák pronést takový nesmysl.”
• “To je kravina.”

Popírání emocí (ať už u ostatních nebo u sebe) je také související asymetrie. Spíš než na popírání (souzení) vidění světa druhých, je užitečné soustředit se na konstruktivní komunikaci.

Manipulace

Manipulace se projevuje nepřímým vyjádřením své nějaké touhy a dotlačením druhého člověka k jejímu splnění. Manipulátor tedy opět neříká přímo to co si myslí, jen působí na emoce příjemce. Na jednu stranu to vede ke splnění toho co manipulátor chce, ale na druhou stranu to vytváří napětí a z dlouhodobého hlediska to také není bezchybná strategie. Jedním příkladem manipulace může být třeba taková stará babička – k ní přijede její syn na návštěvu a ona říká: “Podívej se, támhle sousedce jel její syn nakoupit. Já chudák jsem na starý kolena ráda když dojdu do vedlejší místnosti. Ten obchod je tak daleko…”. Syn by se pak třeba (pokud by tyto své pochody neměl zvědoměné) hned vydal na nákup, ale než by dojel zpátky, byl by z toho rozladěný a s umocněnými nepříjemnými pocity. A právě kvůli těmto “dojezdovým” negativním pocitům celá manipulace v dlouhodobějším hledisku vede spíš k opaku – v našem příkladu konkrétně k tomu, že už by syn tolik nechtěl za svou matkou jezdit. Což ona asi nechce. Někdy neumíme  vyjádřit otevřeně, že něco chceme, případně CO chceme. Toto je ovšem jen jeden příklad z nepřeberného množství dalších. Hlavním principem manipulace je tedy vyvolat ve druhém/druhých pocit lítosti a výčitek (případně jiné emoce) a na základě jeho/jejich schopnosti si domýšlet věci (tedy věštit) ho/je zmanipulovat k nějaké akci. Možná je to jen můj subjektivní pohled, ale přijde mi, že manipulace bývá častá právě v rodinách a v partnerských vztazích této doby.

Kombinace předchozího

Přirozeně, díky možnostem češtiny můžeme tvořit barvitá a spojitá dlouhá souvětí. Např. rozhovor matky se synem, který se chystá jet na kole bez helmy: “Vem si tu helmu (rozkaz) nebo se zabiješ! (věštění)”. Jak tedy celkově vybruslit z asymetrické komunikace? Dá se říct, že na to existuje jednoduchý recept – co je ovšem obtížnější, je jeho aktivní používání.

Popisný jazyk – jak neutrálně říct, co si myslíme

Klíčovým prvkem popisného jazyka je objektivní popis chování druhého člověka. To může být někdy záludné, protože pokud to neuhlídáme, můžeme snadno sklouznout do asymetrie. Nejlepší proto bude podívat se na konkrétní příklad:

• “Ty vyrušuješ!”
• “Mluvíš, když mluvím já.”

Vnímáte rozdíl mezi těmito dvěma vyjádřeními? První je asymetrické vyjádření (poznáte které?) a druhé je symetrické, vyjádřené popisným jazykem. Jiný příklad, jízda autem ve městě rychlostí 90 km/h:

1. “Ty nás chceš zabít!”
2. “Jedeš 90, ale podle zákona můžeš max. 50 km/h.”

Samozřejmě, ve vypjaté situaci nepoužíváme příliš květnatá slova, proto spíš střílíme kratší rozkazy. Tady by to mohlo být třeba “Zpomal!” – ale pointa je snad srozumitelná. Jak vidíme, obecně by se dalo říct, že při asymetrii se zaměřujeme vždy na toho druhého a při symetrii řešíme buď sebe, nás oba/všechny, nebo nějaké smluvené pravidlo. Neutrální popis činnosti toho druhého je ale jen jednou částí symetrické odpovědi a nemusí vždy stačit. Abychom svou odpověď ucelili, je vhodné buď zveřejnit svou emoci, nebo odkázat na smluvené pravidlo. Tuším, že v psychologii to má název alabastrová zpětná vazba. K symetrické odpovědi také případně můžeme připojit i svou žádost. Často je vhodné říct “prosím”, ale klasik by řekl, že nic se nemá přehánět. Stačí mít na zřeteli, abychom neprosili (či se neptali na svolení) neustále, protože bychom pak byly opět v asmyetrii – ovšem ne v módu nadřazenosti, ale v podřízenosti. Nikdo není “lepší”, ani “horší”.

Řešení předchozích příkladů

Matka která chce aby si její syn dal helmu na kolo, by tedy mohla zveřejnit svou emoci, neutrálně popsat synovo chování a připojit svou žádost asi takto: “Mám strach, když jezdíš na kole bez helmy – vem si ji prosímtě.” V příkladu s autem by symetrická odpověď mohla vypadat např. takto: “Je mi nepříjemné, když překračuješ povolené limity, něco by se nám mohlo stát. Zpomal prosímtě.” (pozn.: říct “Ohrožuješ nás” je také asymetrie). Mimochodem, výkřik “Ty nás chceš zabít!”, je také částečnou úlevou od emoce strachu. Tu by daný člověk nejspíš v daný moment prožíval “na pozadí”, aniž by to chtěl otevřeně přiznat. Celkově prožívání emocí je (nejen) v komunikaci důležitým aspektem, o němž jsme se ještě nezmínili. Prožívání emocí řešíme třemi způsoby:

1. nekontrolovaně je odžijeme
2. potlačíme je
3. uvědomíme si je (a pak je lze zveřejnit či přehodnotit)

Na první pohled by se zdálo, že si to protiřečí, ale pokud svou emoci zveřejníme, uleví se nám. Při “zveřejňování”  je však důležitý neutrální popis – protože pokud se v tom začneme “topit” (nebo vyžívat…), tím potom emoci umocňujeme. Poznámka k manipulaci: zde je řešením zkrátka vypnout svoji schopnost věštit. V rodině to může být náročnější kvůli různým očekáváním účastníků, ale vždy je užitečné, když je komunikace jasná a srozumitelná. V praxi by vypnutí věštení mohlo vypadat, jako že si člověk hraje na hloupého Honzu: “No asi tomu úplně nerozumím – chceš po mě něco?” V jádru takového chování je prostá snaha o vzájemné porozumění. Především ale použití symetrie způsobí, že i ten druhý člověk začne víc myslet. Možná mu to bude nepříjemné, protože to znamená určité opuštění vlastní komfortní zóny, ale tak jako tak jsme tu všichni kvůli posouvání vlastních hranic. Zajímavým aspektem toho všeho je, že náš limbický systém (který je celkově zodpovědný za prožívání emocí) mnohem více “jiskří” při negativních emocech. Jeho vybuzení (v důsledku nebezpečí) také nastupuje rychleji, trvá déle a je obtížnejší ho uklidnit. Nicméně pokud nad daným stimulem začneme přemýšlet, “výživové prostředky” se přesměrují z limbického systému do prefrontálního kortexu a naše emoce ochabují.

Tady si prosím povšimněte, kolik úsilí zabralo všechno podat z perspektivy logické mysli :)